Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Krysí vojáci, obraz osmý, Nevěra?? Ale, kdeže! (První část)

13. dubna 2016 v 12:37 | Melkora |  Krysí vojáci
Zajati, uvrženi do temných kobek pod horou a ponecháni svému osudu. Nebo...?
Slash, het, Pairing Marghul/Legolas, Marghul/Originální skřetí charakter, lehké BDSM, PG 13





Legolas se choulil na chladné zemi v jakési kobce. Jeho věznitelé byli alespoň natolik laskaví, že mu pod sebe darovali kus kožešiny. Ruce měl pevně svázané před tělem, na krku smyčku. Ta byla důkladně připevněna ke kruhu ve stěně. Marghul posedával o kus dál na svém vlastním provizorním lůžku "zabezpečen" stejně, jako on. Čas trávil tím, že tiše soptil a horečně se snažil přehryzat si pouta.
"Jen klid!"
Špitl mu, když je odváděli temnotou kamsi do hlubin, zdánlivě bezedných jeskyní.
"Tahle podzemní verbež, to jsou srabi. Není to nic, než hra o nervy. Když vydržíme dost dlouho řikat to samý, nakonec se podělaj a pustěj nás."
Znělo to sebejistě a Legolas neměl tušení, že za tou optimistickou fasádou se jeho druh chvěje strachy. A příčinou že není nikdo z drobných krysích asasínů, kterými robustní uruk nepřestal pohrdat dokonce ani po té, co je tak hravě zajali a uvrhli do žaláře. Skutečným důvodem Marghulových obav nebyl totiž nikdo jiný, než Legolas sám.
Jestli jen cekne, přemítal... cokoliv o jejich cestě za pokladem, bylo nad slunce jasnější, že mu tím přivodí rychlý konec. Kvůli zlatu ukrytému v tajemných horách severu snagové risknou hněv kmene Nagha a z Mordoru si pro něj nikdo nepřijde. A jestli ho napadne, prozradit, že je Mirkwoodský dědic trůnu... Madh Burzum, tak pitomej snad není. Ale jestli jo, může to znamenat celé roky vyjednávání o výkupném. A jeho v nejlepším případě prostě vykopnou. Může mu věřit? U Velký Temnoty, dá se vůbec věřit elfovi?
Podezíravě se zahleděl na nebohého prince, znaveného dlouhým dnem i špatným zacházením, marně se snažícího usnout na moly prožrané kožešině.
A v tom se mu v hlavě vyklubal další nápad, tak prostý a účinný, že se až divil, jak je možné, že na to nepřipadl hned. Co se prostě s někým z nich spojit? Dát se do kupy a vyrazit na cestu společně. Jasně, zisk by se musel dělit na půl, ale pořád je to lepší, než být o hlavu kratší. Jenže i tohle bude vyžadovat Legolasovu oddanost. A důvěryhodného spojence mezi Krysami. Na chvíli ustal v pokusech zbavit se pout a znovu si v duchu přehrával události dnešní noci a na rtech se mu náhle, jak mávnutím kouzelného proutku, rozehrál smyslný úsměv. Ta ženská! Ta zatracená ježibaba, která ho tak mazaně prokoukla. Z armády vzal roha při první trochu vhodné příležitosti a ona to hned poznala. Je chytrá! To by se mohlo hodit. A taková šťabajzna! To se hned tak nevidí a mezi snagama už vůbec ne! Jeho představivost mu okamžitě sama od sebe začla malovat tu drobnou pružnou postavu svíjející se v hlavní síni do rytmu bubnu a on si ten obraz rozkošnicky vychutnával. Viděl před sebou ty oblé boky, kulaté hýždě i malá pevná ňadra. Ta dvě stehna hladká a štíhlá, jak dva sloupky, kmitalící nahoru dolu, jak je jejich majitelka vyhazuje v divokém tanci, jež ji má zajistit přízeň mocných horských duchů a vyjevit jejich vůli. I ty plné rty, neustále zkřivené do povýšeného přezíravého šklebu. Panovačnost s níž na něj hleděla, když ho před ní předvedli, jako bezmocného zajatce. Ten okázalý výsměch, s nímž mu dávala najevo, kdo z nich dvou tu velí. To vše ho dráždilo až k nepříčetnosti. Tu tak dostat! Říkal si. To by bylo něco. A navíc po něm vyjela. Tak nestydatě a očividně, až se tomu sama jeho mysl zdráhala uvěřit. Ale, u ďasa! Přece pozná, když ho ženská svádí a tahle to udělala. Asi, uvažoval, už ji přestaly bavit ty horský červy. Ušklíbl se. To dokázal pochopit. Zachtělo se jí pořádnýho chlapa a to on rozhodně je, pomyslel si s ješitným sebeuspokojením. A proud jeho myšlenek uháněl dál. Jistě, bylo by to trochu nebezpečný, je to čarodějnice. Jedno ale o čarodějnicích věděl s jistotou. Bejvaj dobrý! Opravdu zatraceně dobrý v posteli.
A tak napůl seděl, na půl ležel, opíraje se o chladnou kamennou stěnu, opájel se myšlenkami, co všechno by se dalo dělat s Krysí šamankou a úplně zapomněl, že je vlastně vězeň, který ještě před chvílí spřádal plány na své osvobození. Na to, že vedle něj leží jeho ghumtug, stejně bezmocný a ztrápený, jako on sám, nemyslel už dávno.
Pod horou zavládlo ticho a klid, zvuky bubnu i víření tance, dávno ustaly. Nad obzorem se vylouply první paprsky ranního slunce a osada se poslušně uložila ke spánku i oba cestovatelé, přemoženi únavou, poklimbávali ve svých okovech v jednom z temných a chladných zákoutí rozlehlé jeskyně. Strážila je bytelná mříž a pouhý jeden hlídač, nevelký a podle všeho mladý snaga s halapartnou. Kmenová rada nejspíš usoudila, že to stačí. Ze spánku je vytrhl tichý nenápadný šramot a zvuk bosých nohou pleskajících o tvrdou zem.
Vězni zpozorněli. Někdo se blížil! A měkká namodralá záře provázející nezvanou návštěvu jasně prozradila, o koho jde.
Pak se nad jejich hlavami ozval mužský hlas. Zněl zvláštně dychtivě, skoro až roztouženě.
"Ukro! Ty jsi za mnou přišla?"
"Orbu!"
Odpověděla žena o poznání příkřeji.
"Půjč mi klíče!"
Chvíli bylo ticho.
"Ale..." pokoušel se zase namítat ten první hlas. "Ty chceš... nemůžeš jít dolů. A jen tak, sama..."
"Proč ne? Mám svý důvody."
Houkla žena, teď už trochu podrážděně.
"Je to nebezpečný..." oponoval strážce chabě.
"Co by mi tak mohli udělat?"
Zaznělo se mu v odpověď.
"Jsou přece svázaný, ne? No, tak, dej to sem!"
A to už se před nimi vynořila ze tmy, nikdo jiný, než šamanka sama, jakoby přivolána Marghulovými necudnými představami. Legolase si ani nevšimla a přistoupila rovnou před uruka. Zadívala se na něj, teď už bez náznaku povýšenosti. Její pohled byl teď skoro žádostivý, přetékal zvědavostí a účastným zájmem.
Nakonec promluvil Marghul.
"Pěkně tě tu vítám krasavice! Přišla ses pokochat?"
Legolas nadskočil. Ten hladký sametový tón! Ta hravost, něha s níž vyslovoval každé slovo! Takhle jeho druh až dosud promlouval jen k němu. Skřetice ale, jak se zdálo, neměla pro takové hrátky pochopení. Bleskově popadla konec jedné z houžví, jimiž byl Marghul spoután a pleskla o s ním přes hruď, až ten vyhekl překvapením o bolestí.
"Pozor na jazyk!"
Vyrazila ze sebe ostře, jak břitva.
"Taky bych se mohla sebrat a odejít a to by se ti vážně nelíbilo."
Na to Marghul ani nemukl.
"Něco ti prozradim."
Vrátila se znova ke své bezstarostné lehkosti, ale oba vězni, už si byli jisti, že je to jen zdání. Zkoumali ji očima, dokonce i dýchat se stažili mnohem opatrněji, jako když se našlapuje mezi vejci, jen aby ji opět něčím nepopudili.
"Když jsem nahoře řikala, že jsem horským duchům nerozuměla, lhala jsem. Mluvili jasně a zřetelně. Ale nechtělo se mi, tomu věřit."
Zabodla oči do Marghula a obrátila k němu všechna tři svá světla. Vypadalo to, jako obžaloba a uruk jen vyplašeně polkl.
"Mluvili vo mě?"
Zeptal se přidušeným hlasem. Z domova věděl, že s duchy země není radno si zahrávat a jejich našeptávání je třeba brát smrtelně vážně.
Skřetice se vypjala na špičky a naklonila se ke spoutanému Marghulovu tělu. Nahé hroty jejích prsů se přitiskly k jeho hrudi.
"Šeptali mi méno Marghul. Prej seš důležitej, ururku! A řikali o tobě spoustu dalších divnejch věcí, který nedávaj smysl."
Marghul se rozechvěl. Byla tak blízko. Její vůně dráždivě lechtala jeho chřípí a teplo jejího těla se vábivě rozléhalo jeho žilami. Polkl a pokusil se ovládnout. Pak ucítil dvě malé dlaně, jak mu vjely pod vestu a zarazily se o jeho bradavky. Zaklonil hlavu a prudce vydechl. Tak tak, že potlačil slastný vzdech.
Ta zatracená děvka! Soptil v duchu. Ta bestie! Takhle si se mnou hrát! Takhle...
Jenže už to nedomyslel. Tu myšlenku pervaly velpůl Ukřiny nehty,když se zaryly do jednoho z jeho dvorců. To už se neovládl a bolestivě zasykal. Všetečné čarodějčiny ruce se zatím hbitě přesunuly na jeho záda.
"Jsi ohňovej válečník."
Zavrněla, zatímco bříška jejích prstů zvědavě zkoumala ozdobnou rytinu na jeho zádech. Marghulovo hrdlo se při tom rozkmitalo jemným sotva slyšitelným, spíše vyzývavým, než výhružným vrčením. Ukra pochopila a stejně tiše se rozesmála.
Jeho brada se chvěla a dech se stával mělčím, když ze sebe vypravil, "a co vo mě eště řikali horský duchové?"
Odpovědí mu byl jen další rozpustilý smích a dvě drobné ruce zručně pracující na sponách jeho vesty.
"Do toho ti nic není!"
Jedna z těch malých ruček zajela náhle a bez varování přímo do jeho rozkroku, chňapla a pevně stiskla. Marghul zařičel a pokusil se uhnout, narazil však jen na tvrdý kámen za svými zády. Další Ukřino uchichtnutí, pichlavé a chladné, jak led. Stisk v Marghulových slabinách záhy povolil a dlaně, které ještě před chvílí nemilosrdně svíraly, začaly něžně hladit. Z Marghulových úst uniklo rozkošnické zasténání, jeho stehna se rozjela od sebe. Prudce oddychoval a pokoušel se ukočírovat své splašené boky, které se samy vypnuly vpřed, vstříc té slasti. Za jeho přimhouřenými víčky zatím zuřil lítý boj. To že si ta žena, jeho věznitelka jen tak přišla a prostě si ho vzala, bylo tak ponižující a zároveň tak nehorázně vzrušující. Jen, kdyby mohl získat trochu kontroly! Kdyby se vymanil z její moci... Odvrátil hlavu stranou a ustrnul. Z nedalekého kouta na něho hleděl Legolas s očima vytřeštěnýma a ústy otevřenými dokořán. Oněmělý úžasem nezmohl se téměř ani na pouhé zamrkání. Marghula na kratičký okamžik uprostřed hrudi bodlo cosi, co snad mohlo být ostnem vinny. I s tím si však věděl rady. Bleskově se otočil k zářící skřetici a tichounce špitl.
"Nemáme tady žádný soukromí."
Spiklenecky zamrkal, aby bylo jako všechno úplně jasné. Oba se rozesmáli. Ukra hbitě seskočila a uvolnila ze zdi provaz, kterým byl přivázán. Pak za něj, jen tak pro legraci, prudce škubla, až se ubohý uruk zakymácel.
"Tak pojď, krasavče, promluvíme si támhle!"
Sebejistě i s provazem v ruce, zamířila do hloubi podzemní kobky a Marghul ji poslušně následoval. Ještě, než je oba pohltila okolní temnota, stihl Legolas mezi mřížemi zahlédnout obličej malého strážce. Byl stejně nevěřícný a šokovaný, jako ten jeho.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bunny Bunny | 13. dubna 2016 v 20:10 | Reagovat

Achjéééje, chudinka Legolas, aby pod tlakem těchto událostí nevyvedl nějakou nepředloženost.
Marghul je možná prevít, ale to ke skřetům prostě patří.
Děkuji za kapitolu, těším se na další :-)

2 katka katka | 14. dubna 2016 v 23:22 | Reagovat

no nevím asi jsem si myslela že Marghul má aspoň trošku srdce , nevím jestli to ke skřetům patří, zřejmě stačí temná kopka a jedná ženská aby to vypadalo že si s Legolasem celou dobu jen hrál ale popravdě mám dojem že to by musel být jo dobrý herec , možná se snažím přesvědčit sebe že je všechno jinak a Marghul není jen obyčejný skřet děkuji

3 Melkora Melkora | Web | 15. dubna 2016 v 8:14 | Reagovat

Ale, samozřejmě, že Marghul není obyčejný skřet. To přeci poznala i Ukra ;-) A určitě není prevít. Řekněme, že je takový trochu... rozverný.

4 ester ester | E-mail | 15. dubna 2016 v 19:28 | Reagovat

Tak Marghul ma totalne nastval, este , ze sa tam nemozem dostat k nemu do pribehu. Keby ano, mam chut mu ublizit a vidiet ho trpiet. Skaredo som  v predchadzajucich dieloch myslela na Legolasa, ked mal pochybnosti. V tomto momente ma Legolas moju plnu podporu ho zradit!!!! Tak, mas to mat ty nevernik. Aj keby to bolo v buducnosti inak, v myslienkach uz zhresil. Je vinny. Prosim , co najskor o dalsi diel, lebo trpim....zvedavostou.

5 Melkora Melkora | Web | 15. dubna 2016 v 21:24 | Reagovat

Milá ester!
Vítám tě na svém blogu, ráda tě tu opět vidím.
Jinak, milé dámy, je zjevné, že byste po této kapitole s Marghulem udělaly krátký proces. No, snad mu po té příští odpustíte, nebojte, nebudete muset čekat dlouho. Dala jsem si svazácký závazek, že to dnes dopíšu.

6 ester ester | E-mail | 16. dubna 2016 v 14:07 | Reagovat

[5]:tak to by si mala nejako zachranit povest Marghula, lebo bol to moj oblubenec, ale ked sa nespamata, upadne  u mna do velkej nemilosti. To uz radsej nech sa kamarati s nenapadnym a neviditelnym Orbom, ked mu ma Marghul ublizovat, usiacikovi priesvitnemu😯

7 Bunny Bunny | 16. dubna 2016 v 20:03 | Reagovat

[5]: To není náhodou vůbec pravda :-D Jestliže jsem o Marghulovi řekla, že je prevít, myslela jsem to jen v tom lepším smyslu.
Popravdě i kdyby něco s Ukrou měl, tak to patrně přežiji. Jsou to skřeti. A možná by měl větší šanci na vyjednávání. :-D
A z předchozích povídek víme, že Marghul neměl nic proti tomu, aby si to Legolas rozdal i s ostatními skřety. To mi hlavu nedělááá :-D

8 katka katka | 16. dubna 2016 v 23:13 | Reagovat

no mi to hlavu dělá protože si myslím že Marghulová fantazie byla spíš jen pro ně dva , neměla jsem pocit že by se chtěl o Legolase dělit

9 ester ester | 17. dubna 2016 v 7:11 | Reagovat

[8]: citim to rovnako ako Katka😟

10 Melkora Melkora | Web | 17. dubna 2016 v 12:24 | Reagovat

Vidím, že se tu rozhořela zajímavá debata o Marghulových motivacích. No, nechci se dámy chlubit, ale mám oproti vám značnou výhodu, protože jako autorka je samozřejmě znám. Ale neprozradím :-D
Jinak, vám, že jsem slibovala nový díl v pátek, ale nějak se nepovedlo. Inu, snad víte, že svazácké závazky jsou od toho, aby se porušovaly. Ale nebojte, pilně pracuji, asi to bude trochu delší kapitola.

11 ester ester | 17. dubna 2016 v 13:26 | Reagovat

[10]: tajne dufam, ze si Marghulove motivacie, myslienky a ciny nenechas dlho pre seba, budem uz iba trpezlivo cakat, mila autorka😍

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama