Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Inspekce v Angbandu, čtvrtý díl

8. března 2017 v 15:41 | Melkora |  Inspekce v Angbandu, aneb Pán tak řečeného Prstenu
Tak, jako v minulém díle, stále jsme v Angbandu a chystáme se na inspekci. Chystá se i jeho mocný vládce, Sauron. Co si to asi nachystal, že to tak šokovalo jeho podřízenou a důvěrnici, upírku Thuringwethil?

Slash, Pairing Melkor/Sauron (náznak), Srandička, Psáno z pohledu Thuringwethil





Celé tohle ráno, které se nakonec protáhlo až do pozdního dopoledne, se pro Thuringwethil naplnilo sžíravými pocity studu a trapnosti. A to se opravdu poctivě snažila soustředit! Ježila chloupky na čenichu, valila bulvy a vypínala své drobné srstnaté tělíčko pečlivě vzhůru, aby ji neunikl sebemenší detail, který se jejímu pánovi zdál důležitý. Občas si dokonce pomohla svým sonarem! Co to bylo platné, když se jí do mysli zas a znova vracelo pomyšlení neodbytné, jak třídenní zimnice. Pomyšlení, že takhle by svého šéfa vidět neměla. Nikdo by takhle svého šéfa neměl vidět! Ona však měla tu nehoráznou smůlu, že její šéf se jí, krom běžných zdvořilostních a - a to si přiznejme otevřeně - někdy i pěkně nezdvořilých společenských kontaktů, rozhodl navíc ještě navíc poctít také svou milostí. A ať se jí to momentálně líbilo, či nikoliv, zastávala také postavení jeho věrné přítelkyně a nejbližší důvěrnice a k této úloze patřilo i posoudit, v jakém úboru se jí obávaný a nenáviděný vládce Angbandu zdá nejvíc sexy.
Což už by samo o sobě bylo dost nepříjemné, kdyby jí to ale navíc nestěžovala i skutečnost, že se zrovna nacházela ve své netopýří podobě. A v ní se její představy o tom, co je "sexy" poněkud lišily od těch, které měli dvojnožci. Například její ideál aktuálně vypadal jako drobná bachratá a poněkud zasmrádající bakulka srsti. Samozřejmě zasmrádající tím správným způsobem, to teď ale bylo vedlejší.
Úporně se snažila rozvzpomenout si, co ji rajcovalo v její humanoidní formě... kterou se samozřejmě mohla odít, kdyby chtěla, ale jednak to bylo dost pracné a nepohodlné a pak, učinilo by to z celé téhle situace ještě větší trapas.
Povzdechla si!
Bylo cosi krajně znepokojivého na tom sledovat postrach elfů, kterak se nakrucuje před zrcadlem v něčem, co aspoň dle střihu, alespoň na první pohled vypadalo jako prostá klasická róba, nenápadně splývající v hladkých kaskádách až k zemi. Ovšem na ten druhý už to připomínalo spíš spíš rybářskou síť! Plaňkový plot! Plátek ementálu! Prostě cokoliv, co si velmi okázale nárokuje obrovský kus volného prostoru, samo o sobě to ale zabírá plochu tak titěrnou, že i pouhá existence oné věci se zdá urážkou jsoucnosti, jako takové. Její pán se rozhodl protivit realitě pomocí měkkého sukna střízlivě oranžové barvy. Tuto maličkost jí ovšem musel prozradit, neboť barevné vidění, to byl pro mnoho místních nočních tvorů zbytečný luxus, který si prostě nemohli dovolit. Neopomněl ani dodat, že oranžová báječně podtrhuje jemnost jeho pleti a skvěle mu pasuje k vlasům. A to bolelo!
Otřesená Thuringwethil dolovala z paměti útržky vzpomínek. Tak jako ve své lidské formě ztěží dokázala popsat pachy a zvuky, které vnímávala, jako netopýr, bylo pro ni téměř nemožné v této podobě pochopit podstatu barev. Jistě, oranžová! Ohnivé jazyky svíjející se ve zdlouhavém rytmu plápolání. Sauronovy oči, Sauronovy vlasy! Ve své lidské podobě měla pocit, že jsou ještě rudější, než oheň sám. Teď si nějak nemohla vybavit, co to s ní dělalo. O Sauronovi se říkalo, že je krásný. Párkrát dokonce padlo slovo nejkrásnější. Jeho proslavené vlasy, živoucí plamen, s tím měli hodně co do činění. Zvýraznit je tím, co nazýval oranžovou je jistě dobrý nápad. Netopýří hlavička sebou horlivě kývala, na znamení souhlasu, někde uvnitř se však na myšleném obrazu jejích rtů objevil cynický úšklebek. Sauron by byl proti. Sauron by se tomu zuřivě bránil! V jeho očích byl jenom jeden nejkrásnější. Byl to Melkor! Řeči o svém vlastním prvenství by trestal, jako svatokrádežné. Tiché chřestění jí vytrhlo z úvah. Útlá zápěstí se pozvedla ke stropu a náramky, které je zdobily, putovaly dolů po jejich ladných křivkách. Ve tmě, kterou čeřil jen sporý svit několika loučí se to oslnivě zablesklo. To se několik zbloudilých paprsků opřelo do jejich zlatavého, dokonale vytvarovaného povrchu. Róba, která se ve spodní části mírně rozšiřovala, opsala ve vzduchu elegantní smyčku a roztočila se v pravidelných vlnkách. Tělo jejího nositele se rozpohybovalo v rytmu hudby, kterou slyšel jenom on sám. Thuringwethil sledovala ten pohyb, jak uhranutá. Hudba v mysli jejího pána ale vzápětí dozněla a látka, lehounká jak dech se pomalu snášela k zemi. Tam ji táhlo krumplování ze zlata a nepatrných jiskřiček rubínových a smaragdových střépků. Lesklé nitky, které lemovaly špičky jeho uší a táhly se podél jeho hrdla až na ramena a šíji, se s nějakým tím ojedinělým ťuknutím vrátily na své místo. Svou jemností upomínaly na čerstvě orosené pavučiny, ozářené svitem zapadajícího slunce. Až na to, že tahle vlákna nebyla dílem žádného hrdého příslušníka pavoučího rodu. Byla tvořena ryzím zlatem a ty kapky, rozkládající ukořistěné paprsky slunečního svitu na tisíc a jednu barev, to byly nefalšované drahokamy.
S tím jak ustal pánův pohyb, se celá ta zlatorudá nádhera jako kouzlem vrátila na své původní místo. Nic se nezašmodrchalo, nic nenatrhlo. Vše zase půvabně splývalo, způsobné a nehybné, jakoby se to ani nikdy nedalo do pohybu. Dokonale poslušné svého pána, podobně jako vše ostatní v Angbandu. Vlastně to byl malý zázrak, uvažovala netopýrka, vzhledem jak křehce ta paráda vyhlížela. Všechny ty nitky a šňůrky! Ty titěrné zástěrky, v něž se změni spodek jeho róby po té, co si v nich po stranách vyřízl mezeru dost širokou na to, aby z nich vyzývavě jukaly jeho nohy při každé další piruetě.
Po netopýřím se zasmála.
Samozřejmě! Není to jen oslnivé! Je to matematicky naprosto přesně oslnivé. Každičký, i ten nejnepatrnější detail byl pečlivě propočten zvážen a vypilován tak, aby přesně seděl mezi ty ostatní. A výsledek funguje jako obvykle. Šlape, jako perfektně seřízený stroj. Vůbec nezáleží na tom, že to pro tentokrát není Grond, ani jiná děsivě vražedná zbraň do posledního kolečka zbrocená krví.
Sauron zaslechl její tiché cvakání a pochopil. Zvedl k ní zrak.
"Po hostině se chystám tančit."
Jeho hlas byl hladký, melodický. Připomínal souměrný tok vody v právě dokončeném zavlažovacím kanálu. Slyšet ho prvně, jen stěží byste uvěřili, že je to hlas, zvyklý udílet pokyny a vyštěkávat rozkazy, které si nikdo nedovolí neuposlechnout. S mechanickou přesností, úsečně a tak stručně, jak to jen šlo. Stěží kdy zakolísal, zvýšil se, či nabyl na intenzitě. Pokud k tomu přece došlo, mělo co to dělat s Ním a Thuringwethil to věděla. Občas ten hlas nabyl hněvivého kalu, někdy se dokonce vzedmul až k zuřivosti. Vzácně, jako třeba teď, se chvěl a pohupoval jako jívy větru. Tohle byl hlas Mairona Úžasného. Okouzlující bytosti, která před dávnými a dávnými časy bez váhání opustila svůj domov v Amanu a vydala se žít na dálný sever, a svého rozhodnutí jedinkrát nezalitovala.
Thuringwethil znala tanec Živoucího plamene. Každý příslušník Temného národa ho znal, nebo o něm aspoň slyšel. Kde kdo se ho pokoušel s větším či menším úspěchem napodobit. A všichni ho toužili spatřit v jeho nejčistší prvotní podobě. Přes to se její nosík nesouhlasně nakrčil a hrdlo rozvibrovalo slovy, které se z něj hrnuly rychleji, než je dýchavičně pelášící mozek stihl zastavit.
"Počkej! To chceš jako tančit v tomhle? To jako přede všema??"
Upachtěný mozek úslužně nabídl několik více či méně nepravděpodobných verzí, kterými by se dala situace ještě zachránit. Možná ty šaty nejsou celé. Možná jim chybí nějaký díl. Něco... no zkrátka něco, co nějak opravdicky, ne, jenom jako, zakryje i jiné části těla, než jen jeho, ehm, ohanbí. Třeba je tenhle model jen jakási soukromá varianta určená výhradně pro použití ve dvou. Třeba...
Byla to bláhová naděje, kterou si hřála někde u svého jako palec širokého srdíčka, a i ta se vzápětí rozplynula stejně neúprosně, jako ranní mlha. To když Sauron rozpačitě sáhl do pasu, k těm několika zlatým cvočkům, které jediné držely tu věc pohromadě a trochu nejistě, jakoby nevěděl, jestli může, je jeden po druhém rozepnul.
Oslnivá róba mu trýznivě pomalu sklouzla z ramen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama