Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Výuka lesního elfa, Svatební přípravy

7. ledna 2018 v 21:57 | Melkora |  Umění milovat
Svatba se nám blíží, až se úplně přiblížila! I kdyby někdo chtěl, už se z ní nevykroutí? Naštěstí nikdo nechce. Jen by se snad některé části daly přeskákat.

Slash, Legolas/Marghul, PG 13 pro lehkou erotiku






"Vypadám jak blbec!"
Prohlásil Marghul a opravdu poctivě se snažil, aby to znělo nahněvaně. Rozesmáté hnědé oči a nakonec i ústa ho však spolehlivě usvědčily ze lži.
Legolas na něj shlédl kritickým pohledem.
"Vypadáš...."
Původně chtěl říct skvěle, ale prostě to nešlo.
"Sluší ti to!"
Pronesl nakonec nepříliš přesvědčivě a jeho vlastní veselý smích usvědčil ze lži i jeho.
Znovu pohlédl na neobvyklou ozdobu krášlící jeho ženicha. Záplava rudých a fialových květu se vinula kolem jeho hlavy a další mu pak visely v girlandách dolů podél dlouhatánských uší. Bylo opravdu těžké se nesmát.
Jenže elfská svatba má své zákonitosti a svatební věnec k nim prostě náležel.
Přestože elfský ženich se snažil opravdu poctivě, stonky stepních květin se ani trochu nepodobaly těm, které patřily jejich sestrám z lesa. Měkkým a poddajným, poslušně se kroutícím pod rukama. Tyhle byly tuhé, neohebné a pichlavé. Zarputile se vzpouzely jeho šikovným prstům a odolávaly všem pokusům o ukáznění a vytvarování do úhledné pevné řady.
To, co nakonec vzniklo, připomínalo svatební věnec spíše jménem, než čím jiným. Navíc, jestli existovalo místo, na němž by i ten nejdokonalejší elfský svatební věnec působil nepatřičně, pak to jistě byla skřetí hlava.
Pohled na skřeta ověnčeného květy stěží vyvolával cokoliv jiného, než úsměv.
Ale bylo to tak správně!
Obřad bylo třeba provést přesně do nejmenších detailů, aby se dal považovat za legitimní a Legolas si dával záležet.
Marghul oproti tomu měl zjevně jiný názor a to ten, že ty nudné pasáže by se měly bez náhrady přeskočit a přejít rovnou k tomu zajímavému.
Naklonil se ke svému snoubenci a popadl ho do náruče. Bezohledně mu při tom pomačkal jeho vlastní květinovou výzdobu.
"Kdy už konečně bude ta svatební noc?"
Zapředl mu smyslně do ucha a rukama sevřel jeho půlky. Ten, pravda, trochu nechtíc rozkošnicky zavzdychal, hned však ty drzé pazoury setřepl dolů.
"Kuš! Až v noci! Připadá ti tohle jako noc?"
Opsal rukou oblouk, aby názorně předvedl, že nebeský blankyt ani slunce v nadhlavníku skutečně nemá s nocí nic společného.
Den byl jak malovaný a na hnědé pláni se schylovalo k (téměř) poctivé a (téměř) nefalšované elfské svatbě.

Ještě, než přistoupil k samotnému obřadu, Legolas pochopitelně všechno svému nastávajícímu dopodrobna vyložil. Ten se při tom tvářil tak útrpně, až to vypadalo, že ho k smrti unudí už jen to samotný výklad, takže milý elf ovdoví dřív než vůbec stihne vstoupit do svazku manželského.
Přes to se rozhodl, že mu s tím otravným ghijackým nesmyslem pomůže a poctivě memoroval manželský slib ve vznešené quenijštině.
"Vy, lesní puntičkáři, bazírujete na úplnejch hovadinách!" Dodal, teď už poctivou, jadrnou obecnou řečí a nemohlo to působit jako větší protiklad.
"No... a jak to děláte vy?"
Zeptal se Legolas opatrně, ale s upřímným zájmem, protože mu ta otázka už dlouho vrtala hlavou.
"Normálka!" Odtušil uruk. "Prostě si jen přeneseš svoje věci do její chýše." "A pak se slaví!" Dodal vzápětí, když pochopil, že s takhle stručnou odpovědí se jeho snoubenec nespokojí.
"Jí se? " Tázal se dál on s myšlenkou na žalostně chudou svatební hostinu, kterou mají bohužel před sebou.
"Nóoo... spíš pije!"
Dokončil Marghul a příliš tím svého druha nepotěšil, neboť mu připomněl smutný fakt, že i s pitím to bude slabší. Kdo ví!? Snad brzy dojdou někam, kde si budou moci vystrojit pohoštění hodné královské svatby.
Zamračeného elfa vytrhl z úvah až Marghulův hlas.
"S tou vaší... svatební nocí! To je taky pěkná kravina! Co když pak zjistíš, že ten druhej v posteli nestojí za nic a budeš se z toho chtít vykroutit? Co? He? Už bude pozdě!"
S takhle železnou logikou ovšem Legolas nezmohl vůbec nic.
"Totiž... "
Najednou nevěděl jak dál! Musel si přiznat že nikdy doopravdy nepřemýšlel o tom, jak by měla vypadat jeho svatební noc a už vůbec ho nenapadlo, že by si ji měl užít. Tělesné obcování mezi novomanželi vždycky vnímal jako nutnou součást svatebního rituálu. Vstup do manželství pro něho byla hudba vzdálené budoucnosti po boku některé z půvabných a urozených elfských paní. Velmi vzdálené budoucnosti! Z dynastických důvodů nebylo dlouhou dobu nutné hledat si snoubenku a on sám... Ani nevěděl, jak by to popsal. Pravdou bylo, že vlastní matku si sotva pamatoval a jiné ženy se v jeho světě téměř nevyskytovaly. Zvláštní! Nikdy mu to nepřišlo divné a nezamyslel se nad tím, kam zmizely všechny ty elfky, či lidské ženy. Zdálo se, že jeho druhům ve zbrani, Aragornovi a Gimlimu dělalo dobře, z povzdálí obdivovat ušlechtilou krásu vznešených paní, jemu to však nikdy nechybělo. Vzpomněl si na zvláštní dusivé sevření někde za hrudní kostí, které se ho zmocnilo, když Gimli přede všemi vyjevil své zanícené okouzlení paní Galadriel. Tenkrát ho na nesmírně krátkou dobu ovládl nevysvětlitelný zlobný pocit, jakoby mu něco ukradla.
Marghul, nedbalý jeho složitých duševních pochodů, zatím pokračoval se zlepšovacími návrhy.
"Já vim, vy tomu moc nehovíte, ale chtělo by to nějakou předsvatební noc! Nebo tak dvě, tři! To by pak dávalo smysl."
Zakřenil se a popadl svého ženicha.
"Co třeba střihnout si jednu právě teď?"
A přitiskl ho k sobě. Na způsobu, s jakým okázale pohrdal vším tradičním a posvátným bylo něco okouzlujícího.
Legolas se proti své vůli musel rozesmát.
"No, tak! Marghule!"
Odstrkoval ho od sebe spíš jen symbolicky. Jen tak, aby zachoval dekorum.
"Už jsme měli spoustu předsvatebních nocí."
Špitl stydlivě, jakoby na to sám chtěl spíš zapomenout. Marghul předstíral, že ho neslyšel.
"Všechny ty písně, cos mě učil. Ty o tý vznešený lásce, jak se zpívaj na svatbách. To je taky pěknej vodpad." Jeho ruce cestovaly dolů po elfových zádech a dávaly si na čas. "Všechny ty něžný rtíky, madlový voči a sametově hebkej vlas. Já bych tě taky dokázal vopěvovat. Nevěříš? Jenže namísto těchhle nesmyslů" - jeho ruce překonaly úžlabinu kříže a vystoupaly na oblinu hýždí - "já bych zpíval o týhle tvý krásný pevný kulatý smetanově bílý prdelce."
Bylo to nehorázné a vulgární samo o sobě. Tak, že Legolas skoro oněměl, rozpaky i vzrušením, to když si, chca nechca, představil, co by to asi bylo za píseň. Ale skřetí ruce se nezastavili. Putovaly ještě níž a dopředu, skřetí hrdlo při tom vibrovalo tichým hrubým vrčením a v očích se mu to blýskalo smyslným ohněm.
"Pak bych přidal další kapitolu, nebo dvě, o tom tvym úžasnym vobrovskym, horkym, tvrdym..."
Jeho dlaň přistála na tom místě a pevně stiskla.
"Marghule..."
Musel ho zarazit! Musel ho zarazit dřív, než pronese to zakázané slovo. Už tak umíral studem, zároveň se však plnil obdivem nad kuráží, s níž jeho nastávající bezostyšně pojmenovával všechny ty nemravné části smrtelných těl, na něž si on sám netroufl ani pomyslet.
Smál se! Rozpaky i štěstím a připadal si, jak malé elfátko. Nechal se položit na deku. Jeho stehna se sama rozevřela a boky vyšly vstříc drzé Marghulově ruce. Zatímco tělo bylo už pevně rozhodnuto, mysl ještě vzdorovala. I s tím si Marghul věděl rady.
"Jen klidně lež a všechno nech na mě. Já tě potěšim!"
A tak ho poslechl!

Za chvíli už spolu pokojně leželi, jeden druhému v náruči a nechali svá nahá těla koupat se ve sluneční záři.
"Ty hele!"
Pravil Marghul líně.
"To sem fakt netušil, že to u vás de aby si chlap vzal jinýho chlapa."
A bylo to tady! Legolas tušil, že brzo dojde i na tuhle záludnou otázku. Rozhodl se, že nejlepší bude postavit se jí čelem.
"Nóoo... totiž... ono to tak úplně ... řekněme, že to tak úplně není zakázané."
Chvíle hlubokého nechápavého ticha.
"Ehm... ve všech známých příbězích i pravidlech se vždy mluví pouze o snoubencích. Myslím, že nikdy nikoho nenapadlo, že to nemusí být nutně muž a žena. Tak to prostě nikdo nezakázal."
Marghul se hlasitě rozesmál a přivinul ho blíž k sobě.
"Lístku! Seš si jistej, že nejsi ani trochu skřet?"
Za chvíli už se smáli oba.
"U vás to jde?"
"Vlastně.. vlastně, myslim, že ne. Když seš mimo dům, máš druha. Máš ghumtug! Ale doma máš ženu. Když se ženíš, ženíš se kvůli rodině. Abys někam patřil! Ale... chlapa si brát nemusíš. Nedává to smysl."
"Jaká vlastně byla tvoje svatba?"
Osmělil se Legolas a Marghul zvážněl.
"Já ti doopravdy ani nevim! Navrhla to moje žena a dohodla moje máma. A všichni mi gratulovali, jaký je to terno. Jak je skvělá a jak umí vydělat prachy. Mě se nikdo na nic neptal."
"Vážně nebyl žádný obřad?"
"No, šli sme za čarodějnicí! Přinesli sme jí kožený řemeny a brašnu. To teda vona. A já ulovenýho berana. Aby se podívala do ohně, jestli se k sobě jako hodíme. Mluvila divně! Ať udělám co musim a že prej je v tom moje budoucnost. Nedávalo to smysl."
Usmál se!
"Teď, takhle po elfsku to bude lepší."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Saurén Saurén | 7. ledna 2018 v 22:25 | Reagovat

Musím uznat, že se tahle svatba odehrává v počtech účastníků který považuji za ideální...skousla bych ještě dva svědky a  oddávajícího velekněze temnoty - ale není to moje svatba ale jejich a ty počty /zvláště hostů, příbuzných a rodičů/ jsou fakt sympatický. :-D

2 BlackRaven BlackRaven | Web | 12. ledna 2018 v 12:20 | Reagovat

moc pěkné

3 Ester Ester | 13. ledna 2018 v 13:34 | Reagovat

Legolas si pekne prispôsobil pravidla podla svojich potrieb. Je to šikula. Velmi sa teším, ze som sa konecne dozvedela ako sa stalo, kedze sledujem ich príbeh od zaciatku, ze sa z väzňa a vaznitela stali neskor manzelia.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama