Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

O Hašepsuth, část druhá; Jak vyléčit elfa

12. února 2018 v 2:36 | Melkora |  Umění milovat
Hašepsuth se chystá vyšetřit Legolase. Velmi, velmi důkladně! Přijde na to v čem vězí jaho problém? A nabídne řešení?

Shash, Rating G





Legolas, celý roztřesený, částečně chladem a částečně studem, ležel na tvrdé kamenné desce, nahý tak, jak přišel na svět.
"A to jako c... celý?"
Zajíkl se, když k němu před pár okamžiky dorazil čarodějčin příkrý rozkaz, aby se svlékl.
"Ne!" Ušklíbla se jeho společnice, jako vtělená jízlivost. "Svlíknout se musíš, ale voblečení si při tom můžeš nechat. Jasně, že celej, ty troubo!" Houkla na něj návdavkem, když zůstal zírat dokonale popletený tím dvojsmyslem.
"Ale..." Proč, chtěl se ještě zeptat, stačil však jediný přísný pohled, aby pochopil, že jakékoliv námitky se nepřipouštějí. A tak prostě poslechl a doufal, že Hašepsuth Pelyňková najde způsob, jak mu pomoci. Sám to nechápal, ale k téhle ohyzdné vrásčité a věčně nerudné skřetici pociťoval důvěru, proti všem zákonitostem i proti hlasu rozumu, který ho nabádal k přísné ostražitosti.
Když mu Marghul navrhl tuhle návštěvu, chvíli se vzpěčoval, chvíli smlouval, přes to byl dávno vnitřně přesvědčen, že je nevyhnutelná. Ať se na to díval, jak chtěl, jeho lum-za-jar nefungoval správně. Ovnivé cesty v jeho těle byly prázdné, vyschlé na troud a uzavřené, stejně smutně, jako říční koryta v poušti. Jeho Dha, jeho vnitřní oheň, se nedokázal rozhořet v celé své bohatosti. A to bylo špatně! Něco s ním bylo špatně, protože nebyl schopen sdílet se svým chotěm veškerá tělesná potěšení, která jim skřetí umění milovat skýtala.
A nebylo to jen špatné. Bylo to i nečestné!
Vskutku bylo to nečestné, odpírat svému choti rozkoš, pokud bylo v jeho silách to změnit. A pokud bylo, musel se o to pokusit. Možná elfové neznají vše o magii tělesných slastí, ale cti rozumí.
A tak ho jeho smysl pro čest nakonec nalezl nahého na stole škaredé stepní čarodějky, vyplašeného, plného pochybností, ale odhodlaného.
"Prej si to cejtil někde kolem páteře."
Pokýval!
"Otoč se!"
Ucítil mozolnaté ruce, putující nahorů a dolů po trnech jeho obratlů.
"Proč tady?"
Mumlal si při tom pro sebe hlas, který zněl jako tiché, zlověstné vrzání.
"Pověz mi o tom!"
Vyštěkl, tentokrát už zase k němu.
"Bylo to jako..." vzpomínal Legolas, "jako bodnutí mečem! Odzhora dolů a pak... zase!." Otřásl se při té vzpomínce. "Potom... Už... to nešlo dál! Nemohli jsme. Bylo to jako kdyby mi někdo postavil do cesty zeď. A taky...," tohle přiznával opravdu nerad, "bál jsem se."
Hašepsuth pokývala hlavou, jakoby o něčem přemýšlela.
"Teď potřebuju, abys na to myslel. Ať si to neni jednoduchý. Soustřeď se na to, jak to tenkrát bylo. Co nejpřesnějc!"
Snažil se! Zhora k němu doléhalo tiché melodické mumlání v podivné cizí řeči, jíž nerozuměl ani slovo a pomalu přecházelo v temný chrčivý zpěv. Najednou se ho, kdo ví proč, z ničeho nic začala zmocňovat úzkost. Hašepsutiny ruce byly horké. Mnohem víc než jak obvykle bývají cítit cizí ruce na vlastním těle. A každým okamžikem pálily víc a víc. Mulavý zpěv byl čím dál tím ostřejší, pevnější a pronikavější. Najednou si s úlekem uvědomil, že svět se smrskl a prohloubil. To ho píseň nenápadně obklopila a uzavřela do neviditelné kapsule plné chraplavých tónů hustých, jak kaše.
Jen Hašepsutiny ruce dokázaly tou břečkou proniknout. On sám ven nemohl a chápal, že dokud bude znít zpěv, je vězněm. Stařeniným rukám se nějakým temným kouzlem podařilo proniknout hloub, pod jeho kůži, maso i kosti až k jemné zranitelné tkáni jeho míchy.
Každým okamžikem byl úzkostnější, každým se ho zmocňovala panika. Už už chtěl vykřiknout, když v tom ho Hašepsuth předběhla.
Odskočila od něj a s poděšeným výrazem ve tváři si prohléžela vlastní dlaně, jakoby je dnes viděla poprvé. Melodie, která elfa svázala z něj rázem skloula, jako sametová stuha, tělo se zcelilo, jakoby nikdy nebylo nenarušeno. Po předešlé invazi na něm nezůstala ani stopa. Co však na tom záleželo?
Legolas nevěřil svým očím. Tahle žena, Hašepsuth Pelyněk, čarodějnice od Černých kamenů, má strach! Okamžitě si uvědomil, že pokud ho má ona, měl by ho mít taky.
"Co se stalo?" Vyhrkl jak o překot.
Nevnímala ho! Stále ještě zírala na své ruce a jako ve snách mrmlala, "pálej mě!"
Pak se ale narovnala hrdá a sebejistá, šíje jak skála, oči dvě břitvy. Svět byl zase v pořádku.
"Nevim.... zatim! Možná... Ale to bych hádala! Třeba je to jenom úplně obyčejnej blok. Třeba pude prorazit. Musíme napřed vyloučit to jednodušší. Dám ti prostě to, co bych ti dala, kdybys byl skřet."
A s těmi slovy hupsla do jednoho z mnoha temných koutů, které skýtal její příbytek a stratila se elfovi z očí. Chvíli se ze tmy ozývalo jen hlasité harašení a pak se k němu připojilo i skřípavé, "pocem!"
Tak šel a díval se jak se mu vsříc sune prostorná krabice špinavě bílé barvy vyrobená z prutů a vyčiněné kůže a Hašepsuth ji tlačila před sebou.
Vydal se jí naproti.
Spolu s ní pak přiklekl pod mísu s plamenem a zvědavě nakoukl dovnitř.
"Tohle se u nás obvykle dává ke svatbě. Předpokládám, že u vás ne! Bejvá to starost čarodějnice, obdarovat snoubence tim, co je pro ně nejvhodnější. Máš štěstí! Zrovna tu mám spoustu nadbytečnějch kusů a žádný další zájemce. Takže si to můžeš vzít třeba všechno."
Čarodějka dál vesele žvanila, Legolas však nevnímal jediné její slovo. Veškerá jeho duševní koncentrace byla totiž nasměrována k obsahu té podivné bedny naplněné nejrozličnějšími drobnostmi záhadných tvarů i určení o jejichž pravém účelu neměl ani ponětí. To ale vůbec nevadilo, protože se mu dostalo nápovědy stejně pádné, jako šokující. Na vrcholku oné hromady totiž, jako král, trůnil velký, smolně černý, dokonale přesně vyvedený a téměř jako žívý, model... pyje! Celá elfova osobnost se smrskla na pár třeštivě vykulených očí, přikovaných k té věci jako řetězem, neschopných odtrhnout se a stočit se jinam.
Hašepsuth dokončila větu a ztichla, nejspíš v očekávání odpovědi. Dostalo se jí však jen hlubokého mlčení.
Nakonec se elf trochu vzpamatoval. Sazový pyj však stále ještě zabíral v jeho mysli příliš velký prostor, který nemohl být jen tak vyplněn něčím novým.
"Ehm... tohle..."
Pomalu a s nesmírnými rozpaky šťouchl prstem do té černé věci, jakoby byla prašivá. Hašepsuth si konečně všimla jeho rozpaků.
"Nemusíte vyzkoušet úplně všechno." Pravila hlasem, který měl nejspíš znít smířlivě. "Stačí pár věcí."
"A... ale..." Nešťastný Legolas se honem snažil vymyslet nějakou příhodnou námitku.
Naneštěstí se mu zrovna nic vhodného nenatrefilo.
"J.. já...!"
"Hele!" Odbyla ho čarodějka, která zjevně začala ztrácet trpělivost. "Taky bych ti ten tvůj vnitřní uzel mohla vyšetřit sama."
A významě si promasírovala prsty levé ruky, aby nezůstala jediná pochybnost, kam tím míří. A některé věci dokázal Legolas i přes svou momentální indispozici pochopit dost rychle.
"Ne... ne!" Vykřikl zcela bezděčně a ještě uskočil několik palců nazad, jakoby se na něj ta proklatá babice už byla chystala.
Hašepsuth se ale neurazila. Dokonce se ani netvářila překvapeně. Za to se, zcela upřímně, na celé kolo rozchechtala.
"No vida!" Povídá! "Alespoň něco máš společnýho se skřetíma chlapama. Klidně to vobskočí půl vesnice, ale šáhnout na sebe čarodějnici to nenechá."
Zabručela si, spíš už pro sebe.
"Takže začneme s odblokovánim pomocí těchhle hračiček." Konstatovala s jistotou. "Něco si vyber a vypadni!"
Legolas se vzdal.
"Ale... já nevím... na co která..."
Odpověděl mu hluboký povzdech.
"Tak si je vem všechny! Neboj! Marghul bude vědět, k čemu co je!"

A tak si Legolas nad ránem, kalnou tmou skřetí osady, odnášel krabici s velmi určitým obsahem a hlavou plnou neurčitých obav a pevně doufal, že medicína Pelyňkové báby bude slavit úspěchy.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Saurén Saurén | 13. února 2018 v 21:11 | Reagovat

Aj, tomu říkám léčba...sranda neskutečná, když slyšíte/čtete, jak se to děje někomu jinému, ale zkuste si představit, že sami stojíte ve stanu z hrubých kůží proti řezavým očím staré Báby Pelyněk s blokem "v zádech" s tím že se tam vaše drahá polovička posvěřovala s kde čím...

2 Ester Ester | 15. února 2018 v 16:33 | Reagovat

Výborne a vtipne napísané, hoci sexuálny problem je vážna vec :-):-):-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama