Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Případ Baskervillského psa: Setkání na blatech, první část

15. listopadu 2018 v 21:29 | Melkora |  Sherlock Holmes, fanfikce

Watson na Baskervillském panství pracuje jako osobní ochranka nového majitele sira Henryho. Zároveň také vyšetřuje tajemné a nevysvětlitelné okolnosti podivné smrti jeho předchůdce a posílá podrobné reporty svému druhovi Sherlocku Holmesovi, o němž věří, že je upoután v Londýně.
Stojí snad za tragickým skonem nešťastného sira Charlese opravdu ďábelský démon pasoucí po baskervillské krvi a povolaný do našeho světa pradávnou kletbou? Nebo je pachatelem obyčejný reálný zloduch z masa a kostí? Je to snad onen záhadný cizinec skrývající se na blatech? Watson je muž činu a rozhodne se to ihned zjistit. My už ale víme, z minulého dílu, že v pravěké chajdě se ve skutečnosti neusídlil nikdo jiný, než právě Holmes, poněkud osamělý a sužovaný steskem po svém doktorovi. Což mu ale nezabránilo bezostyšně mu lhát.
Co všechno bude muset náš detektiv vykonat, aby si svého přítele usmířil?
(Tato povídka obsahuje chybějící pasáž, kterou doktor Watson do svého díla z pochopitelných důvodů nezařadil)

Slash, Sherlock Holmes/John Watson, Johnlock, Rok s Johnlockem (Téma: Mezi nebem a zemí) BDSM (náznak), Rating PG 13


https://i.pinimg.com/564x/7f/04/d4/7f04d41fd8d733ddfdc7aaeeed28b8cf.jpg



Onoho osudového podvečera se říjnové počasí rozhodlo na chvíli umoudřit a předvést obyvatelům Devonského hrabství nefalšované babí léto. Ta tam byla studená šedivě sychravá mlha halící blata jako teskná výčitka. Vlažné slunce putovalo po blankytné obloze a ještě více rozjasňovalo už tak zářivé barvy podzimu, fialovou a zlato rudou, jimiž se vřesoviště tak rádo odívalo v tuto roční dobu.
Když jsem se vracel ze své pravidelné obhlídky blat, přidal se k téhle pestré paletě ještě nachově oranžový tembr večerních paprsků, který se rozlil po celém západním obzoru a propůjčoval snad i vzduchu okolo příjemně teplý nádech.
Čím více jsem se blížil ke svému pravěkému doupěti, tím častěji jsem se musel ohlížet po onom barevném divadle a kochat se jeho uklidňující krásou. Ano, přitakával jsem si. Zdálo se, že je v ní skutečně něco konejšivého…
Když tu, sotva pár kroků před svým provizorním domovem, jsem ustrnul. Srdce mi při tom poskočilo, jakoby se chtělo zastavit, smysly se zostřily a zacílily se tím správným žádoucím směrem. Okouzlení romantickým večerem se rozplynulo a já se zase proměnil v ten chladně střízlivý účelný stroj, jímž jsem se stával pokaždé, když se přede mnou zjevila záhada hodná rozlousknutí.
Všechno ve mně se plně soustředilo na šlápoty, které se v době mé nepřítomnosti objevily v okolí mého obydlí a které - vzhledem k tomu, že bylo nepředstavitelné, aby se zde, v tomto zastrčeném, bohem i lidmi zapomenutém koutu zjevily náhodou - musely patřit narušiteli.
Moje chýše, zdánlivě ukrytá před vším lidským a schovaná v bezpečí za clonou času, byla objevena!
Zamrazilo mne! Na mysl mi vytanulo, že osoba, kterou pronásleduji, je nebezpečný chladnokrevný vrah, který už jednoho člověka nemilosrdně připravil o život. Číhá snad na mne za zdmi chýše, jako na další překážku, kterou je nutno odstranit na jeho pouti za nesmírným bohatstvím?
Mým prvním impulsem bylo vzít prostě do zaječích a obětovat těch pár drobností, které jsem uvnitř přechovával.
Když tu mé srdce poskočilo znovu, tentokrát radostným rozrušením. Jak jen jsem mohl být tak roztěkaný a povolit emocím, aby opanovaly můj rozum na okamžik sice nepatrný, avšak naprosto rozhodující?!
Mé zraky hleděly na vychladlý nedopalek cigarety značky Bradley, Oxford Street a mně se chtělo začít tančit, neboť tenhle opuštěný kousek smetí mohl znamenat jen jedno. Potlačil jsem své rozrušení i touhu dát o sobě okamžitě vědět a rozběhnout se o zlomkrk do své, zdaleka už ne tolik, osamělé poustevny, neboť to stále ještě představovalo jisté nebezpečí.
Nakonec ve mně, musím přiznat, zvítězilo jisté zastydlé chlapecké rošťáctví, kterého se ne a ne vzdát i přes svou hlubokou dospělost.
Udělal jsem ještě pár opatrných kroků.
"Je nádherný večer, Watsone, opravdu myslím, že vám venku bude lépe než uvnitř."
Pronesl jsem tak nenuceně a tak jízlivě, jak jen jsem toho byl schopen, pak jsem se posadil na jeden z okolních balvanů a čekal. Jen jsem ještě prohodil něco o tom smyslu, že by můj milý druh měl schovat svůj revolver, který bezpochyby pevně svírá, připravený vytasit se s ním na zloducha, jehož doupě, jak byl přesvědčen, právě vyčenichal.
A opravdu! Můj drahý Watson se vzápětí vyřítil ven, ve tváři onen výraz vytrženého až zbožného obdivu, kterým mne vždy tak spolehlivě odzbrojoval. Odolal jsem nutkání vrhnout se mu ihned vstříc a zatvářil se okázale přezíravě. Vydrželo mi to pouhých několik vteřin a pak už jsme se radostně objímali a křepčili kolem sebe, jak malí. Já i s jistou hrdostí, jakou by bezpochyby pociťoval každý učitel nad vynikajícím úspěchem svého žáka.
Jenže radost z nenadálého setkání brzo vyprchala a já poznal, že budu mít co vysvětlovat. Otázka za otázkou a co hůře, výčitka za výčitkou se se jen řinuly z úst mého přítele a já musím uznat, že nikoliv zcela neoprávněně.
Ano, zatajil jsem před ním své plány. Ano, lhal jsem mu, že jsem v Londýně, zatímco už jsem nějaký čas pobýval zde v Devonu. Ano, nechal jsem si posílat sáhodlouhé dopisy s podrobnými zprávami, zatímco jsem sídlil zde a pozoroval veškeré události z bezprostřední blízkosti.
Jistě, ty dopisy! Tady je máte, Watsone. Sáhl jsem do kapsy a vytáhl rovnou celý štos. Samozřejmě, že jsem je nosil neustále u sebe. Na srdci! Občas také spočinuly na mém dalším, mnohem soukromějším orgánu, o čemž už, můj milý, nemusíte vědět.
Můj společník je ode mne váhavě převzal a s jistou pátravostí si je prohlížel. Zdálo se, že zjevné známky opotřebení, které jevily, ho začínají přesvědčovat. Zvedl ke mně zraky, zdaleka už ne tolik příkré a ukřivděné. Já si koutkem oka povšiml, že jeho ukazovák spočívá na jisté skvrnce, jež se na papír dostala mým přičiněním během jisté nemravné aktivity zahrnující pomyšlení na mužnou postavu mého druha, zcela obnaženou a sevřenou v mém náručí.
Těžko jsem zabránil svým lícím, aby zahořely a podbřišku, aby se sevřel. V mé hlavě zatím dozrával smělý plán. Snad, napadlo mě, snad existuje způsob, jak svůj prohřešek odčinit a přesvědčit Watsona, aby mi odpustil. Způsob, který bude dostatečně příjemný a uspokojivý pro něho, ale nakonec i pro mne. Jen kdyby nebylo té mé zatracené ostýchavosti, která mi tak hloupě zabraňuje mluvit o těchhle věcech přímo!
Zhluboka jsem se nadechl a skousl dolní ret. Tak, jen směle do toho!
"Můj nejdražší chlapče!" Pravil jsem se značnou dávkou teatrální zkroušenosti. "Máte pravdu! Přes to, že mé záměry byly nejčistší, provinil jsem se na vás a vy máte plné právo se hněvat. Nežádám vaše odpuštění, ale možná (skrze mou pokornou masku už začaly prosvítat první známky dychtivosti) možná, že společně přijdeme na to, jak vás odškodnit.
Nesměle jsem stočil pohled k zemi. Můj stud nebyl hraný.
"Možná," srdnatě jsem pokračoval dál, "má pokora nebude pro vás dostatečnou satisfakcí. Třeba si zasloužím přísné, ehm... potrestání."
Poslední slovo už jsem téměř zašeptal. Watson naproti mně na mě tázavě pohlédl. Na chvíli ustrnul ve snaze přijít na to, zda opravdu slyšel to, co slyšel. Já si nemohl pomoci a celý se rozechvěl, napětím i očekáváním. Až jeho koutek, nenápadně zvednutý v onom typickém úsměvu číhajícího dravce, mi napověděl, že můj plán začíná fungovat.
"Tak potrestání, říkáte." Watson se na svém kameni pohodlně rozvalil a založil ruce, jako pravý armádní velitel. Jeho dravčí úsměv se ještě rozšířil. "A jak by to potrestání, podle vás, mělo vypadat?"
Tón jeho hlasu nepřipouštěl námitek a já tušil, že, ač jsem se zalykal ostychem, budu muset jít do detailů. Přes to jsem mu to nezazlíval. Bylo vzrušující, když mě můj milý doktor přiváděll do rozpaků.
"Ehm..." koktal jsem a pýřil se, jak školák. "Pár dobře mířených plácnutí by to mohlo spravit. Ehm..."
Už jen ta představa ve mně roznítila žár, jakoby někdo uvnitř mého těla pořádně zatopil pod kotlem.
Obličel mého druha mezi tím nabyl oněch příznačných strohých rysů, které vzbuzovaly hrůzu u našich protivníků a nezvladatelnou touhu u mne.
"Kolik?!" Pravil rázně.
"Tak… deset, snad… kolik uznáte za vhodné." Vysoukal jsem ze sebe, nechopen už dále zakrýt svoje vzrušení. Hruď se mi prudce zdvíhala, šíje se jen jen zvrátit na zad.
"No… dobře tedy!" Odvětil Watson po chvíli. "To by se snad dalo chápat jako spravedlivý trest za vaše hříchy."
Musel jsem se pousmát nad jeho volbou slov. Ač se můj doktor poctivě snažil hrát svou roli a působit co nejpřísněji, nedokázal už ani on předstírat, že mu skutečně běží o jakýsi trest. V očích už mu plápolaly bujaré ohníčky a příkrost jeho výrazu roztávala veselím.
Rázně se zvedl.
"Tak tedy, hybaj do chaty."
Poslechl jsem a obavy se při tom ve mně mísily s nedočkavostí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 15. listopadu 2018 v 23:29 | Reagovat

Z románu mě vždy nejvíc děsil řev psa, který prokládal rozhlasovou četbu na pokračování. Když jsem pak viděl filmová zpracování, byl jsem zklamán, jak je pes "malý", jeho řev neděsí, je to jen štěkot, už to nebylo ono.

2 Elecqua Elecqua | 16. listopadu 2018 v 0:48 | Reagovat

Krásná povídka. Musím přiznat, že je nečekaně příjemné si přečíst ff na originál. Skvělý napad a zajímavé podání, ale ten konec je vysloveně podraz vůči nám čtenářům 😀😀😀. Už se těším na pokračování.

3 Saurén Saurén | 16. listopadu 2018 v 6:54 | Reagovat

Výborně! Jak bych četla text samotného A.C.D. toliko odvážnějšího a schopného překonat anglickou prudérii té doby. Těším se na pokračování, které musí přijít, jinak se jedná o týrání čtenářů.

4 Melkora Melkora | Web | 16. listopadu 2018 v 6:57 | Reagovat

[1]: No a co teprv, jak to zpracovala dětská fantazie nad knihou!? :-D

[2]: [3]: Čtenáři mají smůlu, protože jsem sadistická bestie. Muhehehehe!

5 malejprazskejrumik malejprazskejrumik | Web | 18. listopadu 2018 v 12:19 | Reagovat

Moc krásně a zajímavé napsané, jen tak dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama