Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Výuka lesního elfa, Epilog

17. ledna 2018 v 1:17 | Melkora |  Umění milovat
A jedeme do finále!

Slash, Tentokrát bez erotiky, jen samá romantika






A pak to najednou bylo všechno za nimi. Tanec, píseň, svatební řeč, sliby. Dokonce i chudou hostinu sestávající z několika ryb, opečeného hraboše, bobulí a roztlučených kořínků už dojedli. Teď už jen tiše leželi v trávě, dívali se do nebe a odpočívali.
Teď, když z něj spadla všechna nervozita i starosti spojené s přípravou obřadu, nemohl Legolas náhle skoro ani uvěřit, že se to opravdu stalo. Že právě vstoupil do manželství! Tak, snad aby se o tom ujistil, zvedl nad hlavu pravačku. Na jeho prsteníčku se skvěl květ sedmikrásky, jež mu tam, pravda, trochu neobratně, před chvílí navázal Marghul.
Marghul, který, se spokojeně rozvaloval vedle něj a okamžitě se k němu připojil se svou vlastní. Proti nebeskému blankytu se teď, kromě sametově bílé elfí ruky, rýsovala i mozolnatá špinavě hnědá skřetí pařáta. Sedmikráska, která ji zdobila, na ní, vypadala stejně nepatřičně, jako před chvílí svatební věnce na jeho hlavě. Zdálo se, že si toho všiml i její majitel.
"Vypadá to... zvláštňe."
Pravil a v hlase se mu zračilo něco, co nápadně připomínalo něhu.
Takže ne, pitomě, trapně ani směšně. Legolas se usmál. Znal svého chotě už dost dobře, takže věděl, co to slovo znamená, když vyjde ze skřetích úst.
"Nesmíš ji ztratit. Je to doklad! Symbol našeho spojení."
A sevřel ve vzduchu jeho ruku.
Když byl ještě mladým elfským princem na dvoře svého otce, přihodilo se mu, že si párkrát příliš štědře přihl ušlechtilého vína, co se podávalo na některé z královských slavností. Vybavoval si jaký to byl pocit. Vybavoval si tu nadnesenou veselost, ten blažený bezstarostný úsměv, který nechtěl ani za boha opustit jeho rty i to jak se svět před jeho zastřenými zraky celý oděl do laskavého přívětivého hávu. Všechny problémy se tenkrát proměnily v otravné podružnosti a i ty se za chvíli rozpustily v číši onoho požehnaného rudého moku.
A teď jakoby byl zpět. Stejný jako tenkrát, ale přece jiný. Ani teď se nepřestával šťastně usmívat, aniž by chápal proč. I teď se mu svět zdál být krásnější. Růžovější! Slunce nad jeho hlavou jakoby zářilo jasněji, nebeské dálavy, jakoby byly nekonečnější. Dokonce i ten nejšerednější drn suché trávy se mu vypadal hezčí. Jen teď to bylo nějaké opravdovější! Teď měl všechny smysly ostré a mysl jasnou. Teď věděl, že tohle potěšení se nerozplyne s novým ránem a nezanechá po sobě jen sucho v ústech a protivný bolehlav. Dokonce ani myšlenka na otce obroušená oním pocitem do hladka, v něm nevyvolávala respekt a pokoru. Představil si jeho tvář. Chladnou a nehybnou shlížející na svého jediného syna, jenž mu právě oznámil, koho pojal za svého manžela. Znal tu ledovou zlobu i hrůzu, kterou dokáže vyvolat. Vybavoval si i to lehké přivření víček a jemné pozvednutí onoho velkolepého obočí, které spolehlivě rozechvívalo celé království. Bylo to neuvěřitelné, ale jediné, co v něm to pomyšlení vybudilo, byla neuvěřitelně intenzivní škodolibá radost.
Smál se! Smál se, jak bláznivý a bylo to poprvé, kdy ho hněv jeho otce nevyděsil. Smál se a věděl, čí je to zásluha. Už za tím nehledal žádné tajemné kouzlo. Žádnou hříšnou a smyslnou skřetí magii. Tohle byl prostě Marghul.
Ne! Jeho choť, Marghul! Opravil se.
Pohlédl na něj s tou zvláštní střízlivou opilostí v očích. Opět si položil otázku, zda jeho z brusu nový manžel vůbec chápe, co spolu právě podstoupili. Tušil, že něco takového se skřetovi jen těžko vysvětluje. Mohl to být další mráček na jeho blaženém nebi, kdyby si zrovna teď dokázal dělat nějaké starosti.
Pak se k němu Marghul obrátil, rozesmátý a vřelý a i ten lehký náznak nepohody se rozplynul, jak ona příslovečná pára nad hrncem. Zvláštní! Napadlo ho! Vždycky si představoval svou budoucnost po boku nějaké éterické elfské ženy, vznešené a stejně zlatovlasé a bělostné, jako on sám. Tenhle prostý uruk je ztělesněným opakem všeho, co mu kdy bylo předurčeno.
"Co je?"
Zeptal se ho Marghul zvědavě, když si povšiml jeho zamyšlení. Legolas se smíchem odpověděl.
"Prohlížím si novou princeznu Mirkwoodskou."
"Coóooo?" Protáhl Marghul a začal se nahlas křenit. "Já a princezna?"
A nepřestával se smát, jako kdyby právě slyšel vtip měsíce. Jeho veselí vyčarovalo lehký zadumaný úsměv také na tváři jeho elfího chotě. Nesdílel jeho lehkomyslnost. Z obou snoubenců si právě on uvědomoval, jak závažná věc tenhle sňatek doopravdy je. Že spolu s květinou, kterou navázal na skřetí prsteník, podělil se s ním i o svůj titul a dědická práva. Marghul byl, pravda, ta nejpodivnější princezna pod sluncem. Střapatá, černá, jak uhel, s hrubou kůží rozbrázděnou bezpočtem jizev, obhroublá a bez špetky dobrého vychování. Ale byl princezna!
"Ale, samozřejmě!" Opáčil! "Jednou jsi můj choť, tak jsi princezna, ať se ti to líbí nebo... Ale, proč by se ti to vlastně nemělo líbit? Každý by chtěl být elfská princezna."
Teď už se hlasitě smáli oba. Marghul do něho škádlivě šťouchl.
"Blbost! Prohlásil! Ty si větší princezna, než já kdy budu."
Legolas se nechal obejmout a políbit. Nic mu nevymlouval, ani nevysvětloval. Jen se těšil z jeho blízkosti. Na starosti bude čas později. Jeho choť měl, jak se ukázalo, také úplně jiné myšlenky , než dynastické.
"Tak, teď už bude ta svatební noc?"
Legolas se stydlivě usmál.
"Teď už jo!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ester Ester | 17. ledna 2018 v 16:31 | Reagovat

V tvojom poňatí nehrozi, ze by bolo nieco preslávené, aj ked je to cista romantika :-)

2 Melkora Melkora | Web | 17. ledna 2018 v 21:22 | Reagovat

Děkuji :-)

3 Mirek Mirek | 17. ledna 2018 v 22:34 | Reagovat

Krásné číst, jak s laskavou nadsázkou líčíš sbližování dvou úplně odlišných bytostí....

4 Melkora Melkora | Web | 18. ledna 2018 v 16:31 | Reagovat

Děkuji i tobě :-)

5 Ester Ester | 19. ledna 2018 v 7:23 | Reagovat

[2]: teraz som si všimla, ze mam chybu. Ma byt presladene :-). Ale moze byt, ze pri tvojom sposobe písania hrozi, ze to bude preslávené,lebo pises super :-)

6 Mirek Mirek | 29. ledna 2018 v 16:02 | Reagovat

Doufám, že příběh těhle dvou bytostí bude pokračovat, epilog - neepilog.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama