Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Legenda o Želvím kmeni

2. července 2018 v 22:22 | Melkora |  Skřetí mytologie

Vážení čtenáři!
Možná si někteří z vás vzpomínáte, že na mém blogu kdysi vyšla tato povídka. Odehrává se v hlubinách pod Orthankem, kde se bílý čřaroděj Saruman pouští do svých tajemných genetických experimentů ve snaze vyšlechtit zdokonalenou skřetí rasu. Pomáhá mu v tom jakási tajemná goblinka z Želvího kmene. Co byla zač?
Nedávno mi bylo vyčteno, že jsem, ve svých sebraných skřetích legendách odsunula slovutný Želví kmen stranou hlavního kánonu a učinila z něj pouhý apokryf.
Při tom nic nemůže být dále od pravdy! Želví goblini hráli v temné mytologii roli možná malou, přes to však zásadní.
Zde je slavná Želví historie tak, jak se v tomto velkolepém rodu předává z generace na generaci.






Krátce po tom, co se u jezera Cuiviénen zrodily první humanoidní bytosti, Dhur-hai, došlo mezi nimi i k prvnímu rozkolu.
To, když si jejich Ashu mezi sebe rozdělili mocní duchové frumi, kteří tenkrát ještě dleli ve světě mezi smrtelníky.
Část se jich přidala k Burzumovi a přijala jeho Temnotu, část jich odešla do Skatoru za vládkyní bílého ohně Draut, která naplnila jejich Ashu svými palčivými slzami.
První z temných hai byly ženy. Bylo to dvanáct Ama-ru, dvanáct legendárních pramatek, jež stály u zrodu dvanácti hlavních skřetích kmenů. Prvních dvanáct odvážlivkyň, které se vydaly za Burzumovou písní a proklestily si cestu ohnivými jamami až do samého srdce pevnosti Votar-stor, kde stanuly po boku Burzuma, pána Temnoty.
Těchto legendárních prvních dvanáct pak Burzum pojal za své manželky a zplodil s nimi celý velký skřetí národ.
Nebyly však zdaleka jediné!
Ne všichni z prvních hai, kteří zaslechli Burzumovu píseň a vydali se k jeho ohnivým jamám se totiž ihned vrhli do plamenů. Někteří zůstali na povrchu, aby mohli zprávu o jejich existenci zvěstovat svým druhům. Ti však už byli pryč, na cestě do Skatoru s Ashu přetékajícími bílým ohněm. Zbylým Dhur-hai, teď už skřetům, tedy nezbylo, než se navrátit k jedinému místu, kde mohli najít útočiště. K Burzumovým ohnivým jamám!

Jednou z nich byla i Gamera, pramáti Želvího lidu!

Gamera se zpočátku obávala vstoupit do ohně a tak, jako mnoho ostatních, jen setrvávala na povrchu v blízkosti jam, naslouchala zpěvu jež se z nich linul a pozorovala tanec plamenů. A čím hlouběji do sebe nechávala pronikat tóny, čím upřeněji hleděla na nekonečné mihotání ohně, tím více obestírala její srdce Temnota. Až i ona nakonec rozluštila smysl písně a porozuměla jejímu obsahu.
Rozhodla se tedy, že také podstoupí onu strastiplnou pouť chřtánem živoucího ohně.
A jak řekla, tak také udělala!
Přestože nevěděla, kudy vede stezka a neměla ani potuchy jak ukonejšit zuřivý hlad démonů, kteří ji stráží, vrhla se přímo do jejich rudého planoucího středu.
A její odvaha se jí vyplatila!
V samotném srdci Utumu nalezla jejího pán a vládce Burzuma, který již netrpělivě očekával její příchod.
Kurážná dívka se mu ihned zalíbila, provedl ji proto svou pevností. Sestoupili spolu až na samé dno bytí k předivům Ardy a společně se dotkli jejího jádra. Pak v ní Temný pán probudil její Dha a rozpálil její Gajal až na samu hranici snesitelnosti.
Gamera po celou cestu neprojevila ani stín strachu, naopak přímo bublala zvědavostí a o vše se živě zajímala. Její Gajal se pak rozhořel tak vášnivě, že si ji Burzum ihned zamiloval a slíbil, že z ní učiní svou choť.
A v zápětí to také splnil! Tak se Gamera stala třináctou Burzumovou manželkou.
Ale nebyla manželkou jen tak ledajakou!
Byla tou nejoblíbenější a nejvyhledávanější, Burzumovi nejmilejší. Až na ni zbylých dvanáct začalo krutě žárlit! Buzrumovu přízeň jí nepřály, pronásledovaly ji, intrikovaly a strojily jí nejrůznější úklady ve snaze očernit ji v Burzumových očích.
Jenže Gamera se nezalekla!
Od svého manžela se už dávno naučila tajné řeči, v níž promlouval s Všematkou Dha, stejně jako mnoha způsobům, jak se k ní obracet o radu a o pomoc. Nelenila tedy, a začala čarovat!
Kouzlila dlouho a pracně! Podstoupila bezpočet obtížných a namáhavých magických rituálů, při nichž riskovala dokonce i vlastní život, ale vyplatilo se!
Všematka ji nakonec obdařila ochranným duchem, frumem. A protože Gamera byla tou, kdo ho vyvolal, obrážela se v jejím frumovi její vlastní podoba. Stejně, jako ona byl i on nazelenalé barvy, na první pohled spíše nemotorný, ve skutečnosti ale nezdolný a vytrvalý. S pevným krunýřem, jež ho spolehlivě ochránil před ranami nepřátel a silnýma nohama, které ho nezraněného donesly až k nim.
Byla to obří ohnivá želva jménem Kawatora a Gamera ji ihned bez váhání poštvala na své nehodné sokyně.
Ty rychle pochopily, kdo se jim tak strašlivě mstí a společně se sešikovaly proti Kawatoře i Gameře.






Nastal dlouhý zuřivý boj, během něhož se chvěla země a sopky nad jejím povrchem krvácely rudým magmatem.
Jenže ani kouzla všech prvních dvanácti Burzumových žen nestačila na sílu a rafinovanost těch Gameřiných. Prvních dvanáct nakonec začlo ztrácet převahu. Nakonec je ohnivá želví démonka zahnala do jedné z nejhlubších jam Utumu a tam se nad nimi výhružně vztyčila.
Pak k nim promluvila Gameřiným hlasem:
"Dny vašich podlých pletich skončily. Pouto mezi mnou a Burzumem nerozlomíte. Odejděte! Odejděte i se svými rodinami, sic se vám špatně povede."
"Ale, kam máme odejít?"
Odvětilo prvních dvanáct.
"Na severu i na východě je úrodná země, plná bohatých lovišť. Tam nebudete trpět nouzí vy, ani vaše rodiny. Najdete tam i spoustu mužských druhů pro sebe i své dcery."
A oněm dvanácti nakonec nezbylo, než souhlasit.

Tak se v Utumu rozhostil klid a mír a Gamera se stala první a jedinou Burzumovou chotí. Její rod se zdárně rozrůstal a nepřestával sílit a vzkvétat blízkostí Temnoty.
Jenže netrvalo dlouho a vnitřní pevnost začala být početnému Želvímu kmeni malá. I obrátila se jeho máti na svého mocného chotě a požádala ho o radu.
Ten jí odvětil: "Vydej se na severozápad k pramenům řeky Rivil. Nalezneš tam, širou zemi, ukrytou mezi dvěma horami. S horkými proudy a ohnivými jezírky a se vším, co bude tvůj kmen potřebovat k utěšenému životu."
"Ale bude tam bezpečno?" Otázala ona. "Co, když narazíme na někoho z bělostných olog-hai, přetékajících Drautiným slzami?"
I na to dokázal Burzum odpovědět: "Vemte si s sebou svou želví frum. Bude vás ochraňovat kamkoliv se hnete."
Gamera však měla ještě jednu námitku: "Tam venku už zbylo tak málo hai mužského pohlaví! Když teď odejdeme, koho si já a moje dcery vezmeme za manžely?"

A tak se s ní Burzum ještě jednou potopil téměř až na samé dno jsoucna, k počátkům bytí. Prošli spolu předalekými končinami a tajemnými kraji, dokud nedoputovali až k prameni života. Tam Burzum smočil Gameřiny ruce v jeho rudých vodách.
"Dobře se podívej!"
Nabádal jí!
"Skloň se, jak nejhloub můžeš. Zde je ukryto tajemství krve."
A tak Gamera, poslušna rad svého druha, dlouho a důkladně studovala rudé stopy na svých dlaních, dokud před jejíma šokovanýma očima nezačaly tančit. Málem vykřikla leknutím, ale ovládla se a ještě jednou se zahleděla do onoho prapodivného reje, zdánlivě bez řádu a pravidel.
Dlouho zůstala skloněná, strnulá, jak kámen, bez jediného nádechu, bez úderu srdce. Čas kolem ní se natáhl a hned na to se zase zkroutil do divokých smyček, takže se chvíli zdál nekonečně táhnout, pak zas spurtoval jak šílený.
A když už byla celá rozbolavělá, když jí v kostech praštělo a ve svalech škubalo, když už věřila, že se zhroutí vyčerpáním, najednou to přišlo. Jednotlivé přímky a body se před ní začly rovnat v přesně stanoveném pořadí a kroutit se do spirál v rytmu úchvatného tance.
V ten okamžik se černou zdánlivě nekonečnou hlubinou rozlehl bujný Burzumův smích. Gamera se narovnala a přidala se k němu. Smáli se jak šílení a pustili se do tance. Tančili spolu divý bouřlivý a nespoutaný tanec života, jehož pravidlům teď už konečně porozuměla. A nepřestali tančit, dokud, zcela vyčerpaní, s hlasitým žbluňknutím nepadli do mělkých vod pramene.
"Poznala jsi tajemství!" Pronesl k ní Burzum po té. "Ale buď opatrná! Zatím ti náleží jen jeho část. Přes to to stačí k tomu, aby sis osvojila magii zrození a předala ji dál, svým dcerám. Odteď budeš mít právo na jednu kapku krve. Jedinou kapku, kterou ti bude povinována každá z oněch prvních dvanácti. Bude to jejich pokání za to, jak špatně s tebou nakládaly. Jedna kapka stačí abys z ní zhotovila chotě pro kteroukoliv ze svých dcer a vdechla mu život.
Bude to můj dar pro tebe a tvůj kmen."


A od těch dob se mezi ženami Želvího kmene předává tajemství krve z matky na dceru. Želví ženy jsou hrdé na své umění a v každé generaci ho ještě zdokonalují. Pečlivě ho střeží, aby nepadlo do nepovolaných rukou a přestože služeb Želvích čarodějek využívali ve třetím věku všichni temní panovníci, ony samy ho nikdy nevyzradily.
Ponechávají si ho pro sebe, jako své temné dědictví.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Saurén Saurén | 2. července 2018 v 22:35 | Reagovat

Nedostatek vhodných manželů jako hybná síla pokroku ve Středozemi. Ale, že si to uměly ty želví goblinky pěkně zařídit. Má skřetice ze sousedního kmene švarného manžela?  Fajn! Ať navalí kapku jeho krve a já si krasavce naklonuju. Jak elegantní. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama