Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

O Hašepsuth, část první; Legolas a Marghul mají malý problém

9. února 2018 v 1:18 | Melkora |  Umění milovat
Pokud jste četli mou povídku Umění milovat, možná si vzpomínáte, že nebylo úplně vše jak na růžovém obláčku. Vyskytl se i jistý problém, jen zdánlivě nepatrný. Tedy, nejméně Marghul na něj nezapomněl. Naši milenci ho si s ním sami nevědí rady. Naštěstí je tu sice poněkud nevrlá, ale moudrá a zkušená Hašepsuth Pelyněk.
Poradí si, nebo jsou věci, na něž je i mocná čarodějka od Černých kamenů krátká?









"Já... !"
Vysoukal ze sebe Legolas, celý ztuhlý studem a rozpaky. Rozhlédl se po téhle zatrolené místnosti a marně při tom hledal něco o co by se mohly opřít jeho na půl oslepené oči. Když tu byl posledně, vkráčel dovnitř jako furiant. Jenže od té doby se toho stalo příliš mnoho, než aby se jeho urozený klid a královská sebejistota na tomhle proklatém místě neroztekly, jako kostka másla na pánvi.
Na pánvi, která se klidně mohla hřát nad podobným ohněm, jaký právě plápolal na obrovské bronzové třínožce a kraloval téhle podivné místnosti z vysokého kamenného podstavce, jako paša ze svého trůnu.
"Jóoo!"
Z jednoho z mnoha temných koutů mu odvětil známý hlas, který pokaždé, když se ozval, připomínal skřípání práchnivějících kostí z hlubin dávno zapomenutých hrobů. A z něhož vždy nějakým záhadným způsobem přeběhl mráz po zádech, ať už říkal cokoliv, milého, či výhružného. Hlas, který měl sílu převracet zem a štípat kameny, sám o sobě i kdyby se k němu vzápětí nepřipojil další mocný pár pomocníků. Byla to dvojice černých očí, naplněná věčně neklidnou převalující se temnotou, zdánlivě nekonečně hluboká, trochu připomínající ty Marghulovy. Až na to, že tenhle pár zřítelnic jakoby v sobě neměl nic z jeho vřelosti, srdečnosti ani nenuceného veselí. Tyhle oči vyvolávaly dojem, že pokud se v nich kdy skrývala nenápadná špetka něhy, pak tenhle vzácný pramen vyschl dávno před Legolasovým narozením. A zanechal po sobě jen vyprahlou hrubou černo černou živoucí poušť. Byly to oči, které svou ostrostí a pronikavostí dokázaly ponížit i tu nejvybranější mithrilovou čepel. Oči, pod jejichž pohledem se neskrylo ani to nejnepatrnější nejšpinavější tajemství pohřbené hluboko v těch nejzažších záhybech duše.
Pak se objevil ještě baňatý nos ne nepodobný borové šišce. A pod ním pak tenká linie bezkrevných rtů, sevřených přísněji a neprostupněji, než brány Mordoru.
Nakonec se z šera svého příbytku vyloupla celá ta impozantní postava. Drobná, zakulacená, ohnutá stářím. Opírající se o širokou sukovici, zdobenou magickými symboly a s nefalšovanou buvolí lebkou trůnící na jejím vršku.
Ještě nedávno, když tu byl Legolas poprvé, vzbudil v něm tenhle podivný zjev jen směsici odporu strachu a pohrdání. Potom, jak postupně zabředával do rozhovoru s touhle prapodivnou bytostí, pomalu ale jistě začal nabírat na síle strach. Dusivý a paralizující! Byl to strach před zcela neznámým novým živlem, který nedokázal ani pochopit, ani ovládnout. Ne, protože by to neuměl, ale prostě proto že to není možné. Rychle mu došlo, že tahle černá divoká neposedná věc je příliš silná, než aby se nechala spoutat i tím nejudatnějším elfským bojovníkem. Zabít, snad! Ale nikdy spoutat. Spálila by ho a rozdrtila na hromádku bílého popela.
A protože tenkrát nemohl utéct. A nemohl ani bojovat, nezbylo mu než se poddat. Vydal se jí na milost a bylo to to nejlepší, co kdy udělal.

Od té doby se jeho život změnil a on si v sobě, jako nejdražší poklad opatroval tu černou slzu, ten nepatrný ždibec temnoty, který mu tahle žena, Hašepsuth Pelyněk, čarodějnice od Černých kamenů, v sobě pomohla objevit.
Už se nebál!
Směle jí oplatil její pichlavý pohled a lehce se usmál. Skřetice jen popuzeně zavrčela. Zřejmě to byl jistý druh pozdravu. Ještě jednou po něm šlehla nevlídným pohledem. Pokud si kdy měl připadat jako nějaký druh obtížného hmyzu, který je třeba, pro dobro obyvatel, vypudit z příbytku, teď byla vhodná příležitost. Přes to věděl, že je očekáván.
Udělal několik opatrných kroků dovnitř.
Vzduch zde, jako obvykle čpěl směsicí bylin, šťáv, tlejících mrtvol a hlavně jakési dráždivé jedovaté spáleniny, která se při každém nádechu zavrtávala do nosní sliznice, jak cizopasný červ. V místnosti byla tma, jak v ranci a jediným osvětlením zde bylo právě ono velkorysé ohniště uprostřed, plápolající jasným žlutavým plamenem.
"No, tak pojď! Na co čekáš?"
Povzbuzoval ho ten hlas, co zněl jako skřípot zarezlých pantů.
"Marghul mi už řikal, co máte za problém."
Její návštěvník se zarazil.
"On ti... totiž... co všechno ti říkal?"
"Že tě ved cestou bílý tygřice." Čarodějnice si odplivla při zmínce o oné prastaré a tajemné skřetí nauce o smyslné lásce. "Kdyby se zeptal mě, nikdy, nikdy bych mu to nedovolila ti to prozradit. Kdyby záleželo na mě radši bych vo Marghula přerazila tuhle svou hůl, než bych připustila, aby tě učil a tebe bych vypráskala z tohohle stanu. Tohle posvátný umění neni pro elfy. Je to učení, který předala Dha svejm temnejm dětem, jako jejich majetek a dědictví. Elfové by to dílem zvorali, dílem zavrhli a dílem zneužili" Zašklebila se, až z toho Legolasovi zatrnulo. "Jenže tady už nejde jenom o mě, že jo!"
Polkl! Moc dobře si uvědomoval co tím myslela. Vzpomínka na ono pošmourné mlžné ráno, kdy pod jejím vedením vykonal cestu do nesvěta a zase zpátky byla živá, jako žádná jiná. Všechno to začalo tím, že ho uvítala ve svém stanu, zdánlivě proto, aby prolomila, jeho případnou neblahou elfí magii, jíž omámil Marghula. A oslovila ho při té příležitosti jeho celým jménem i královským titulem přes to, že si se svým skřetím druhem tohle nebezpečné a potenciálně smrtící tajemství o jeho vznešeném původu střežili, jak oko v hlavě.
Už to samo o sobě bylo děsivé a nepochopitelné a elfa z toho obestřela hrůza. Jenže to byl jen chabý začátek. Ona také tvrdila, že ho zná. Že na něj čekala! Že prý ho spatřila ve svých snových vizích vyvolaných, kdo ví jakou, bylinou či některým z jejích magických prášků. A to dávno před tím, než přibyl do Buvolí osady. Dávno před tím, než poznal samotného Marghula!
Marně tenkrát v mysli pátral po jediném přijatelném důvodu, proč jí ten nesmysl nevěřit.
"Nevěř!"
Odsekla mu ona na místo odpovědi.
"Pochybovat znamená myslet. Myslet znamená žít. Ani to hovado, co se plazí v blátě, nevěří každý blbině. Pochyby z tebe dělaj rozumnou myslící bytost. Slepá víra tě proměňuje ve věc. To je to, co tam u vás doma chtěj, co? Slepou víru!"
Legolas na ní tenkrát zůstal překvapeně zírat.

Teď přešlapoval v zapáchající temnotě stanu a dumal nad tím, co všechno jí Marghul prozradil o té nešťastné události s výukou smyslné lásky. Měl se to dozvědět velmi záhy.
"Prej ses dostal až na třetí stupeň."
"Eh...?"
To bylo všechno, co ze sebe vysoukal. Řeč byla samozřejmě o Lum-za-jar. Věčném ohni, kterým hoří vše živé a který, podle uruckého učení, podporuje a sytí duši. Ta pak je přirozenou funkcí těla.
Onen plamen má prý patřit Všematce Dha a lze ho podnítit (Probudit vlastní Dha, říkal Marghul). Dělá se to jistým, zcela konkrétním způsobem a tím je... ehm... tělesné obcování.
Povzdechl si! Bylo to v duchu, ale ani tak nedokázal to slovo vyslovit bez zaváhání a studu.
Samozřejmě, nebylo to ledajaké tělesné obcování. Ve skutečnosti se jednalo o náročné cvičení, vyžadující plné soustředění a cílenou snahu od učitele i žáka. A tady právě oba milenci narazili.
"Totiž... já jsem... my jsme..."
Koktal! Koktal a cítil, jak se mu do tváří řine krev. Byl kapitánem Gondoru a následníkem Mirkwoodského trůnu. Byl ctěným hrdinou a obávaným válečníkem mezi obojím lidem, prvo i druhorozeným. Jeho bystré oko i ledový klid v tváří tvář každému i tomu nejvražednějšímu nebezpečí z něj učinily lučištníka tak prvotřídního, že to bylo nevídané, dokonce i mezi lesním národem.
Jen proti jednomu vetřelci se mu nedostávalo meče, ani štítu. Jen proti jednomu byl jeho luk směšnou dětinskou hračkou. Tím asasínem nebyl nikdo jiný, než divoká a všudypřítomná skřetí smyslnost. Ten bujný chtíč jehož plamen stravoval až k samotnému vyčerpání. Marghulova vlastní smyslnost byla jiná. S ním byla elfova bezmoc nová sladká a uklidňující. Jenže to všechno v téhle odporně čpící temné díře chybělo.
Babice nemínila čekat, až se jeho veličenstvo vzpamatuje a nedarovala mu byť jen jedinou drahocennou vteřinu.
"Prej ste hledali Ghaku! Tvejch šest uzlů."
Zavrčela a nešťastný Legolas cítil, jak se jeho už dost uzounké hrdlo sevřelo tolik, že se jeho dech musel z plic téměř probojovat. Věděl, že myslí šest uzlů rozkoše, magické brány střežící vstup k posvátným stezkám lum-za-jar, po nichž se smrtelným tělem ubíral oheň života. Pokud Legolas dobře pochopil, existence ohnivých řek nebyla samozřejmá. Bylo nutné pravidelně čistit a rozšiřovat jejich koryta, aby se po nich plameni dobře putovalo. K tomu měly (kromě jiného) sloužit právě ony magické brány na těle smrtelníků a Marghul, jeho choť, se opravdu snažil. Zkoumal bělostné tělo svého nastávajícího opravdu poctivě a chvíli se zdálo, že s úspěchem.
Potíž byla v tom, že ani jeden z milenců neměl nejmenší tušení, zda elfí tělo dokáže formovat milostnou magii podobnou té skřetí, takže nakonec, spolu s rozkoší, probudili i cosi dalšího, ošklivého, krutého a nemilosrdného.
Legolas s odporem potřásl hlavou! Jak nezodpovědné bylo pohrávat si se silami, které je, prosté smrtelníky, svou velikostí tak nebetyčně přesahují. Žádný elf by k něčemu podobnému nikdy nesvolil.
Zarazil se! Žádný, až na něho!
Čarodějka neměla pro jeho vnitřní boje ani pochopení, ani shovívavost.
"Prej se to stalo, když dráždil tvůj vnitřní uzel."
Pokračovala zcela nenuceně, jakoby se ho ptala, co měl dnes k snídani, zatímco o nebohého elfa se pokoušely mrákoty.
Elbereth! Marghul jí řekl... Co všechno jí vlastně řekl? On... jí řekl úplně všechno!
Protože přesně tak se to stalo! Ta věc se přihodila zrovna v tom osudovém okamžiku. Zcela jasně si vybavoval hrubé a horké Marghulovy prsty dobývající se do jeho těla, zpočátku vzdorujícího, později však poddajného a vláčného, jako z těsta. Vzpomínal si i na slast. Slast, za kterou byly stejným dílem zodpovědny jak Marghulovy dotyky, tak pomyšlení, na jejich nemravnost. Na svou vlastní nestydatost a opovážlivost. Vybavoval si, jak se ho Marghul každým svým pohybem usilovně snažil svrhnout dolů z onoho něžného útesu, stvořeného ze samé rozkoše, pečlivě vybudovaného ve vlastní mysli a on jak mu stejně vytrvale vzdoroval ve snaze vyšplhat ještě o nepatrný kousek výš. Výš než minule! Dokud se celá iluze nezhroutila v krutém záchvatu křečovité bolesti prohánějící se jeho tělem, stejně zpupně a svobodně, jako vítr nad stepí.
"Prej ses při tom zkroutil, jak žížala."
Teď už se Legolas v duchu vážně nahněval. Tohle že Marghul pronesl? Těmito slovy? Takhle znevažovat jeho utrpení? Tvář se mu zkřivila rozčílením... O nějž však skřetice dbala ještě méně, než před tím o jeho morální dilemata.
Zadívala se do žlutých plamenů v misce uprostřed místnosti. Na její tváři náhle rozkvetl výraz zvláštního zadumaného snění.
"Něco se děje, elfe!" Skřípal její hlas se znepokojivou naléhavostí. "Něco se děje se světem. Když se koukám do plamenů, tančej divočejc. Když se dneska dotknu země nepoznávám její píseň. Přestávám rozumět jejímu šepotu a když rozumim děsí mě, co slyšim. Dřív sem si myslela, že je to ve mě, ale teď sem pochopila, že to právě já zůstávám stejná. A to je chyba! Protože nejenom pochyby sou život. Život je i pohyb. Tanec! Zůstávat stejná znamená umírat."
Legolas zůstal zaraženě stát. Nerozuměl ani slovu z toho, co říkala a jí bylo jedno, že neodpovídá.
Náhle se k němu prudce obrátila, oči zase obrácené na něho a plné jehel. Vyštěkla na něj až samým leknutím nadskočil.
"Ten tvůj trouba! Ten bílej čaroděj vo tom neměl ani ánug. Pokoušel se vlastníma rukama zastavit svět. Přinutit ho, aby navždycky ustrnul v pohybu a zůstal už napořád stejnej, poslušnej jeho vůle. Taková blbina! Bylo mu jedno, že ho zabíjí. "
Legolas ustrnul ještě spolehlivěji než onen svět z čarodějčina vyprávění. Věděl koho myslí tím bílým čarodějem.

Když ji navštívil poprvé, tvrdila mu, že spatřila Společenstvo. Jeho a jeho osm druhů, nesoucích Jeden Prsten do rudého srdce samotného Mordoru, aby ho tam navždy zničili. Věřili, ještě tenkrát, že to to právě Prsten, co je výlučným a jediným zdrojem moci Temného pána.
Hašepsuth mu vyprávěla, že našla skulinku v předivu bytí, které je podle ní, rozlámané a děravé, jak potrhaná rybářská síť. Tvrdila, že jednou takovou skulinkou proklouzla v podobě malé myšky a dobře si prohlédla je i jejich čarodějného vůdce. Trvala na tom, že její bystrozraké oči odhalily něco, co jim všem ostatním zůstalo skryté a to samu jeho pravou podstatu. Prázdno za oslňující záplavou bílého světla, tvrdé a čiré, jako ten nejušlechtilejší diamant. To prý byla skutečná tvář Gandalfa Šedého, čaroděje a cizince snad odkudsi ze země za mořem.
Jemu se to tenkrát zdálo tak šílené, že se nedokázal rozhodnout, zda jí bezvýhradně uvěřit, či její tvrzení odmítnout jako bohapustý nebezpečný výmysl. Od ní se mu opět dostalo jediné rady, nerady: "Pochybuj! Sám si to přeber! Použij svůj zatracenej mozek. Je to to nejmocnější, co na svý úrovni máš."
To bylo ještě před tím, než spatřil, ach u všech Valar... ji. Všematku! Než se spolu s Hašepsuth vydal na pouť do nejtemnějších hlubin světa a pohlédl do tváře bytosti, jež byla zodpovědná za existenci samotného jsoucna.

Zdálo se, že myšlenky Hašepsuth se ubírají stejným směrem.
"Ale, mladej, my voba víme, že tohle neni ani tak vo nás." To byla jasná narážka na... Ni. "Vona tě tu chce."
Rázně si narovnala svou zástěru a oprášila ruce. Ve tváři se jí objevil odhodlaný výraz. Přiblížila se k němu způsobem, který nevěstil nic dobrého.
"Nebudu předstírat, že vim, co dělám. Nemám ánung, jak funguje elfský tělo, tak prostě provedu to, co dycky v těchhle případech."
Protáhla si prsty až to v nich odpudivě zakřupalo.

"Svlíkni se!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Saurén Saurén | 9. února 2018 v 14:33 | Reagovat

Ajajaj - Legolas bude vyšetřen :-D Výborně jsem se pobavila. těším se na pokračování.

2 Ester Ester | 15. února 2018 v 16:22 | Reagovat

Vdaka, ze pokračuješ s príbehmi Marghula s Legolasom. Zaver vyzerá hrozivo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama