Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Sněhurka, multikulturální

2. dubna 2016 v 0:21 | Melkora |  Politika, kultura, atd.
Nedávno mě napadlo, (možná pod vlivem většího množství vypitého vína) jak by asi vypadala pohádka o Sněhurce v multikulturním kabátku. Nuže, nelenila jsem a tady ji máte. Navíc je tam verze pro sluníčkáře i pro obránce evropských hodnot, takže své si najde každý.






Scénář:

Finální scéna (ostatní jsou beze změny): Prostředí, les
Uprostřed scény stojí masivní katafalk se skleněnou rakví. V něm se nachází zdánlivě mrtvé Sněhurčino tělo. Katafalk je obklopen sedmi plačícími trpaslíky.

Trpaslíci: Ach, Sněhurko! Proč jen jsi nás opustila?!?

Na scénu vjede krásný princ, černý, jak bota.

Princ: Jsem princ Abudakar. Buďte pozdraveni!
(Seskočí ze svého bujného oře.)

Trpaslíci: Buď zdráv, princi!
(Zkoumavě si ho prohlížejí.)
Ty jsi asi z hodně dalekého království, že jo!?

Princ: No... už jsem na cestě poměrně dlouho. Můj královský otec mě vyslal do světa na zkušenou, abych se vzdělával a poznal cizí kraje.

Trpaslíci: To od něj bylo moudré!

Princ: (Zmateně si prohlíží skleněnou rakev i její obsah) Co se to tu děje?!

Trpaslíci: Smutná událost, princi! Pohřbíváme svou hospodyni.

Princ: (Nespouští oči ze Sněhurčina těla v rakvi.) Na co umřela?

Trpaslíci: Nemáme ponětí, vaše veličenstvo. Ale je tu jisté podezření na cizí zavinění. Naše hospodyně byla prý obětí domácího násilí. A navíc ještě ta její příšerná důvěřivost! Jen si představ, že si klidně pustila do domu každého, kdo šel okolo, přestože moc dobře věděla, že jí její macecha ukládá o život.

Princ: (Stále ještě nespustil oči ze Sněhurčina těla. Tváří se zamyšleně.) To je ale tragedie! Taková mladá a krásná! Ale nevypadá moc jako mrtvá. Poslyšte, pánové, zkontrolovali jste vůbec její vitální funkce?

Trpaslíci: (Zmateně) Vitální... co???

Princ: Možná, že bych dokázal vaší hospodyni ještě vzkřísit.

Trpaslíci: ???

Princ: Na svých cestách jsem se přiučil jistému umění. Říká se tomu resuscitace.

Trpaslíci: Resu... ehm... Tak to k nám ještě nedorazilo. My to pořád říkáme, že u nás jsme sto let za opicema. A jak se ta... recitace dělá?

Princ: Víte, co? Já vám to rovnou předvedu. Akorát budu potřebovat, abyste mi otevřeli tuhle... zavařovačku.

Trpaslíci: (Sundají víko ze skleněné rakve.)

Princ: (Vyskočí na katafalk, zkontroluje vitální funkce.) Přesně, jak jsem si myslel! (Zahájí umělé dýchání.)

Trpaslíci: (Užasle!) Podívejte se, on ji líbá!

Po chvíli:

Sněhurka: (Otevře oči, těžce se posadí, poněkud zmateně zamrká.) Princi, ty jsi mě zachránil! (Padne mu do náručí.)

Trpaslíci: On ji zachránil! Zázrak! Ta... prostituce, je zázrak!!

Verze I, pro multikulturalisty:
Princ vezme Sněhurku do náručí, posadí ji, ještě stále trochu zmatenou, na svého bujného oře a odcválají v záři zapadajícího slunce do nemocnice, na policii, do kostela, na národní výbor, prostě, kam už chcete. Všichni se radují, hraje romantická hudba, opona jde dolů.



Verze II, pro obránce tradičních hodnot a české kultury:
Princ vezme Sněhurku do náručí a chystá se ji posadit na svého bujného oře, aby s ní mohl odcválat v záři zapadajícího slunce.

Trpaslíci: Tak počkat, počkat! Co má tohle znamenat!?

Princ: No... Totiž... já jsem princ, zachránil jsem ji... navíc mám pocit, že ji miluju. Ona, zdá se, taky nic nenamítá takže... myslel jsem... víte jak to bývá. Myslel jsem, že spolu odcváláme v záři zapadajícího slunce.

Trpaslíci: Ale! To je nám hezké! A co my?

Princ: ???

Trpaslíci: Není divu, že si my, místní chasníci, nemůžeme najít holku! Všechny nám je přeberou takovýhle přivandrovalci.

Sněhurka: Ale já jsem myslela, že jsme jenom přátelé!

Trpaslíci: Ha! Prý přátelé! A to si věřila, že tě u sebe necháváme bydlet jen tak?

Sněhurka: Upřímně řečeno, ano! A i kdyby ne, tady Abudakar je krásný a je to princ. Vy jste banda trpaslíků. Navíc vy jste mě nechávali dřít ve své chalupě jako služku. Víte, co to je, prát na sedm chlapů??

Trpaslíci: Ty mlč, nevděčnice! Až tě tenhle přičmoudlík znásilní, jak je to u nich zvykem, to budeš mluvit jinak. Jen počkej, až s tebou praští někde o zem, strhá z tebe oblečení, vrhne se na tebe jako zvíře...

Sněhurka: (Podezíravě si prince přeměřuje)

Princ: (Směrem k trpaslíkům) Je nutné, být tak explicitní? Navíc... Zdá se mi to, nebo máte erekci?

Trpaslíci: Mlč cizáku! Naše ženy si prznit nenecháme!

Princ: Vaše ženy? Promiňte, nevěděl jsem, že u vás ještě máte otroctví.

Trpaslíci: A vůbec! Proč se ten zatracený chlap nevrátí odkud přišel?! S cizinci jsou jen samé problémy! Není náhodou ta zlá Sněhurčina macecha taky cizinka? Co na to řekneš, ty čmoude, he?

Princ: Ale... vždyť já tu dámu vůbec neznám!

Trpaslíci: (Šťouchají do princova koně) Táhni odsud! Přistěhovalce tady nechceme!

Princův kůň se splaší a peláší i s princem směrem k zapadajícímu slunci. Sněhurka za ním hledí, trochu smutně, trochu poděšeně. Trpaslíci se radují, hraje státní hymna. Opona jde dolů.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama