Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Březen 2019

Melkořino stanovisko ke kauze Michael Jackson, aneb nemůžete p*cat děti

31. března 2019 v 19:02 | Melkora |  Politika, kultura, atd.

Melkořino stanovisko ke kauze Michael Jackson:



Úvaha nad Lyrou P. Zylarií a ostatními liberály, kteří si o sobě myslí, že jsou bojovníci za lidská práva

31. března 2019 v 17:08 | Melkora |  Politika, kultura, atd.

Výsledek obrázku pro fighting nazis



"Je paradoxní, že se Alarm zastává právě tak hloupých lidí, jako jste vy, kteří nás ženou do záhuby, ale ve vašich tupých zmanipulovaných palicích není ani prostor proto to, pochopit psaný text, takže ani nechápete, co se ten článek snaží sdělit. Vliv ruské propagandy je velmi dobře zdokumentovaný, ale nešíří se tak masově proto, že by byli v Rusku tak skvělí, ale především kvůli užitečným idiotům jako jste vy. Jste přesně ta pakáž, která za druhé světové války kolaborovala a dívala se se škodolibou radostí, jak židy odvážejí do koncentráků. Každému s mozkem z vás musí být na blití, ale bohužel se najde vždycky dost vypočítavých chytráků, co lůze může nakecat cokoliv a ona na to skočí."


Tenhle roztomilý komentář mi zaslala jistá liberální feministka a keyboardová bojovnice za lidská práva vystupující pod přezdívkou Lyra P. Zylaria. Inspiroval ji k k tomu můj příspěvek pod jakýmsi článkem na sociálních sítích, v němž jsem si dovolila vyjádřit názor, že takzvaná ruská hybridní hrozba se minimálně přeceňuje.

Od té doby mi tenhle její výbuch nejde z hlavy. Připadá mi totiž pozoruhodný v mnoha směrech. V první řadě pak proto, že pokud by se doba skutečně tak zašmodrchala, nebo se tok času nějakým zázrakem otočil a my se do té neblahé doby navrátili, tak přesně vím, jaký vztah bych měla k nacistickým transportům, ať už by zrovna odvážely kohokoliv.
Byla bych totiž v některém z nich!
Ať už pro svůj původ, soukromý život, politické názory, či veřejné aktivity.
A taky přesně vím, jaký vztah by k nim měla Lyra P. Zylaria a lidé, jako ona, tedy bohatí vzdělaní a zajištění měštští liberálové z dobrých rodin. Mám s tím ostatně přehršel zkušeností, ať už osobních, či historických, vyčtených z knih.
Tak tedy… Nijaký!

Ono totiž na židovskými transporty se ve čtyřicátých letech ještě nehledělo dnešní optikou. Tenkrát to ještě nebyly učiněné symboly zlovůle a krutosti, té nejhorší zlovůle a krutosti, jaká je vůbec lidsky představitelná. Za oněch časů nikdo ještě s určitostí nevěděl, co se vlastně s transportovanými na tom "východě" doopravdy děje. Jistě! Všichni asi tušili, že nic moc hezkého, ale plynové komory a spalovací pece jim v tom momentě rozhodně na mysl nepřišly.
Ani sami Židé tenkrát ještě nebyli generické oběti, jako dnes. Koncepce utiskovaných menšin, jak ji známe ze současnosti, nebyla tehdy známá. Podobně jako jiné, nacisty plošně pronásledované skupiny, ať už Romové, homosexuálové, či komunisté, byli i Židé vnímáni spíše jako společenstvo lidí s podivnými zvyky, podivnými tradicemi a podivnými způsoby stojící, tak trochu mimo té hlavní "opravdové" společnosti. A proto o nich lidé jako Lyra P. Zylaria příliš neuvažovali před tím, ani po té, co jejich zástupci začli mizet, ať už jednotlivě, či hromadně. Prostě jim nechyběli! Romové pro ně nebyli ani tak lidé, jako spíše romantické pohádkové bytosti, pokud kočovali! Či jakýsi binec na okrajích měst, pokud žili usedle. Homosexualita nebyla sexuální orientace, ale perverze. A těm komunistům to vlastně tak trochu přáli, ale pssst!
Někteří se nepochybně všimli, že jejich kolegové, přátelé a sousedé s komicky znějícími německými jmény, stejně bohatí, vzdělaní a kultivovaní, jako oni sami, najednou nosí hvězdu s nápisem Jude a přišlo jim to nespravedlivé. Konec konců, byli přece tak nenápadní, dobře integrovaní a sekulární, jako oni sami. Nebylo na nich v nejmenším znát, že nejsou gójové! Kdo a proč by chtěl takovým lidem ublížit?!?
Jenže ty ostatní oběti, ty které nebyly dokonalé, ty na kterých jejich odlišnost vidět byla a ty, které žily mimo jejich vypolstrovaný, vypolštářovaný, chráněný minisvět v nich nevzbudily příliš soucitu. Na druhou stranu, nevzbuzovaly ani odpor a nenávist. Byli zkrátka neviditelné! A jakkoliv možná upřímně litovali své kamarády s komickými německými jmény, na ty další kašlali.
Nicméně, objektivně vzato, jakkoliv jejich křivdu možná uznávali, příliš toho nevykonali ani pro své kamarády. Na to byli trochu moc zahledění sami do sebe. To si raději zas a znova pěstovali svá vlastní traumata z toho, že ty své vznešené hlubokomyslné články, jež dříve všude publikovali, nemohou najednou psát naprosto svobodně, ale musí v nich tu a tam změnit jednou větu, jindy celý odstavec. Ach, jak kruté to je od těch okupantů! A pak tu větu, či odstavec možná nezměnili, nebo změnili, ale jen trochu a připadali si jako Gabčík s Kubišem dohromady.
Po válce by si hlasitě stěžovali, jak to měli těžké, přestože ve skutečnosti to měli jen o něco míň lehké, než obvykle. Možná by si navzájem udělili pár vyznamenání a jelo by se dál, "trpět" do nového režimu. A pak zas do nového!


Takhle oni to mají za každého režimu!

Dobrodružství ohyzdného mrzáka a potměšilého detektiva, druhá část

14. března 2019 v 23:26 | Melkora |  Sherlock Holmes, fanfikce

Z Doylova kánonu se dozvíme pouze to, že když už byl doktor Watson nejrozladěnější a nejvyčerpanější, na jeho prahu se magicky objevil Sherlock Holmes a vytrhl ho z jeho špatné nálady. Jaká šťastná náhoda! Ale... byla to doopravdy náhoda? To se zjistíme v následující kapitole.

Dobrodružství ohyzdného mrzáka a potměšilého detektiva, první část

13. března 2019 v 15:55 | Melkora |  Sherlock Holmes, fanfikce

V této kapitole se dozvíme, co vlastně vedlo k Sherlockovu ostudnému útěku z místa činu do Watsonovic domácnosti.

Související obrázek

Dobrodružství ohyzdného mrzáka a potměšilého detektiva (Prolog)

13. března 2019 v 14:19 | Melkora |  Sherlock Holmes, fanfikce
V klasickém kánonu A.C. Doyla, konkrétně pak ve sbírce Vzpomínky na Sherlocka Holmese se nachází povídka jménem Mrzák. Odehrává se několik měsíců po Watsonově svatbě s Mary Morstanovou. Začíná tím, že doktor Watson, zmožený celodenní prací a jaksi podivně rozladěný, posedává u sebe doma před krbem a pokouší se odreagovat četbou brakové literatury. Nahoru do ložnice za manželkou (která se z jakéhosi důvodu odebrala na lůžko časně) ale nechvátá.
Noci ubývá a řešení doktorovy tristní situace nenabízí.
Když tu se, z čista jasna, zjeví na zápraží Sherlock Holmes a je to jako závan čerstvého vzduchu. Přináší s sebou totiž nejenom dobrou náladu, spoustu nápaditých dedukcí a inteligentní zábavnou konverzaci, ale hlavně svůj nejnovější případ. Navíc se zdá, že bude zítra při vyšetřování nutně potřebovat doktorovu asistenci. Dokonce se kvůli tomu v tuto pozdní hodinu vypravil z dalekého Alredshotu až do zšeřelého Londýna!
Watsonova únava i špatná nálada se okamžitě rozplynou! Samozřejmě ochotně souhlasí s přítelovou žádostí, odhodlán mu pomoci i za cenu zanedbání své lékařské praxe.
Jaká šťastná náhoda to přihrála Sherlocku Holmesovi pod ruku zrovna tento případ zrovna v tento letní večer! Nebo… že by to nebyla až taková náhoda? A proč vlastně Sherlock trvá na tom, že u Watsonových přespí jen proto, aby se ráno vytratil jako dým ještě před snídaní? A proč si vlastně nevyžádal asistenci od svého současného asistenta??? Co když nám Sherlock něco nepěkného tají?
Toto je p
řípad mrzáka tak, jak se odehrál z pohledu Sherlocka Holmese.


O drakovi a kachničce (Jak si povídali)

4. března 2019 v 19:13 | Melkora

Jedna ze série pohádek o drakovi a kachničce :-)

Související obrázek