Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

O Hašepsuth, část čtvrtá, Věčný oheň života

8. června 2018 v 21:04 | Melkora |  Umění milovat
Delší dobu jsem neaktualizovala, takže malé shrnutí: Tato povídka navazuje na mou starší práci jménem Umění milovat. Marghul v ní zasvěcoval svého elfího druha do tajů smyslné tělesné lásky a Legolas ho na oplátku pojal za svého chotě. Jenže ne všechno bylo jak na růžovém obláčku. Vyskytl se i jistý problém, jen zdánlivě nepatrný. Při jistém magicko - erotickém rituálu se Legolas zkroutil bolestí. A pak znova! Nezbylo, než navštívit čarodějnici Hašepsuth. Ta napřed doporučila léčebné erotické pomůcky, ale bez úspěchu. Zdá se, že bude potřeba důkladnější vyšetření, aby byla odhalena příčina onoho záhadného milostného bloku.








Stál tiše a nehybně v šeru narušovaném jen slabým plamenem žlutooranžové barvy, vlnícím se na bronzové třínožce uprostřed stanu. Čarodějka mlčela a přeměřovala si ho očima. Pak se dala do pohybu. Zvolna se jala opisovat kruh, jakoby si ho mínila prohlédnout ze všech stran. Její bosé nohy pleskaly o hliněnou podlahu, doprovázeny stejně rytmickým klepáním její hole. Spolu s občasným prasknutím ohně to byl jediný zvuk, který se nesl zšeřelou místností. Legolase obestřelo zlověstné tušení.
"No, dobře!"
Sykla konečně, nejspíš proto, že už i jí se to napjaté ticho začalo zajídat.
"Necháme tý šaškárny! My voba víme, že tohle je vo něčem jinym."
"V...vážně?"
Hlesl její host, který neměl ani tušení, 'vo čem' to celé je a už hodnou chvíli si pod přísným Hašepsutiným pohledem připadal jako králíček uhranutý zmijí.
"Jasně, že jo! I ty už víš, nebo alespoň tušíš, že tohle neni jen vobyčejnej bežnej blok. Protože kdyby byl, dávno by se votevřel. Tohle je něco víc! Taky to vim! Poznala sem to, už když si tu byl posledně. Jen sem doufala, že se mejlim."
"A-ha!"
To bylo to jediné, na co se otřesený Legolas zmohl. Hašepsutina slova nevěstila nic dobrého a on už cítil, že v jeho mysli se jako pevná tvrdá hráz začíná vzdouvat vlna odporu.
Hloupost! Řvalo to v něm zplna hrdla. Učiněná hloupost! Nemůže to být tak vážné! Celé je to jenom další skřetí blábol! Jejich temná magie. Všechny ty řeči! To všechno je způsobeno tou jejich černou pokřivenou duší. Ta za to může!
Čelo se mu začalo krabatit zlobou.
A když už chtěl vybuchnout, rázem ho zpražil další z pronikavých, jako nůž ostrých čarodějčiných pohledů, který ho nenechal na pochybách. Tahle žena zná jeho myšlenky a uhodla i tu předchozí. Jenže namísto hněvu, který by snad býval byl náležitou odezvou na jeho drzost, přišel tichý nosový smích.
Hašepsuth se smála!
A Legolas nic nechápal!
"Mlčíš! Teď ses měl správně zeptat, co sem viděla. Jenže na to, abyses ptal, seš až příliš syn svýho národa. Já sem pro tebe něco jako paní. Královna! Viď? A tebe doma učili, že ke králům se nemluví. Králové se poslouchaj!
Sklonil hlavu! Ani teď neodhodlal promluvit. Jeho mlčení však pomalu měnilo z hněvivého na zahanbené.
Jistě, že měla v lecčem pravdu! Hledal panovníka! Pokud ne přímo, pak bezpochyby podvědomě. Panovníka, na kterého byl zvyklý. Panovníka, k němuž by se mohl uchýlit, podřídit se jeho vůli a pokořit se před jeho autoritou. Nebo se naopak proti jeho rozhodnutí vzbouřit a stát se psancem. Ale panovníka, který by mu konečně udělil jasnou a rozhodnou odpověď na to, co s ním dál bude a jaké má být jeho postavení zde, mezi uruky v Buvolí osadě. Nejistota, které byl vystaven dosud, ho ničila. A Hašepsuth, ač měla do ideálu královny asi tak daleko, jako je ze Středozemě do Amanu, se mezi Buvolím kmenem jeho představě o panovníkovi blížila nejvíc. Proto se neptal. Proto nezpochybňoval! Pokud mu to ovšem ona sama neporučila.
Hašepsuth pokračovala ve své řeči.
"Proto teď nemáš ani tušení co sis timhle svym nevopatrnym zahrávánim si s milostnou magií nadrobil. Přesnějc teda, do jakýho svrabu si zatáh mě. Protože teďka je to už i můj problém! Mě! Vobyčejný báby z plání."
Ušklíbl se! Konečně něco, na co znal odpověď. Moc dobře věděl, že jestli Hašepsuth něčím nebyla, pak 'obyčejnou bábou z plání'. A ona mu zase hravě pronikla až do hlavy a uhodla jeho myšlenku dřív, než stačila být vyslovena. Její oči se zvedly k těm jeho. Snad to byl právě čtverácký plamínek, který tam nečekaně zablikal, či její povzbudivý úsměv co ho přimělo osmělit se a položit otázku, která dávno měla být položena.
"Dobře! Tak tedy... o čem to celé vlastně je, když ne o mém bloku a vyschlých cestách ohně?"
"O nic menšího," odpověděla mu ona, "než o souboj dvou bytostí, tak mocnejch a silnejch, že si to my dva zoufalci ani nedokážem představit. Matky a dcery! Vo něco, co má pro ně vobrovskou cenu. To něco, milej elfe, je Ashu! Kotel pod kterym hoří Ghash. Věcnej oheň života, kterej rozněcuje a probouzí Ashu. Právě tam, pod ten kotel, totiž vedou tvý ohnivý řeky, kterýma teď ale neteče ani kapka ohně."
Legolas zas chvíli jen pokorně mlčel a kýval. Znal skřetí nauku o neoddělitelnosti duše a těla. Znal i jejich přesvědčení, že je to právě milostný oheň, Ghash, který dole, mezi nohama, hoří červeným světlem a čím víc a mocněji hoří, tím více rozněcuje Ashu, esenci života. Jeho choť mu to prozradil hned, když začli s výukou milostné magie. Proč o tom ale Pelyňková mluví právě teď a tady?! Trochu netrpělivě ji přerušil.
"To už jsem slyšel! Ale co je to za bytosti? Proč spolu soupeří? A jak jejich souboj, pro samu Elbereth, souvisí se mnou?"
"To je jednoduchý, můj milej!" Protáhla babice. "Ta bolest, kterou si při tom cejtil, ta nebyla z tebe. Byl to jejich boj! Každá z těch bytostí chce naplnit a prozářit tvou Ashu. Tim co má a tim, co umí. A tý, který se to povede, pak bude patřit. Myslim, že vy, elfové, tý věci v hlavě neřikáte ashu, ale fea. Duše! Ty dvě se z nějakýho důvodu, kterej ani trochu nechápu, perou jak vzteklý vo tvou duši."

Ve stanu Pelyňkové báby, stojícího trochu stranou od ostatních v osadě, byla tma. Tedy skoro! A ticho! Taky skoro. Na mohutném hranatém kameni uprostřed trůnila bronzová trojnožka v v ní skomíral skrovný plamínek. Na zemi vedle něho ležela rozprostřena rohož z rákosu a na ní beraní houně. A na houni seděla sama Pelyňková bába a vedle ní její elfí návštěvník.
Těžko tomu uvěřit, ale elf a skřetice spolu rozmlouvali. Když už ne přátelsky, tak alespoň poklidně.
Začlo to tisícem otázek a námitek, které se vyrojily v elfově hlavě, jako včely z úlu, jen co čarodějnice Hašepsuth dokončila svou řeč.
Jenže místo, aby spustil jak o překot vodopád slov, zase jen mlčel. S otevřenými ústy a vytřeštěnýma očima. Věty, začínající slovy proč, kdo, co, či jaká, které se mu samy líhly na jazyku, prostě nedokázal dokončit. Bylo jich příliš mnoho a tlačilily se jedna přes druhou, aniž se dokázaly zformovat do řádných tvarů. A tak mu Hašepsuth, také mlčky, prostě připravila místo k sezení a ukázala na ně rukou.
Pochopil! Usedl a ona sama pokračovala. o tom, kdo se snaží zmocnit jeho duše.
"Tou první bytostí je Draut. Marghul ti už vyprávěl o Draut, ne? Je to paní bílýho ohně. Sídlí daleko na západě v zemi .... sedí strnulá na svym trůnu a kdo na ní pohlídne, toho oslepí svou září."
Legolas pokýval. Vzpomínal si na chladnou a nehybnou bohyni z Uruckých bájí, vládnoucí zakletému království daleko za mořem, bytost, jež nese jméno Draut. Poznal v ní paní Elbereth. Nejkrásnější a nejmocnější z královen Valier, stvořitelku hvězd a vládkyni světla. Hašepsuth mu znova vyšla naproti.
"Znáš ji viď? Mě bys! Seš elf! Řiká se, že to byla právě vona, kdo otrávil vaši Ashu svejma slzama a udělal z vás to, co ste. Ale vsadim se, že nevíš, kde se tady vzala. Kdo ji přived na svět."
Tak tohle Legolas náhodou věděl.
"Elbereth patřila k duchům ainur, které ještě před počátkem času, stvořil Eru Ilúvatar. Vznikli z jeho myšlenky."
Hašepsuth se ušklíbla.
"Z jejího těla, ty troubo! Draut zrodila sama Všematka Dha!
Legolas se otřásl! Dha! Všematka! To jméno neslyšel poprvé! A znal víc, než jen jméno. Znal i tvář! Strašlivou rudou a prázdnou, jako bezedná hlubina. Nikdy nezapomene na ten strašlivý sen, jež mu Hašepsuth darovala, když tu byl poprvé.
Otřásl se, jakoby ho svou chladnou pařátou sevřela sama smrt. Skřetice to ignorovala.
"Dha a Nun - to bude ten, kterýmu ty řikáš Eru - stvořili náš svět. Ale sami stojej mimo něj. Jejich světskym vtělenim je Draut, světlo a Burzum. Temnota! "Draut vznikla z Dhaina těla, Burzum z Nunovy mysli. Jenže časem se jim to trošku zamotalo."
Čarodějnice si odfrkla, jakoby se oběma stvovořitelům chtěla vysmát za jejich neschopnost.
"Z detailama tě nebudu unavovat. Zkrátka, Draut odvrhla Dha a Burzum zase Nuna."
Jenže Legolase to zajímalo.
"Proč?"
Z Hašepsutina hrdla se vydral jeden vzdech, hluboký, jak jámy Utumna.
"Byly to dary! Dary, kterejma je chtěli zlákat na svou stranu. Dha obdařila Burzuma tělem. Nun zase věnoval Draut trůn. Jeden chtěl chápat. Druhá vládnout. Tyhle věci k tomu potřebovali.
"Nesmysl!"
To drzé odbojné slovo vyskočilo z Legolasových úst dřív, než jej jejich vylekaný majitel stihl zastavit. Pak, když si uvědomil, komu odporuje, jakoby se vrátilo k němu a píchlo ho, jako vosí žihadlo. Jenže on si nedokázal pomoci. Tady šlo o čest paní Elbereth, alespoň pokud to skutečně ona byla tou záhadnou Draut ze skřetí pověsti. Čarodějčiny oči se stáhly do úzkých škvírek. Legolas se nezalekl.
"Ona... nechtěla trůn. Netoužila po moci. Ona jen... " Najednou nevěděl, co říct. "Stala se chotí Manweho, vládce Valar a celého Amanu... Tak k tomu došlo!"
"Takže panovnicí!"
Odtušila Hašepsuth s jízlivým úšklebkem.
"Jen klid, elfe!" Pokračovala, aniž by ho pustila ke slovu. "Nikdo tady nechce tu tvou nánu urážet. Tady šlo vo souboj dvou entit. Dvou živoucích myšlenek! Vona chtěla dát světu řád a stálost. Shora! Von zase chaos a změnu, zdola. Jasně, že von měl pravdu, ty trdlo. Hlavně proto, že dokázal hledat, ptát se a pochybovat. Takže všechno, v čem ty tak zoufale plaveš. Ale na tom teď prdlajs záleží! Jestli tě to zajímá, nech si to někdy vod Marghula vyprávět celý. Já na tebe nemám kdy! Sou jiný, důležitější věci, který by tě měly zajímat."
"Jako třeba?"
"Třeba co sem to onehdá viděla v tý tvý zatracený tělesný schránce, že sem tomu sama nechtěla věřit. Na což ses měl, mimochodem, voptat hned."
"Viděla...??? Jak jsi mohla... vidět?"
Skřetice se rozchechtala.
"No, jak asi, ty chytrej? Co děláš ty, kdyš chceš něco vidět? Posvítila sem si!"
"Cože? Ale... Jak jsi mohla... Nesvítila sis! Zpívala si! Pomatuju si to!!"
Znovu se mu ji podařila rozesmát
"Jasně, že sem si svítila. Jenže jinak, než si zvyklej. Světlo je moc užitečná věc, když s nim umíš zacházet."
Tohle Legolase zarazilo. Doma ho učili něco jiného. Učili ho o bezmezném strachu a nesmiřitelné nenávisti Morgothových dětí ke světlu. O jejich žárlivosti! O náruživé touze zničit, pokořit a podmanit si ho, protože sama jeho existence jim dnes a denně připomínala jejich vlastní nestvůrnost a nedostatečnost.
Vypadalo to jakoby dnes navštívil Hašepsuth za jedním jediným účelem a to proto, aby ji královsky pobavil.
"To je ta největší kravina, jakous ze sebe doteď vypravil." Hýkala, když se jí mezi smíchem povedlo popadnout dech. A aby bylo úplně jasno, čemu přisuzuje jeho údajnou duševní nedostatečnost, tak ještě, "něčemu tak blbýmu může fakt věřit jedině elf."
Dál už byla vážnější.
"Jen elf se může procházet v pravý poledne po mýtině, koupat se ve sluneční záři a kochat se jeho krásou. Jen von si může dovolit bejt takhle tupej a omezenej a nemyslet na nebezpečí, když před tim v okruhu pěti mil zabil všechno, co by ho mohlo ohrozit.
My vostatní se musíme ptát! Musíme vzít do ruky paprsek," (sevřela dlaň do špetky a přitáhla si ji k očím, jakoby mezi prsty opravdu držela světelný paprsek) "a zkoumat, v čem je jeho tajemství. A víš co elfe? Přišli sme na to. Světlo je nebezpečná zbraň. Rozhodně neni pro každýho. A to je, můj milej i odpověď na tvou nepoloženou otázku. Temnota se nebojí Světla. Jen ho chápe!"
"A... na co jste tedy, podle tebe, přišli, když jste ho... pochopili?"
"Temnota ví, že větlo pochází z hmoty, tak jako Draut pochází z Dha. Draut sedí na svym trůnu a pije mléko svojí matky. Zatim co všechno vostatní na ní je nehybný, její prsty se nezastavěj. Neúnavně splýtaj z toho mlíka copánky paprsků a posílaj je do světa. Ten pohyb je tak rychlej a tak nepatrnej, že ho nepostřehne nikdo, jen sama Temnota. Ale existuje! Proto stačí, aby na druhym konci někdo jinej s šikovnejma prstíkama prostě popad ten paprsek, rozplet ho a vytáh si z něj to vlákno, který potřebuje."
Sebevědomě se na něj ušklíbla a zakvedlala svými vrásčitými psty s baňatými revmatickými klouby, aby nezůstalo jediné pochyby, kdo má být ten šikula.
"Aha!" Odtušil Legolas "A... co jsi tedy viděla?"
"Pevnou mocnou silnou hráz, která chránila tvou Ashu před ohněm Dha. A ruce! Ruce, který ji držely."
"Ale... jaké ruce?"
"Pche! Tvoje!"

Na chvíli se rozhostilo zaražené ticho. Legolasovi zase nezbylo nic, než neveřícně zírat na svou společnici. Slova jako, ale... to je přece... nesmysl, byla dnes už vyslovena tolikrát, že ani jemu se nechtělo je opakovat. A tak jen mlčel a doufal, že se to celé nějak vysvětlí samo.
"Zase žádný otázky?"
Ušklíbla se Pelyňková.
"Vlastně se ani nemusíš ptát. Vidim do tebe, jak do studánky. Nevěříš mi! Nakonec, byls to ty, kdo přišel s tim, že potřebuje dostat svůj oheň vzhůru ke svý Ashu a baba že ti s tim má pomoct. Potíž je v tom, že to ho tam sám nechceš. Řikáš si, proč ho nemít někde bezpečně na půl cesty a svou elfskou ashu pěkně v suchu. Bojíš se, změny. Bojíš se, že když se otevřeš svýmu ohni cele a úplně, už nikdy nebudeš stejněj."
Legolas se neodvážil ani ceknout.
"Ale já ti to nevyčítám. Je to její práce. To vona ti to nakukala.
"No, vona!" Dodala Pelyňková ještě, když si všimla elfova nechápavého výrazu. "Draut! Drží tě vopravdu pevně."

Když Legolas toho večera opouštěl její stan, znovu se musel ptát sám sebe, zda to, co slyšel a hlavně viděl, byla skutečnost, nebo další nesmyslný sen, vyvolaný, Eru ví jakou, černou magií.
"Podívej se na svý ruce! Vopravdu si myslíš, že končej na špičkách tvých prstů?"
Houkla na něj Hašepsuth, když se pokoušel namítat, že Elbereth je příliš daleko, za mořem v blažené zemi Aman, než aby na něj mohla mít nějaký vliv tady, na dalekém severu.
"Vy ste tak omezený, že nedokážete vidět dál, hloub, než za prostou formu. Viděl si hvězdy na obloze? Viděls kolik jich je? To je vona! Ne její tělo! A proto je všude, kam se dostane její světlo. Je dokonce i tady s náma. Vidí a slyší každý naše slovo."
Zvedla se a popošla k míse s ohněm, který, zatím co mluvili, jakoby zázračně změnil barvu na temně rudou.
"Poď blíž!"
Legolas váhavě poslechl. Popadla ho za zápěstí a přiblížila jeho ruku k plamenům. Jeho jemná kůže se rozpálila až na samu hranu bolesti.
"Tohle," pravila se zlomyslným šklebem na rtech. "Tohle světlo jí ale nikdy patřit nebude."
V očích jí při tom tančily odlesky ohně a šílenství.
Legolas ani nedýchal hrůzou. Doslova na poslední chvíli, dřív než ho ohnivé jazyky stačily olíznout, se mu podařilo vykroutit své zápěstí z jejího železného sevření. Hašepsutina ruka pokračovala ve vytyčené dráze.
Legolas uskočil. Čekal bolestivý výkřik. Čekal odporný zápach škvířícího se masa šířící se od ohniště a postupně naplňující celý stan. Namísto toho zíral na usmívající se čarodějku s očima upřenýma do plamenů. A rukou, Valar, rukou vězící hluboko v nich!
Jenže ještě nestačil ani pořádně užasnout nad tím, co viděl a už ho čekal další zázrak.
Hašepsutina ruka vyšla s ohně neporušená, stočená dlaní vzhůru, ohnutá do tvaru mističky. A na ní, Elbereth, opravdu vidí to, co vidí? Plápolal malý rudý plamínek.
S vytřeštěnýma očima a ústy do široka otevřenými zíral na chechtající se čarodějnici, která jakoby se přímo popásala na jeho šoku a zděšení.
"Nikdy!"
Dodala hrozivě a luskla prsty druhé ruky.
V tu ránu se v ní rozžehl další plamen.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sauren Sauren | 8. června 2018 v 21:37 | Reagovat

Krása! Skřeti znají vlnový charakter záření. Jsem mile překvapena.

2 Melkora Melkora | Web | 8. června 2018 v 21:45 | Reagovat

[1]: Samozřejmě! A Kachní goblini i jeho vlnově - částicovou povahu. Myslím, že to nějak souvisí s tím jejich složitým jídelníčkem ;-)
Skřeti znají věcí, o kterých elfové nemají ani tušení!

3 Ester Ester | 9. června 2018 v 9:57 | Reagovat

Hurá. Teším sa, ze pokračuješ s príbehom.... Pekne filozoficky vysvetlujes elfove psychosomaticke sexuálne problemy :-)

4 Saurén Saurén | 9. června 2018 v 16:29 | Reagovat

No filosoficky, kosmologicky i sexuologicky to máme pěkně rozebrané. Ale kdy už tedy Marghůl přistoupí k ...léčbě?

5 Saurén Saurén | 9. června 2018 v 16:33 | Reagovat

...k ezoterické léčbě samozřejmě jak jinak...

6 Ester Ester | 9. června 2018 v 18:17 | Reagovat

[4]:nepochybujem, ze Marghul to vysvetlí urcite jasne a stručne, hlavne so zdravím sedliackym rozumom :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama