Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali kouzelný svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Ďábelské intermezzo

16. června 2017 v 11:58 | Melkora |  Na Lovu
Vrrrčí smečka dorazila. Jenže jinak, než se čekalo. A staly se věci, se kterými nepočítal ani azhrag Rághul. Nebo je všechno jinak...???
Toto vlastně není nová kapitola. Není to ani polovina nové kapitoly! Jenže mi to končí takovým pěkným cliffhangerem, že jsem si prostě nemohla pomoci. :-)


Tentokrát bez slashe, ale přes to PG13, protože je to strašidelné.





Hluboká temnota nad pláněmi se pomalu měnila v rozbředlou šeď a sametově černá obloha získávala indigový přídech.
Nad pláně se nenápadně vracel den!
A spolu s tím, jak se zvolna rozpouštěla noc, rozpouštěl se i přelud o pokorné a poddajné vrrrčí smečce, která jim ochotně vyjde vstříc.
Šelmy, vrčící, s dásněmi obnaženými a tesáky výhružně vyceněnými, neklidně popocházely a kroužily kolem skřetí party, nyní pevně semklé do jednoho chumlu a štědře oplácející jejich nepřátelské pohledy.
Rághul udělal dva kroky dopředu a obezřele natáhl ruku k vůdčí samici, která přešlapovala opodál, ze všech zvířat lovcům nejblíž. Rázem měl tak tak co dělat, aby včas ucukl. Vlčice se totiž, namísto toho, aby poslušně sklopila hlavu a nechala si položit jeho dlaň na své čelo, po jeho ruce vztekle ohnala. Jeho druhové zaslechly už jen strašidelné cvaknutí, to, jak její mohutné čelisti naprázdno sklaply. Rághul se však nenechal odradit. Ještě jednou vyšel vlčici vstříc a přiklekl k její mordě. Tentokrát k ní natáhl obě paže a neochotnou a vzdorující, ji hrubě popadl za spánky. Kroužení ostatních příslušníků smečky se mezi tím zrychlovalo a stávalo se čím dál tím více zlověstnějším. Smyčka kolem skřetí skupinky se zvolna zužovala a utahovala.
"Takhle rozrušený je nepamatuju."
Prohodil Marghul směrem k Legolasovi. Pak ještě dodal celkem zbytečné, "tohle fakt nevypadá dobře."
Ostatní lovci zjevně sdíleli jeho obavy. Vystřelovaly poplašené pohledy jeden za druhým, po sobě navzájem i po rozzuřených šelmách. V několika rukou se dokonce zaleskly lovecké křiváky. Jediný, kdo si zachoval chladnou hlavu, byl Rághul. Stiskem pevnějším oceli svíral vrrrčí hlavu a nehybným pohledem se zabodával do jejích planoucích očí. Pak jí, ohromnou nesmírnou silou pomalu potáhl kupředu. Vlčice se ještě mírně vzpouzela a spíš symbolicky se pokoušela vyprostit z nekompromisního azhragova sevření. Nakonec však došlo k nevyhnutelnému a obě čela, skřetí i to vrrrčí se spojila.
Trvalo to jen chvilku! Pak se vrrrčice svižně vyškubla a několika plavnými skoky se připojila ke zbytku smečky. Rághul povstal a chvíli se nehybně díval jejím směrem. Skřeti, jakoby na chvíli zapomněli na smrtelné nebezpečí, ztuhly spolu s ním. Ramena sborově poklesla a spolu s nimi i brady. Oči se rozšířily a upřely se všechny stejným směrem, na azhragova široká záda. Kdyby to bývalo šlo, jejich tváře by teď jistě byly bledé jak měsíc v úplňku.
"Co se stalo?"
Rozechvělým šepotem se Legolas dožadoval informací.
"Promluvila!"
Odpověděl mu Marghul bezkrevným zabržděným hlasem, kterému, jakoby se ani nechtělo z hrdla ven.
"Jsou k zbláznění vyhladovělí. Několik dní nejedli. Zuřej!"
"Ty... ty jí rozumíš?"
Vykoktal elf překvapeně.
"Každý slovo!" Pokýval Marghul, jakoby to byla ta nejpřirozenější věc na světě.
"Jsou ochotný nám pomoct, ale... nebude to prej zadarmo. Chtěj..."
Marghulův obličej se otočil přímo k němu, takže si Legolas mohl vychutnat každé jeho rozjitřené zachvění, každičký napjatý sval, když jeho druh dokončil větu osudovým, "tebe!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rozza Rozza | 16. června 2017 v 23:45 | Reagovat

Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, NE! To neuděláš! LEGOLASE NESEŽEROU!!! Je ti to doufám dostatečně jasné, ty spratku vylouplý z ranní rosy!!!! Legolas si ochočí vůdkyni smečky a ta mu bude podávat pac...
Dobře. To už trochu přeháním. A omlouvám se za tu rosu. Ale NESEŽEROU ho! Jinak si tě osobně najdu, Melkoro Bauglir, přivážu tě k pozlacené židli hedvábným šátkem, postavím tě na přímé sluneční světlo a donutím tě slovo od slova vyslechnout VŠECHNY básně Jeho veličenstva, Elu Thingola, jako odškodnění za to, jak jsi mu s Maironem překazila festival ,,Zelená větévka", zrovna, když měl vystoupit!!
Tak vida, byla jsem mnohem stručnější, než jsem původně měla v úmyslu.
Každopádně, přinejmenším očekávám rychlé pokračování! (Vztekle odchází ze scény, opona padá. Potlesk prosím.)

2 Rozza Rozza | 16. června 2017 v 23:48 | Reagovat

Jinak báječný díl, opravdu jsem si ho užila. opravdu strkáš většinu autorů, které znám do kapsy.😁

3 Melkora Melkora | Web | 18. června 2017 v 9:11 | Reagovat

Inu, pěkný cliffhanger, že? Ano, mohla jsem počkat, až budu mít dokončenou kapitolu, ale já ne!
To proto, že autoři jsou sadistické bestie, kteří si se svými čtenáři rádi pohrávají, jako kočka s myší. A ani to nejrafinovanější mučení je nepřiměje změnit názor. Takže smůla! Muhehehehehe! :-)

4 Rozza Rozza | 19. června 2017 v 17:47 | Reagovat

A kdybych moc hezky poprosila? To by nezabralo?
Prosím!😿

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama