Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Legenda o původu skřetů

24. června 2018 v 16:33 | Melkora |  Skřetí mytologie

Už jsme se poučili o původu Eä, Ardy, dnes se dozvíme, kde se vzali skřeti. A jako obvykle je to trochu jinak, než než se nám oficiální elfská propaganda snaží namluvit ;-)




Na počátku věků, když byl svět ještě mladý, procitli u Soumračného jezera, (které elfové nazývají Cuiviénen), první humanoidní bytosti, první hai (po skřetím Dhur-hai). Zrodily se z Dhaina těla a Dha také roznítila svým ohněm jejich Ashu, jejich jedno, jež živým bytostem dává vědomí svébytnosti, ohraničuje jejich jsoucnost a odděluje ji ostatních jedinců svého druhu.
(Pozn. skřetí Ashu zdánlivě připomíná elfskou fëa, duši. Při bližším zkoumání ale zjistíme, že se jedná o zcela odlišný koncept. Skřeti především, na rozdíl od elfů, nevnímají tělo a duši jako dvě odlišné entity. Podle nich je Ashu přirozenou funkci těla. Dalším rozdílem je i to, že Ashu, není svou přítomností omezena striktně na skřety, respektive na humanoidy. Předpokládá se, že nějaká, byť primitivní, forma Ashu existuje u všech živých bytostí.)
Za otce prvních hai (pokud je vůbec zmiňován) bývá označován Nun (po elfsku Eru).


The Awakening of the Elves at Cuivienen Lake by Rearda

Tito prvotní tvorové ještě ani vzdáleně nepřipomínali elfy, či skřety tak, jak je známe dnes. Dhur-hai se podobaly spíše dětem. Tak jako děti byli i oni naivní, nevědomí a svět byl pro ně jednou velkou neznámou. Jejich Asha byly jako prázdné čisté nádoby, či nepopsané listy pergamenu.
Zatím to ještě netušili, ale mezi hlavními mocnostmi světa, Světlem a Temnotou se však už chystala kolosální bitva o to, kdo jejich neposkvrněnou Asha naplní.

Spolu s tím, jak běžel čas, začaly se mezi prvotními hai, prohlubovat rozdíly. Zpočátku jen stěží patrné, přes to však nade vší pochybnost přítomné. Někteří z nich obraceli své zraky k nebi a ke hvězdám a obdivovali se jejich kráse. Ti zůstávali na místě, protože hvězdné nebe je konec konců všude stejné. Vpíjeli se do jejich bledého světla a spolu s ním jim do duší pronikal i tichý, naléhavý šepot paní Draut (Pozn. Varda, paní bílého ohně).
Jiní oproti tomu zvídavě zkoumali zemi a všechna její tajemství, lhostejní k chladnému nedostupnému půvabu nad svými hlavami. Neohroženě se pouštěli dál a hloub do neznámé temnoty, pryč od svých prostých domovů. V hvězdých Dhur-hai vzbuzovalo toto chování nedůvěru.


Související obrázek


Ti, kteří došli dost daleko, zaslechli v oněch vzdálených krajinách zvláštní tajemnou píseň, zpívanou jazykem, který neznali, avšak přes to jim připadal povědomý. Byla to píseň podobná dunění hromu, pronikala hlínou a skalami a rozechvívala jejich kosti. Ti odvážnější se jí vydali vstříc. Objevili hluboké jámy, naplněné mohutnými svíjejícími se plameny sálajícími horkem. Píseň, která je k nim přivábila, se linula přímo z jejich středu a už je zcela ohlušovala. Někteří z nich jí konečně počínali rozumět. Zpívala o divokém nezkrotném chaosu o horoucí vášni a svobodě bez hranic a lákala je k sobě. Když se ti nejsmělejší skutečně odvážili nahlédnout přes okraj, ustrnuli! Z ohně se vzpínaly tisíce černých rukou a natahovaly se jim vstříc. Ti, co se naklonili ještě hloub spatřili i mnoho dalšího. Tisíce očí, zářících rudým ohněm, upřených na ně. Tisíce tmavých končetin zmítajících se v divokém tanci.
Někteří z Dhur spatřivší ten děsivý výjev, uprchli s výkřiky hrůzy na rtech, jiní však zůstali. Bylo to dvanáct nejsrdnatějších bytostí že všech Dhur. Dvanáct žen! Přes to, že i je zpočátku svírala úzkost, natáhly své vlastní ruce vstříc těm z ohně a zaposlouchaly se hlouběji do tónů písně. A čím důkladněji naslouchaly, tím více si uvědomovaly, že za onou melodií se skrývá ještě něco dalšího. Netrvalo dlouho a odhalili to tajemství. To něco byl bujný zpupný smích. Ten nejbujnější a nejzpupnější smích, jaký kdy slyšely.
V tom okamžiku už jejich srdce i duše pomalu začala obestírat Temnota. Všechny stopy po Bílem ohni v nich s řinčením popraskaly a ony pochopily. Rozběhly se a s divokým chechotem se vrhly do plamenů.
Mnoho dalších se pak po vzoru oněch dvanácti pokoušelo projít ohněm a mnozí při tom zahynuli, spáleni na popel, či pozřeni některou z hladových příšer, co v něm přebývala. Ale oněch dvanáct jako první dorazilo až na dno. Tam už na ně čekal Burzum (Pozn. aut: elf. Melkor), Temnota!




Ti z Dhur, kteří se Burzumovi přiblížili, ale vzápětí uprchli, se pokusili vrátit do svých domovů na břehu jezera a zvěstovat svým druhům , co objevili. Se zlou se však potázali! Zbylí hai je nepoznávali a oni zas nemohli rozpoznat je. Chtěli na sebe promluvit, ale jeden druhému nerozuměli.
Zatímco někteří se někteří z Dhur vydali vstříc Burzumově písni, pospíšila si totiž paní Draut, strachující se jeho vzrůstající moci a naplnila Asha zbývajících Dhur svými slzami.
A protože Asha je funkcí těla a tělo zrcadlí tvar a obsah Asha, změnil se i vzhled původních Dhur. Drautiny slzy je učinily bledými, éterickými, podobnými větru. Jejich srdce zprůhledněla a uzavřela se, jakoby byla z křišťálu. Jejich mysli se nasměrovaly vzhůru a už nebyly schopny sklonit se ke svým bývalým druhům.
Jenže i Dhur, jež se dotkli Temnoty se změnili, aniž by si to uvědomovali. Temnota je poznamenala. Zračila se v jejich tvářích, očích i slovech. Jejich druhové s dušemi plnými bílého ohně, teď už Olog-hai (elfové) se jich děsili a odháněli je od sebe. Proto jim nezbylo, než se vrátit do Burzumovy říše.
K smrti vyděšení Olog-hai, vedeni Bílým světlem, se zatím vydali na zběsilý útěk pryč ze Středozemě.

Zatímco Olog-hai prchaly, dvanáct žen, co došly až na dno, se stalo společnicemi a manželkami Burzuma.
Protože k němu měly ze všech smrtelných bytostí nejblíž, obdařil je jejich choť nejštědřejší dávkou Temnoty a učinil je tak nejstrašnějšími, nejobávanějšími čarodějkami v Ardě. Po dobu, co s Burzumem přebývaly v jeho podzemní pevnosti, přivedla každá z nich na svět šest dcer. Jejich Matky jim, jako jejich dědictví předaly část Burzumovy Temnoty a ony ho zase postoupily svým dětem. Doba, kterou bývalí Dhur, teď už skřeti, strávili po boku Burzuma vešla do dějin jako Požehnaný věk Temnoty.





Nakonec ale všech dvanáct matek i se svými početnými rodinami, opustilo bezpečí Burzumovy pevnosti. Každá z nich dostala darem kus země pro svůj kmen, každá byla obdařena ochranným duchem ve zvířecí podobě, který měl za úkol její rodinu strážit a podporovat.
Tak vzniklo dvanáct hlavních skřetích kmenů, které dodnes nesou jména po svých zvířecích patronech.
Dosud je znám kmen Dračí, Vlčí, Tygří, Buvolí, Krysí, Pavoučí a Netopíří. Existují i kmeny Kachních, Vraních a Želvích goblinů, ale ty nebývají považováni za součást velké dvanáctky.



Elfové versus skřeti:


Zatímco elfové mají o svém původu jasno o původu skřetů koluje spousta legend a pověstí, jak mezi elfy, tak skřety samotnými.

Některé kmeny se považují za přímé potomky Všematky, ať už ji nazývají jakkoliv, jiné vztahují svůj počátek k některým z jejích dcer. (Pavoučí kmen k Ungolianth, Netopíří k Thuringwethil)
Pozn.: Je ale nutné upozornit, že se jedná spíše o vyjímky, neboť společenské postavení a kmenová příslušnost se u skřetů v naprosté většině případů dědí po matce. Nezdá se tedy pravděpodobné, že by ženský duch, frum, zplodil smrtelníka, byť se smrtelným partnerem. Smrtelná žena ovšem s mužským frumem smrtelníka zplodit musí.
Existují i kmeny, které se domnívají, že skřety uhnětl Burzum z Dhainy krve (Srovnej s některými staršími elfskými pověstmi o původu skřetů, kterak byli stvořeni Melkorem ze slizu.)

Občas mezi elfy také kolují domněnky, že skřeti s nimi nemají společného vůbec nic, dokonce ani původ a že jsou jsou ve skutečnosti Melkorem zkažení Maiar.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Saurén Saurén | 24. června 2018 v 16:36 | Reagovat

Tak takhle to bylo!? Melkore!, bylo to nutný, pojmout, všech dvanáct?! Nestačilo by devět, sedm nebo čtyři, jakl u havraních goblinů?

2 Melkora Melkora | Web | 24. června 2018 v 16:41 | Reagovat

Ehm, ehm... Nestačilo! V dalším díle se vysvětlí, proč je dvanáct vlastně ještě celkem málo.
Dost to souvisí s tím, proč se Melkorovi doopravdy říká "mocně povstávající!.
Takže, zůstaňte na příjmu! :-D

3 Melkora Melkora | Web | 24. června 2018 v 16:49 | Reagovat

Ještě poznámka! Elfové za svého otce považují Erua. O matce, bohužel, nikde nepadlo ani slovo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama