Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali kouzelný svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Listopad 2016

O Černém rasismu (proč neexistuje, aneb chvála nenávisti)

30. listopadu 2016 v 23:55 | Melkora |  Politika, kultura aneb co se jinam nevešlo





Možná jste o tom taky slyšeli. Rasismus je špatný! Stejně tak jako sexismus, homofobie, či jiné formy nenávisti založené na rozdílech mezi lidmi. Protože my, lidé, jsme si všichni rovni bez ohledu na maličkosti, jako je rasa, pohlaví, či sexuální orientace. A vůbec nenávidět je špatné, protože nenávist plodí zlo a zlo je, no... zlé. Nejlíp uděláme, když se navzájem chytneme za ruce, budeme zpívat kumbaya a milovat se vespolek. Všechno bude rázem krásné, růžové a sluníčkové a tak to má být, protože všichni jsme v podstatě stejní.
Hezké, že? No vlastně ani ne! I když z úplně jiných důvodů, než se nám snaží nakukat Martin Konvička, Tomáš Ortel a podobné existence.
Výše zmiňovaný přístup je v kruzích liberálních bojovníků za lidská práva rozšířený široce, chtělo by se říct až masově. Samozřejmě, kdybychom u nás měli něco, jako masy liberálních bojovníků za lidská práva. Je tak častý, že se stal v podstatě axiomem, o kterém se nediskutuje, a který se nezpochybňuje. Asi jako že jedna a jedna jsou dvě. I přes svou prevalenci ale skrývá četná úskalí.
Fenomén tzv černého rasismu je jen jedním z nich.
Co to vlastně má být, ten černý rasismus? Pravidelný atendant demonstrací, na nichž se vychvaluje vlastenectví, Čechy slibují Čechům a příslušníci podřadných národů se posílají na různá místa, jistě už ví. Sociální úřady ovládly přičmoudlíci! Evropskou unii islamisté! Jedny musíme živit, druzí nám znásilní naše ženy. Árijci jsou diskriminovanou men... totiž vlastně většinou. (Chci říct, zatím většinou, muhehehe!)
To jsou proklamace, které většině lidskoprávních liberálů (nebo liberálních lidskoprávníků. chcete-li) vyloudí úsměv na tváři. A právem! Vždyť představa konspirujících menšin, toužících po jediném a to zotročit si ubohou bezbrannou většinu, vypadá opravdu dost komicky. Jenže mýtus černého rasismu se projevuje i jinak, mnohem subtilněji a snad i nebezpečněji, než je tomu na pochybných národoveckých akcích.
Jen se přiznejte, milí antirasisté! Kolikrát jste odmítavě nakrčili čelo, když se vaši romští přátelé rozohňovali nad rasovou diskriminací a byli u toho (dle vás) příliš vášniví? Kolikrát jste uraženě opustili queer společnost, když se bavila o problémech s registrovaným partnerstvím a odmítla brát váš heretosexuální názor se stejnou vážností jako ten svůj? Kolikrát jste se (pokud jste muž) pokoušeli vysvětlit nějaké ženě, jak se to má se sexismem a pohádali se s ní, když vám tvrdila, že tomu rozumí líp, než vy? A kolikrát jste se nechali od svých marginalizovaných známých ujistit, že ne všichni gadžové (muži, heteráci...) jsou stejní (s dovětkem, že vy jste jiný, lepší)? A to i přes to, že něco takového především nikdo netvrdil?
Možná jste se v této situaci cítili poškození, omezovaní a utiskovaní. Možná jste si pomysleli tak, tohle je ten černý rasismus (misandrie, heterofobie...) A pravděpodobně jste toto chování ostře odsoudili. Protože - jak jste přesvědčeni - rasismus je ve všech svých formách stejně špatný, dokonce i tehdy, když směřuje od menšiny k většině. (Vy neděláte rozdíly, vy jste pokrokoví, kumbaya).
Pak mám pro vás skvělou zprávu! Nic jako "černý rasismus" prostě neexistuje. Je to oxymóron, asi jako ohlušující ticho, nebo horký mráz.
Příčina je prostá!
Rasismus může existovat jen v systému mocenské nerovnosti. Kde není jednostranné proudění od silnějších ke slabším, nebude fungovat.
Váš diskomfort, milí privilegovaní, je jistě velmi reálný, nelze však zaměňovat pochopitelnou, nebo alespoň odůvodnitelnou nedůvěru a podezíravost marginalizovaných vůči vám, se systematizovaným útlakem, kterému čelí oni.
Privilegovaná skupina, do níž patříte, má k dispozici všechno! Veškerou moc, a to jak politickou a soudní, tak i výkonnou, dále finanční prostředky, média i veřejné mínění. Má za sebou léta, někdy staletí nezasloužené dominance, během nichž se upevnila ve svých pozicích. A přestože se časy do jisté míry změnily, stále je schopna kdykoliv zničit černý život, když si to umane. Byť ne s takovou lehkostí, jako před sto lety. Aby své jednání ospravedlnila, vytvořila si dokonce zvláštní ideologii, která mnohem později dostala jméno rasismus a jehož podstatou je nauka o přirozené nadřazenosti dominantní skupiny. A přestože byla tato nauka stokrát popřena a za použití velmi vědeckých argumentů vyvrácena, odmítá se odebrat na propadliště dějin. To, co bývá nazýváno černým rasismem se oproti tomu zakládá na naprosto reálné, měřitelné a statisticky prokazatelné nerovnosti a násilí.
Problém rasismu a xenofobie není pro marginalizované jakási akademická, či politická otázka, které se věnují, když mají zrovna chuť a čas. Je to jejich každodenní žitá zkušenost a oni si nemohou dovolit ten luxus přestat se jím zabývat, když je to začne nudit. Je sice hezké chtít po nich, aby byli "otevření a bez předsudků", je ale třeba vzít v potaz, že když se tímhle doporučením budou důsledně řídit, může je to taky stát život. Protože nebezpečí, kterému čelí oni, je bolestně skutečné. Nebezpečí, o kterém řeční bílí rasisté, je ryze imaginární.
Proto, pokud skutečně chcete být užiteční, měli byste se naučit jedné zásadní dovednosti a tou je respekt. Respekt k názorům a zkušenostem marginalizovaných, respekt k jejich emocím, respekt k jejich jinakosti.
Jak na to? Tady je několik typů:
Nečekejte, že vstoupíte-li do prostoru, dosud vyhrazeném marginalizovaným osobám, budete automaticky přijati s otevřenou náručí, ne-li dokonce s vděčností. A co víc, nedožadujte se takového přijetí, jakoby se jednalo o vaše samozřejmé právo. Pochopte, že napřed musíte prokázat své dobré úmysly. Vaše slovo nestačí! Oni už sliby a ujištění slyšeli mnohokrát. V čem si myslíte, že jsou ty vaše jiné, lepší?
Neusurpujte si prostor, kterého mají marginalizovaní už tak málo a který si museli tvrdě vybojovat. Pokuste se někdy mlčet a naslouchat. Možná se lecčemu přiučíte.
Netrvejte na tom, že rozumíte stejně dobře, ne-li lépe než oni, jejich každodennímu úsilí. Oni v tom žijí! Vy jste si o tom možná něco přečetli.
Pokuste se nebýt přecitlivělí. Já vím, je to poprvé, kdy v něčem nehrajete první housle. A v tomhle prostředí dokonce nehrajete ani ty druhé. Nezbývá, než se s tím smířit. Alespoň vidíte, jak se vaši marginalizovaní spoluobčani cítí 24 hodin denně.
Uvědomte si, že hněv a útočnost je naprosto přirozená reakce v situaci, kdy vás někdo utiskuje a ničí vám život. Nesnažte se tato duševní hnutí znevažovat. Netrvejte na tom, že marginalizovaní se musí napřed "uklidnit" a začít se chovat "kreativně", abyste s nimi mohli začít diskutovat o tom, zda také náhodou nejsou lidskými bytostmi. Přestaňte se holedbat, jak jste, na rozdíl od nich "racionálni". Víte, ono se vám to vykládá o míru a nenásilí, když vás netluče policajt, při čemž oba víte, že mu to nejspíš projde.
Je možné, ačkoliv ne příliš pravděpodobné, že se skutečně stanete obětí nějaké nespravedlnosti. Pak tomu ovšem neříkejte rasismus. Jediné, jak se to dá nazvat, je snad nepřiměřená sebeobrana.
A tady je moje závěrečná a nejdůležitější rada. Pokud jste dočetli až sem a stále trváte na tom, že váš neurčitý pocit raněného ega má stejnou relevanci, jako černé životy, odejděte z lidskoprávního hnutí. Nejste řešení! Jste součástí problému.

Na lovu, kapitola desátá, Konečně erotika! Druhá část

29. listopadu 2016 v 21:27 | Melkora |  Na Lovu
I v této kapitole pokračujeme v erotické krasojízdě, i když stále ještě uměřené. Přes to jsme se alespoň už posunuli poněkud jižněji, takže je to jen pro dospělé.
Slash, Legolas/Marghul, Rating M

Na lovu, kapitola desátá, Konečně erotika! První část

29. listopadu 2016 v 0:12 | Melkora |  Na Lovu
V tomto dílu Legolas zatáhne Marghula do lovecké chajdy. Co tam s ním asi bude provádět? Kapitola je poněkud delší, takže bude rozdělena na několik částí.
Slash, Legolas/Marghul, PG 13

Na lovu, kapitola devátá, Jak zabít mrtvolu

16. listopadu 2016 v 0:43 | Melkora |  Na Lovu
Další kapitola se nese v podobném duchu, jako ta minulá. Jen o lehce hambatější
Slash, Legolas/Marghul, elfí smyslnost, PG 13

Jak předejít sexuálnímu násilí, zaručeně účinné rady z facebooku

4. listopadu 2016 v 22:13 | Melkora |  Feminismus a ženská práva






Milé dámy!

Tak jsem zase jednou udělala tu obrovskou chybu a přečetla jsem si diskusi pod článkem o sexuálním násilí. Kdyby vás to zajímalo, jednalo se o nejnovější hit internetu s názvem "Afgánec znásilnil zdravotní sestřičku". Nebojte, nechystám vás unavovat profláklými a stokrát propranými výlevy na téma "hnusní imigranti nám znásilní naše ženy". Přestože tichý dovětek obvykle znívá, "své ženy si znásilníme sami". Ostatně všechny už známe tyhle webové žumpy dost zevrubně a stěží nás překvapí i tou nejhrubší misogynií a sexismem.
Já jsem si v dobré víře přelouskala FB příspěvek, který byl tímto smutným případem (či hoaxem, počkáme si) inspirován. Jeho autorka, Pražská Kavárnice, v něm popisovala nejen své vlastní zkušenosti se sexuálním násilím, ale hlavně s tím, co následovalo, když se o svém zážitku, rozhodla nemlčet. Velmi sugestivně líčila například nedůvěru okolí, házení vinny na ni, jakožto oběť, nebo bagatelizaci celého incidentu, dokonce i právními autoritami. Přesněji bych měla napsat incidentů, protože jako každá žena na zeměkouli, zažila i ona více než jednu epizodu sexuálního násilí.
Potud to bylo ještě v pořádku. Ovšem, jen do té doby, než jako jeden muž, nastoupila obligátní parta vysvětlovačů.
Jak to probíhalo!?
Začlo se, jako obvykle tím, že znásilnění je zločin strašlivý, neodpustitelný, ba přímo fatální a jeho pachatelé si zaslouží být arestováni, vykastrováni, zavřeni, dokud nezmodrají a vůbec odstraněni z řad slušných lidí, pokud možno na věčné časy. Zkušené feministické frontové bojovnice jistě už netrpělivě očekávají, kdy se objeví obligátní, ALE. Nuž, nebudu je dlouho napínat, dostavilo se vzápětí.
Ale! Zaznělo! Ženy by se měli lépe bránit!
Nemá smysl vypisovat, jak bychom se podle těch chytráků měly lépe bránit. Ať už prý máme, v zájmu své bezpečnosti, navštěvovat lekce karate, koupit si pepřák, revolver, bazuku, nebo se po městě pohybovat přískoky, nosit na hlavě aluminiový kryt a prozpěvovat si při tom nahlas hymnu Mozambiku, mají tyto velkorysé rady jeden důležitý aspekt společný.
Vycházejí od člověka, který se v podobné situaci nikdy neocitl a než se uvolil oblažit nás svými moudry, přemýšlel o této problematice celé nezměrné tři minuty.
Na rozdíl od nás, které s hrozbou sexuálního násilí žijeme prakticky od dětství, počítáme s ní neustále a formujeme podle ní své životy. Přes to je takový vysvětlovač z hloubi duše přesvědčený, že nás právě spravil o něčem, na co jsme v této souvislosti zatím nikdy nepomyslely a bez jeho cenného vstupu by nás to ani nenapadlo. To, že se ho o radu nikdo neprosil, považuje snad jen za další důkaz, jak moc jsme bez něj zmatené a bezradné.
Jaktože tyhle výtečníky nikdy nenapadne, že už jsme všechny možnosti důkladně zvážily samy? Vždyť na tom, sakra, závisí naše zdraví a někdy i naše životy!! Vážně věří, že kdyby se dalo znásilnění předejít tak snadno, třeba tím, že bychom si, za zvuků mozambické hymny obalily hlavu aluminiem, dávno bychom to neudělaly? Nepřišlo jim na mysl, že ať už se budeme snažit jakkoliv, vždycky může přijít někdo, kdo nám třeba tu zatracenou čepici strhne a pusu zacpe?
Ne, my opravdu nepotřebujem další knížecí rady typu, "tak se, holky, nějak samy postarejte, aby na vás nebylo útočeno".
A víte proč?
My už se o to totiž staráme! Denně podstupujeme tolik preventivních opatření, že by se z toho vysvětlovačům protočily oči až do týla, kdyby se někdy uráčili nás vyslechnout. A útoky přicházejí dál!
Naštěstí ale dávno známe recept na nápravu.
Ne, rozhodně v něm nehrají prim další dobře míněné mužské rady. To, co potřebujeme, jsou úřady, které budou konečně na naší straně. Které nám vyjdou vstříc, když se na ně rozhodnem obrátit, které budou schopné nás ubránit, zajistit nám spravedlnost a alespoň elementární bezpečnost. Potřebujeme, aby sexuální násilí bylo odsuzováno široce a bezvýhradně, nejenom tehdy, dopustí-li se ho osoba tmavé pleti na bílé ženě. Dále potřebujeme, aby hanba a odsudek dopadl vždy jen na hlavu pachatele a nic z něj neulpělo na oběti. A ze všeho nejvíc potřebujeme, aby násilníci šli bručet. Alespoň v padesáti a ne ve dvou procentech případů, jako dnes.
Bohužel, k tomu všemu potřebujeme i spolupráci mužů. Jaká škoda, že ti se tak po hříchu často věnují udílení dobrých rad na facebooku.

Na lovu, kapitola osmá, Boj

1. listopadu 2016 v 23:41 | Melkora |  Na Lovu
Přiznávám, že to z aktualizacemi teď trochu flákám. Snad mi to odpustíte :-) Další kapitola je podobná té minulé, jen z pohledu Legolase.
Slash, Marghul/Legolas, Marghul/Ulkúz, Dva originální skřetí charaktery spolu, ale obojí jen v náznaku, Rating PG 13, už se trochu rozjíždí i erotika