Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

O Hašepsuth, část třetí; Domácí léčba

22. února 2018 v 23:00 | Melkora |  Umění milovat
V minulé kapitole obdržel Legolas od místní čarodějnice krabici zvláštního obsahu. Byla prná věcí, které, jak mu Pelyňková přísahala, vyléčí jeho milostný blok. Překonal tedy svou elfí ostýchavost a její dárek přijal. Dbes se dozvíme, zda byla skřetí medicína účinná.

Související obrázek

Slash, Legolas/Marghul, Rating M, Sexy hračky






"Seš tak hebkej!" Zašeptal mu Marghul do ucha a přejel svou hrubou tlapou po jeho nahém těle, skrčeném pod dekou. "Jako... nějakej okvětní lístek... nějaký kytky."
Legolas, jeho choť, si nedokázal pomoci a tiše se rozesmál. Napadlo ho, že Marghul je málokdy tak okouzlující, jako když se snaží mluvit s ním po elfsku a pomáhá si tím, že napodobuje písně a eposy, které slýchává od něj. A hrdý sám na sebe si spokojeně brouká vlastní verše, které by nikdy neustály ani ten nejshovívavější elfský soud. Jakkoliv nic, jako shovívavý elfský soud prostě neexistovalo, pokud se jednalo o poezii.
Navíc, byť se ta snaha mohla cvičeným elfským uším jevit jako naivní a nemotorná, byla vedena s úmyslem potěšit. A to bylo to, co ho hřálo nejvíc.
Jeho druh vzápětí prokázal, že i elfská lyrika jde dělat jaksi po skřetím, když svou poetickou myšlenku začal rozvádět poněkud praktičtěji.
"Nevim přesně jaký! Nejspíš nějaký bílý. Jasně! Musí bejt bílá! Třeba bledule! Ne, počkat! Ta je jedovatá. Tak jinak! Já už vim! Trnky! Ty bejvaj z jara celý obsypaný jemnejma běloučkejma kvítkama. Ale zase to nejsou kytky, ale keře. Vadí to? Dá se to počítat? Kdyby se počítal i strom, řek bych, že seš jako třešeň. Ty nejenom kvetou, ale i voněj.
Hmmmm! Krásně voníš!"
Naklonil se nad něj a rozkošnicky nasál vzduch. To už bylo opravdové.
Vůně! To bylo něco čemu příslušníci skřetího národa přikládali mimořádnou důležitost a Legolas to dobře věděl. Ostatně to měli společné s elfy. Až na to že jeho druhové si libovali v parfémech. Jemných, květinových, či ovocných, jejichž úkolem bylo zamaskovat, či nahradit pravou vůni těla. Ono kořeněné pižmo, které si jeho lid ošklivil, skřeti ovšem jeho překrývání voňavkami považovali za přetvářku a faleš.
Marghul se mu dokonce jednou svěřil, že to byla právě jeho tělesná vůně, co ho k němu poprvé přitáhlo a přimělo ho přemýšlet o něm i jinak, než jako o pouhém zajatci.
Někdy to zkoušel po něm. Jenže ačkoliv elfí oči byly pověstné, jejich čich se nedal popsat jinak, než jako žalostný a on sám necítil z Marghula zhola nic!
Tomu dnes bylo, jak se zdálo, do řeči. Hřejivá plstěná deka sjela z Legolasova těla a na lůžku z trávy zasvítilo jeho bílé tělo. Marghul jej shora pozoroval se zvláštním, zasněným pohledem ve svých sazových očích.
"Jak může bejt něco tak jemnýho, průsvitnýho, skoro jakoby to ani neexistovalo, zároveň tak nebezpečný?"
Šeptal horečně a zraky se mu při tom leskly.
Legolas nic nenamítal. Znal názor Temného lidu na svůj vlastní druh, stejně jako jeho strach a nedůvěru vůři jeho představitelům. Věděl, že přes svůj status zajatce, přes svou zdánlivou bezmocnost a zranitelnost, přes drtivou přesilu, kterou nad ním Buvolí kmen vládl, je vnímám jako hrozba. Dokonce i svým vlastním chotěm! A bylo jedno, jak moc to nedává smysl.
"Podívej na to tělo, plný bílýho ohně. Vypadá tak nevinně!"
Skřetovy ruce pohladily jeho chladnoucí bledou kůži.
"Na pohled tak nehybný! Strnulý! Kdo by věřil, jak se dokáže svíjet rozkoši."
Tohle byla trefa přímo do černého. Legolasovi zahořely tváře. Jeho pohled se stydlivě odvrátil a čelisti sevřely dolní ret.
Věděl, že tohle je nepopiratelná pravda. Že, ač příslušník vznešeného lesního národa, tělesné vášni propadá stejně divoce a živočišně, jako skřeti.
Tedy téměř stejně!
A právě proto teď spolu sdíleli tohle lože.
Nechal zavřené oči a jenom vnímal širokou hrubou dlaň cestující vzhůru po vnitřku jeho stehna. Druhá se k ní záhy připojila. Společně je pak jemným tlakem odtáhly obě jeho nohy od sebe, dost na to, aby se mezi ně vešlo skřetí tělo. Pak se ta horká ruka položila přímo mezi ně.
Legolas zasténal a ruka přitlačila. K jeho uším dolehlo tiché mručení, které se postupně zesilovalo. Elf věděl, co přijde. Zpoza přivřených víček pozoroval, jak se jeho druh natahuje pro cosi, co dosud leželo netknutě vedle lůžka. Ze všech Hašepsutiných hračiček měl tuhle nejraději. Byl to prostý hladký kroužek z lehkého kovu, otevřený a zakončený dvěma bakulkami. Na první pohled vypadal zcela nenápadně. Legolas té věci začal říkat prostě prsten. Marghul ho sevřel v dlani a nechal chvilku zahřát. Pak ho neomylně umístil na to správné místo. Na elfovo vzrušené napůl ztopořené mužství.

Když si onehdá přinesl ten podivný dar do jejich nového domova, Chýše z proutí a buvolích kůží stojící na kraji urucké osady, ostýchavě ji položil před Marghula a mlčel. Nějak se neměl k tomu, aby ze sebe upřímně a v celé své hrůze vysypal vše, co se dozvěděl od Pelyňkové.
"Prý... už budeš vědět, co s tím."
Špitl jen a doufal, že se čarodějnice nemýlila. A pak už jen celý zbytek noci fascinovaně naslouchal. Marghul bral postupně do ruky jednu každou věc a podrobně, s neodolatelně lascivním úsměvem, vysvětloval, k čemu která slouží. Bylo to stejně úchvatné, jako nemravné. A tak moc... skřetí! Přesně tím správným neodolatelně skřetím způsobem. Ano! Bylo zjevné, že Temnému národu nebude stačit tělo tak, jak ho Eru stvořil. Skřeti si vymyslí spoustu příhodných strojů a nástrojů k tomu, jak tělesnou rozkoš ještě zvýšit. Hned ho přepadla prudká touha vše vyzkoušet na vlastní kůži.
A tak začal pokus o jeho "vyléčení".

Takových kroužků, podobných tomu, který Marghul právě použil, měli ještě spoustu. Většinou černých, celistvých, pevných i pružných, samostatných i rafinovaně propojených, takže bylo třeba obezřetně je umisťovat na správné místo, správným způsobem.
Ale tenhle byl jiný. Kovový a lesklý, jakoby ze stříbra. Nebo z mithrilu! Svým, třebas nepatrným zdobením připomínal opravdový šperk. A mít na sobě šperk, to bylo něco tak trochu elfího. Přestože žádného elfa na světě by nenapadlo přizdobit se zrovna... tady.
"Sluší mi?"
Špitl Legolas trochu stydlivě a považoval to za nejpřirozenější věc na světě. Ostatně každý elf by se zeptal, jak mu sluší jeho nový šperk. Proto se tvářil nechápavě, když uslyšel svého chotě, jak se chechtá na celé kolo. Nakonec však Marghul ztichl. Podmanivě se usmál a zašeptal, "moc". Hlas mu při tom přímo přetékal smyslností.
"Daj se tam dávat i jiný šperky. Nastálo! Propíchne se to, tady, tady a dá se tam třeba kroužek. Nebo taková pecka! Vo moc líp si to pak užiješ."
Pomrkával na něj a ještě si při tom přejel špičkou jazyka po horním rtu, aby nezůstalo vůbec žádných pochyb. Ale o některých věcech nechtěl Legolas raději ani slyšet. Propichavat?! Br!!
V Hašepsutině krabici bylo spoustu lepších bezpečnějších věcí. Malých, oblých padnoucích přesně na ta místa, kam padnout měly. Skřeti jim říkali karchur. Když se však Legolas zeptal na překlad do obecné řeči, neměl Marghul ani tušení. V sindarštině žádné podobné slovo pochopitelně neexistovalo. A tak jim dál říkal prostě, věci.
Spousta z nich byla vyrobena tak, aby co nejlépe dráždila jeho vnitřní uzel. Naštěstí ani trochu nepřipomínaly ten strašidelný černý pyj, kterého si jako prvního povšiml u Hašepsuth. Tyhle měly mnohem subtilnější a přijatelnější rozměry. Některé byly kónické, jiné kulaté další dokonce zdobené. Se šňůrkami a stuhami, za které se dalo v pravou chvíli potáhnout a uvést tak to pohybu nejenom celé zařízení ale i rudé toky ohnivých smyslných řek o jejichž existenci neměl elf doteď ani tušení. Byla tam jedna věc, do které stačilo šťouchnout a ona se celá roztřásla a nepřestala, ani když byla uvnitř. Byla tam i další, spojená tenkým řemínkem s jedním z prstenů a když se správně nastavila, škubla sebou pokaždé, když Marghul podráždil jeho vzrušené mužství tím správným způsobem.
A ještě spoustu, spoustu dalších. Byly nenápadné přátelské a úžasné.
A hlavně! Už to nebyla necudnost ani zhýralost. Byla to medicína!
Najednou si mohl sám vybírat, čím se dnes bude "léčit". Mohl se dokonce sám od sebe u Marghula dožadovat dalších terapeutických "sezení". Chvílemi měl pocit, jakoby mu ten tajemný "blok" seslalo samo nebe.
"Můžeme si ty... věci pak nechat?"
Zeptal se a odpovědělo mu co jiného, než smích.
"Myslíš, že by je po nás eště někdo k něčemu potřeboval?"
Spokojeně se usmál. Všechno se zdálo být v nejlepším pořádku.

A pak se to stalo znova!

Bolest byla tentokrát o něco menší, ale nepřestala být stejně bodavá a zničující, jako poprvé. Z elfova hrdla se vydral zmučený výkřik, aby ho vzápětí sevřela konejšivá Marghulova náruč.
Bylo na čase vydat se za Pelyňkovou a sdělit jí, že její léčba nefungovala.

"Hm..."
Zabručela skřetí čarodějka, když si vyslechla smutnou litanii Marghulovu a zahleděla se do rozpačitých očí Legolasových, které se co chvíli snažily uhnout před jejími pronikavými zraky.
"Co myslíš, Hašepsuth?" Dokončil nakonec Marghul, celý zoufalý. "Pude to nějak spravit? Nebo je to prostě tim, že je, no elf? Je to tak? Sou už takový?"
A znělo to, jakoby se právě dozvěděl, že je Legolas prašivý.
"Blbost!"
Odsekla Hašepsuth tak rázně, až se vzduch v jejím stanu zachvěl. Jako někdo, kdo není zvyklý se vzdávat a už vůbec ne prohrávat.
"Možná... možná by to moh zkusit s čarodějnicí..."
Navrhl Marghul obezřetně a Legolas nadskočil.
"Možná..."
Zopakovala Hašepsuth mnohoznačně a Legolas poplašeně zamrkal, otáčeje zraky z jednoho na druhého.
"Jenže... já už sem na něco takovýho stará."
Uzavřela a Legolas si oddychl. Marghul se však vzdát nemínil.
Ale... Tak možná s nějakou tvou učednicí...
No, fakt!" Otočil se ke svému choti. "Možná by to stálo za zkoušku."
Ten se ani nestačil nadechnout, když ho předběhla sama Pelyňková.
"Ne!! Pravila překvapivě vážně. "Tohle bude v něčem jinym." A zabodla své pichlavé oči do Legolase. Ten, pod tíhou onoho pohledu, jakoby zdřevěněl.
"Zmizni!"
Procedila ještě a patřilo to Marghulovi. Ten ani necekl a už byl pryč. Elf ve stanu s čarodějnicí osiřel.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Saurén Saurén | 22. února 2018 v 23:09 | Reagovat

Ale to je roztomilé, ještě kdyby to tak zabíralo na "kachní rýmičku" a drakytýdu...

2 Ester Ester | 23. února 2018 v 9:11 | Reagovat

Marghul sa na zaciatku zmenil na elfskeho trubadura:-) uz som sa zľakla , ze chudacisko elfik bude musiet spat s Hasepsuth :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama