Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Letopisy Narnie, aneb Lewis ku...í křesťanství

25. září 2018 v 22:01 | Melkora |  Recenze, filmové a literární

Dnešní recenze bude zaměřena na knižní předlohu známého a oblíbeného hollywoodského filmu s podtitulem Lev, čarodějnice a skříň.Jedná se o dětskou fantasy, první část celkem sedmidílné ságy od britského autora jménem Clive Staples Lewis, jež byla postupně vydávána během
první poloviny padesátých let.





Vezmete-li knihu poprvé do ruky, okamžitě na vás zapůsobí jako roztomilá nenáročná báchorka. Je srozumitelná a čtivá, plná kouzelných bytostí a mluvících zvířátek, dobře známých i z jiných pohádkových příběhů.
Čtyři hlavní dětští hrdinové jsou taky poměrně sympatičtí a pokud zrovna ne, vyznívají jejich alotria poměrně realisticky, minimálně natolik, aby se s nimi dětští čtenáři mohli snadno ztotožnit. Hlavní dějová linie se nese na klasickém konfliktu jasně profilovaného zla (čarodějnice) s jasně profilovaným dobrem (lev Aslan plus samozřejmě děti).
Chtělo by se říct, ideální oddechové čtivo pro školáky před spaním? No, vlastně ani moc ne! Proč?
Jak se totiž autor této ságy sám v minulosti vyjádřil, měl v úmyslu vytvořit cosi jako pomůcku, jež by jeho čtenářům pomohla přijmout a pochopit křesťanství, jen co trochu povyrostou.Pokud je Lev, čarodějnice a skříň skutečně analogií křesťanství, pak je analogií… minimálně, velmi pozoruhodnou.






Bez ohledu na to, zda jsme, či nejsme věřící a zda si přejeme, či nepřejeme, aby (naše) děti byly vystaveny působení nějakého náboženství, nemůžeme popřít, že Lewisův příběh z r. 1950 rozhodně vykazuje jisté známky inspirace novým zákonem.
Například je tu prvek sebeobětování pro dobro druhých.
V klasické teologii tuto oběť podstupuje Ježíš. Pro všechny bez rozdílu, věřící i nevěřící, hříšníky i světce. Ponechává na nich, zda se rozhodnou jeho oběť přijmout. Staví se za chudé, vykořeněné, bezmocné, za ty, co se samy nemohou, či nechtějí bránit. Vyznává nenásilí, lásku a "nastavení druhé tváře". Ne náhodou se mu říká beránek boží, právě jasnou symboliku tohoto druhu oběti.
Oproti tomu Lewisův Ježíš je… lev. Sice se taky obětuje, ale jenom jako. Jenom na chviličku! S tím, že cca za pět minut stejně znovu ožije v celé své kráse dokonce i s hřívou stejně načančanou jako dřív, jediný chloupek nezkřivený. A ještě se raduje, jak svou nepřítelkyni hezky převezl.
Zatímco křesťanský Ježíš se do života prostého chudého člověka zrodil, Aslan do ní přikvačil už jako hotový spasitel, ze země za mořem. Zjevně proto, že bez jeho cenné přítomnosti je Narnie dokonale ztracena, neschopna sama od sebe vybudovat hnutí odporu vůči zlé Ledové královně, jež jí ovládá.
Za to, když tento lev - spasitel konečně vloží svou ušlechtilou tlapu na Narnijskou půdu, vše se jakoby se zázrakem a samo od sebe obracelo k lepšímu. Jaro přijde a rebelie proti čarodějnici je konečně zažehnuta.
No a když už tam konečně je, čerstvě ožilý a při síle, zlikviduje zbytky starého náboženství a rozšmelcuje na padrť vše, co se hne a odvážilo se mu to kdy vzdorovat. (Podobnost se starou dobrou Anglií, nejen za druhé světové války rozhodně není čistě náhodná.)





Křesťanský spasitel trval na tom, že jeho království je na nebesích a je povahy spíše duchovní.
Ten z Narnie má poněkud praktičtější přístup. Jeho království je zatraceně světské a po tom co hrdinně zvítězí ve svých bitvách, dosadí na trůn čtyři sprat… ehm, totiž dětičky, které v jeho jméně ochotně pokračují ve šmelcování nehodných.

To, že se čtveřice hlavních hrdinů vykašle na rodiče a zůstane v Narnii až do dospělosti bych mu ještě odpustila. To, že jediná pořádná ženská postava, tzn. silná, samostatná, cílevědomá a ctižádostivá, je zlá, na to už jsem u fantasy žánru celkem zvyklá. To, že všichni, kdo jsou v knize počastováni titulem "hodný", mají podivnou tendenci vrhat se do prachu před korunovanými hlavami, to už je na mě trochu moc.

Pokud bych měla celkový dojem z tohoto Lewisova dílka nějak shrnout, mohu říci že dětem ho příliš nedoporučuji. Na to je autorovo pojetí křesťanství, řekněme… příliš anglosaské.
Ovšem dospělým ho doporučuji vřele! Aby věděli, s čím mají tu čest!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 slunecnyden slunecnyden | Web | 27. září 2018 v 18:23 | Reagovat

Tak nevím. Viděla jsem film s dcerou a myslela jsem, že knížka by ji mohla upoutat. Pokud jde jen o symboliku, asi si ani nevšimne nějakého křesťanství. Každopádně zajímavý tip.

2 Melkora Melkora | Web | 28. září 2018 v 19:23 | Reagovat

Máte pravdu! Dítě ten křesťanský podtext asi moc nepochopí. Ovšem, jako dospělou mě dost dráždil.
A to jsem si ještě, jen tak ze zvědavosti, přečetla druhý díl. A ten, když víte, co tím chtěl autor říci, tak už působí vyloženě sektářsky. (Opusť rodinu, opusť přátele a slepě mě následuj, však já už vím, kudy se dát.)

3 HDA HDA | E-mail | 7. října 2018 v 19:57 | Reagovat

Jen jedna věc - Lev, čarodějnice a skříň je druhý díl. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama