Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Inspekce v Angbandu, pátý díl

18. března 2017 v 21:52 | Melkora |  Inspekce v Angbandu, aneb Pán tak řečeného Prstenu
Vzpomínáte na Saurona a Thuringwethil? Naposledy jsme je opustili v Sauronově soukromé komnatě, zrovna když se temný vládce Angbandu chystal zjevit své otřesené poddané ve své nejsvůdnější formě. Schválně, co byste udělali vy, kdyby se vám váš šéf zatoužil předvést v sexy spodním prádle? Správně! Thuringwethil má také zaječí úmysly.
Je to škoda, protože Sauron má zase spoustu zajímavých nápaditých a rafinovaných hračiček.

Slash, Pairing Melkor/Sauron, Thuringwethil, Povídání, Srandička, Hračky pro dospělé, PG 13






Thuringwetil, jakkoliv otřesená, musela uznat, že to byl opravdu působivý obraz. Útlé tělo se rýsovalo v okolním rudém přítmí ozařováno zlatavými odlesky šperků, které ho zdobily. Objímaly ho jako útlé paže. Obtáčely se kolem něj jako tenké šlahouny zimolezu. Pod rameny, okolo bradavek, (Temnoto... Nikdy, ani ve snu by ji nenapadlo, že tamta bude... propíchnutá!) pak přes lýtka, až na kotníky. Všechny jemné, perfektně padnoucí a držely jak přibité, ačkoliv nechápala jak. Určitě by se nad tím bývala hlouběji zamyslela, možná se o to i živě zajímala a zcela jistě by chtěla znát tajemství tohohle povedeného triku, kdyby momentálně necivěla na svého nahého šéfa. Totiž, technicky vzato, nebyl nahý, ačkoliv podle všech pravidel logiky měl být. A to byla ta největší záhada. A nebylo to jen to zlato, tak nepochopitelně přilnavé, které poskytovalo tomu tělu zcela nezaslouženou iluzi zahalenosti.
To hlavní kouzlo mělo na svědomí cosi, na co se upírka skoro bála podívat, protože dobře věděla, jaký orgán se pod tím skrývá. Přesto se její neochotné zraky zas a znova vracely tam dolů pod pas a její myšlenky kroužily kolem té věci, jako vosy kolem bečky se sladkým sirupem. Vždyť tam toho byl takový kus! Nechápala! Takové množství volné tkaniny! A při tom se pod tím nacházelo pouze... tamto a pak už jen spousta nanicovatého vzduchu. Tahle paráda byla stejně rudooranžová, jako před tím svrchník (ano, těžko tomu uvěřit, ale to, co před chvílí sklouzlo ze Sauronových ramen, byl opravdu svrchník) a stejně jako ten se to táhlo až k zemi, kde lem, bohatě zdobený zlatem a drahokamy, líně zametal podlahu.
Zkrátka, byla to kejkle hodná mistra čaroděje a její velitel, soudě podle ješitného úsměvu, co mu najednou vykvetl ve tváři, byl na svůj kousek náležitě hrdý. A když už byl jednou v tom chlubení, nemínil přestat. Jeho drahá srstnatá přítelkyně si zaslouží znát celé tajemství, včetně těch jeho částí, o nichž pevně doufala, že se je nikdy nedozví.
Pomalu se otočil. Ve tmě se na vteřinu zaleskla křivka jeho hýždě, která se však ihned rafinovaně skryla v záplavě červenooranžového sukna. Dřív, než si ohromený divák stačil uvědomit, co ho to vlastně upoutalo. Div, že ta dokonalé pravidelná oblina ještě ke všemu koketně nezamrkala.
No, jistě! Pomyslela si upírka a ušklíbla se aspoň v duchu, když už jí to její hrubě nedostačující mimické svaly v její současné podobě neumožňovaly. Chtěl jsi mi ukázat, že co je vepředu, to máš i vzadu. Úzký proužek látky, který se sice táhne až k zemi, ale zakrývá jen to nejnutnější. Iluze suknice je dokonalá o to už se postarají zlaté řetězy, které ony dva naprosto spolu nesouvislé kusy látky pospojují tak, že z nich učiní téměř opravdický oděv. Je jich tam dost na to, aby jemně pohladily tvoje boky a kyčle, ale ne zas příliš, takže je ti dobře vidět na nohy. Ukaž mi, chlapče, kde je ten hlavní kouzelnej knoflík. Ten, kterej když stiskneš, pěkně pohodlně a jednou rukou, tak se celá ta paráda sveze k zemi a ty zůstaneš stát, jak tě Eru stvořil. No, tak! Znám tě! Vim, že ho máš!
A byl tam!
"Ne!"
Vykřikla upírka hlasem tak hromovým jak jen netopýr dokáže. Až se jí z toho hrdélko div nezauzlilo.
"Totiž...", dodala honem skoro omluvně. "Já... myslim, že už vim, jak to funguje. Není nutné... jít úplně do... detailů. Ano To je to slovo!"
Delikátní křivka Sauronových úst se prohnula do zklamaného oblouku, jeho ruka, už, už připravená stisknout, zase poslušně sklouzla z opasku. Výraz, co se mu při tom rozsvítil očích se Thuringwethil ani trochu nelíbil. Vypadal příliš dychtivě. Příliš sdílně! Příliš bažil po sounáležitosti a to nevěstilo nic dobrého.
Eh, no jo, já vim! Ploužilo se neochotně netopýří hlavičkou. Nemáš si o tom - o Něm - s kým popovídat. Bublá to v tobě a víří, jak divé a všechen ten přetlak se ti dere ven jedinou vhodnou dírou a to je shodou okolností ústní otvor. Jestli to budeš držet uvnitř už jen chvilku, budeš mít pocit, že tě to zadusí. Ale proč musím trpět zrovna já?
Odevzdaně si povzdechla.
Jasně, že musim! Carcharoth je na takovýhle hovory příliš tupej. Doplácím na to, že v celý týhle podělaný díře do těla matičky země, jsem jediná, kdo má nějakou úroveň.
Sauron, což byl mimochodem malý zázrak, vzhledem k jeho proslavenému nedostatku empatie, mezitím vycítil, že možná, kdo ví, jen možná, zašel příliš daleko. Okamžitě ho zaplašil, jako triviální úzkoprsý nesmysl.
"Je to opravdu jednoduchý mechanismus..."
Pravil, nadšený svou vlastní genialitou. Odpovědělo mu další, opravdu velmi rázné, "Ne!"
"Trvalo mi vážně dlouho, než jsem..."
"Ne!"
Následoval zklamaný povzdech. Na chvíli se rozhostilo napjaté ticho.
"Mám tady ještě jednu věcičku. Na to jsem vážně pyšnej!"
Tak! Sauron se naneštěstí nikdy nenechá odradit nadlouho. Tohle patřilo k další z jeho velmi otravných předností. Netopýrek nakvašeně, i když velmi tiše zacvakal. Sauronova tvář se znovu rozhořela tou znepokojivou dychtivostí, která ji neopustila, jen na chviličku ubrala na intenzitě. Vzápětí odchřestil někam do tmy, a když se z ní zase vynořil, svíral v ruce něco malého zlatého a oblého. Thuringwethil na chvíli zapomněla na svou ostražitost. Zvědavě vypoulila očka a přichystala si sonar do pohotovostní polohy. Pokud šlo o nové vynálezy a neotřelá technická zlepšení, byla Sauronova nápaditost přímo pověstná a ona si rozhodně nechtěla nechat ujít žádnou převratnou novinku. Sauronova ruka se natáhla a drobný nosík se zachvěl, samou snahou zachytit pach té věci. Trochu připomínala stočené hadí tělo. Nebo dračí! Hlavička, po pravdě, vypadala spíš na dračí mordu. Tělo pak byl dokonalý kruh, s precizně vyvedenými šupinami. Mohl to být prsten. Jen kdyby to bylo trochu menší. A subtilnější! Kam se to asi...??
"Ehm..."
Nachová barva v Sauronových tvářích mohla upírce uniknout. Stejně tak rudnoucí špičky jeho uší. Dva neposedné plamínky, které na nich pohotově vyskočily a jaly se vesele plápolat, však už nikoliv.
"Totiž... já jsem..."
Bylo tak vzácné vidět Saurona v rozpacích!
"Totiž... vyrobil jsem si to všechno sám, samozřejmě. Tohle třeba je anatomicky naprosto přesně vyměřeno na můj... ehm, na mě! Moh bych ti předvíst, jak to funguje."
"Na modelu, samozřejmě! Dělal jsem to na sádrovym modelu!"
Dodal honem, aby dokázal že přeci jen má smysl pro počestnost a dobré mravy. A v tom okamžiku to Thuringwetil konečně došlo. S otevřenou tlamkou zírala na tu věc, blyštící se na šéfově dlani a velmi usilovně se snažila nemyslet na to, kam bude navlečen a jakou službu tam vykoná. Pochopitelně, veškerá její snaha vyšla dokonale vniveč.Ta myšlenka už jí vrtala hlavou, jako nějaký odpudivý červotoč. Znala Saurona až příliš dlouho a příliš dobře, aby věřila, že to, na čem právě ulpěly její zdráhavé zraky, je jen obyčejný prostý kroužek. A že byl vyrobený s takovou pečlivostí jen proto, aby zdobil... ehm, aby zdobil. Bude v tom něco víc, nějaký vytříbený jedinečný magický trik. Nějaký oříšek, který by sice zoufale ráda rozlouskla, zároveň ale netoužila po ničem jiném, než než vyhnat si z hlavy pomyšlení na samotnou jeho existenci. A vůbec, jak má té věci říkat? Připomíná to prsten, jenže prsten, už dle názvu, zákonitě patří na prst. Jak by se mělo jmenovat tohle, když je to přijde na...
Upírka si nešťastně povzdechla. Dopředu tušila, že ji tenhle sémantický rébus bude strašit několik nocí. Tak ti pěkně děkuju, šéfe!
Útrpně zvedla své korálkové panenky zpátky k němu. Tvář vládce Angbandu zářila. Jistě, mohly za to také ty nesmělé plamínky, které se stále ještě třepotaly nad špičkami jeho uší. Ale mnohem víc za to zodpovídal ten nebezpečně vyhlížející oheň v jeho očích, stále žhavější, prosvětlující sametovou tmu, která je dělila. Jen, jen se osvobodit z těch kulatých klecí očnic a vybuchnout v palčících požárech.
Je na čase vypadnout! Za každou cenu! Jenom Dha ví, co příšerného by se jinak ještě dozvěděla! Ale jak na to?
Začala se ošívat.
"Eh... totiž... já jsem vlastně..."
Jako z udělání nemá na práci nic co by si bezpodmínečně vyžadovalo její okamžitou pozornost. A při tom, ještě před hodinou toho měla tolik! To je jako naschvál! Nezbývá jí, než si něco vymyslet.
"Já... budu muset... Zkontrolovat stráže!"
Vypadlo z ní, aby se vzápětí proklela za to, že se musela vytasit zrovna s tak okázale průhlednou výmluvou. Sauronův svit trochu pohasl a jeho obočí se podezíravě nakrčilo. Honem, pobídla se, honem zachránit, co se dá!
"Totiž... mám tam spoustu nových rekrutů..." Nezabralo! Přitvrdit!
"Nejsou ještě zapracovaní...." Ticho se prohlubovalo, napínalo a kroutilo, jako tělo hada, právě uchvátivšího kořist.
"Nechceme přece, aby někdo, nedej Valar, přehlíd Temnýho pána, kdyby dorazil o něco dřív, že jo!?"
A to bylo ono! Sauron konečně zabral a rudě bublavá řeka jeho myšlenek se vydala jiným korytem. Thuringwethil to přímo četla v jeho zadumané tváři, v očích které na chvíli zmírnily svůj jas z křiklavě oranžového na temně rudý. Jistě! Běželo mu hlavou! Dorazit mimo časový rozvrh. To je mu tak podobné! Jakkoliv... temný pán číslo dva by spíš přísahal na zpoždění. Jenže jeho precizně kalkulující mysli bylo naprosto cizí cokoliv opomenout. Vypustit jakoukoliv variantu a ponechat ji bez záložního plánu jen proto, že byla vysoce nepravděpodobná, bylo proti jeho přirozenosti. A Thuringwethil okamžitě vystartovala! Tušila že má jen mžik! Jen nepatrný zlomek času, než se ta mezírka stvořená zasetou pochybností znovu zatáhne a myšlení jejího pána se promění v ten starý známý dokonale hladký a dokonale souvislý tok, který nezná překážek ani zádrhelů.
"Čaues!"
Vychrlila na něj v řeči duchů ainur a už mizela do dáli úzkou škvírkou mezi balvany, odhodlaná nestrčit sem po zbytek noci ani špičku svého bachratého nosíku.
Sauron za ní hleděl s mírnou melancholií. Přehnal to snad? Opravdu ji zavolala nějaká neodkladná povinnost, nebo byl snad až příliš... důvěrný?
Ať tak, či tak, pachuť zklamání byla stejně hořká. Měl toho ještě tolik! Každou volnou chvilku - a jak vzácné teď byly, trávil ve své soukromé dílně, kde pilně zkoumal testoval a vylepšoval. Všechny ty věci, co se dřív jen tak fádně povalovaly v kanafasu, byli minulostí. Teď se porůznu vrtěly, třásly, hřály a některé dokonce i trochu pálily. Měl i pár speciálních které - a na to byl obzvlášť hrdý i chutnaly! Ale hlavně! Všechny teď byly z lehounkých a omyvatelných materiálů a krásně padly do ruky, případně na místa, kam padnout měly.
Mairon v něm jen hořel! Plápolal nedočkavostí, která ho stravovala, jak nějaká ošklivá nemoc! Tisíckrát se slyšel, jak šeptá, "podívej, mistře, jak jsem vylepšil všechny tvoje vynálezy. Podívej, jak jsem uchopil tvoji myšlenku a vypiloval ji k dokonalosti. Podívej! Dotkni se! Vyzkoušej!" V duchu se utápěl v těch uhrančivých očích, v těch bezedných studnách, najednou přetékajících obdivem a smyslnou touhou
Jen kdyby to nebylo tak nesnesitelně daleko!

Ještě chvíli civěl do tmy v níž se ztratilo malinké netopýří tělíčko. Pak odevzdaně pokrčil rameny. Till zkrátka nechápe, o jakou úžasnou příležitost se právě připravila. Nakonec rozvážným krokem zamířil zpět do své dílničky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama