Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali kouzelný svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Listopad 2015

Na domácí frontě, sedmá kapitola

26. listopadu 2015 v 13:15 | Melkora |  Na domácí frontě
Jednoho krásného dne se Marghul rozhodl, že je na čase, představit svého nového ghumtug rodině. Věci se bohužel nehýbaly zrovna přesně tím směrem, kterým možná doufal.
Spíše taková mezikapitola, v níž naši hrdinové řeší technické potíže spojené s novým bydlením.

AU, nebo chcete-li skok časem, Legolas/OSC, Romance/erotika, GangBang (náznak), Rating M

Na domácí frontě, šestá kapitola

24. listopadu 2015 v 3:09 | Melkora |  Na domácí frontě
Jednoho krásného dne se Marghul rozhodl, že je na čase, představit svého nového ghumtug rodině. Věci se bohužel nehýbaly zrovna přesně tím směrem, kterým možná doufal.

AU, nebo chcete-li skok časem, Legolas/OSC, Romance/erotika, GangBang (náznak), Rating M

Na domácí frontě, pátá kapitola

21. listopadu 2015 v 23:56 | Melkora |  Na domácí frontě
Jednoho krásného dne se Marghul rozhodl, že je na čase, představit svého nového ghumtug rodině. Věci se bohužel nehýbaly zrovna přesně tím směrem, kterým možná doufal.

AU, nebo chcete-li skok časem, Legolas/OSC, Romance/erotika, GangBang (náznak), Rating M

Na domácí frontě, čtvrtá kapitola

20. listopadu 2015 v 17:45 | Melkora |  Na domácí frontě
Jednoho krásného dne se Marghul rozhodl, že je na čase, představit svého nového ghumtug rodině. Věci se bohužel nehýbaly zrovna přesně tím směrem, kterým možná doufal.

AU, nebo chcete-li skok časem, Legolas/OSC, Romance/erotika, GangBang (náznak), Rating M

A2 a fanfikce, komentář k listopadovému vydání

16. listopadu 2015 v 22:27 | Melkora |  Recenze, filmové a literární


Zdá se, že v literárním a kulturním měsíčníku, A2 dostali nápad podávat se na zoubek našemu oblíbenému žánru fanfikce. A protože se rozhodli netroškařit, učinili ho rovnou hlavním tématem celého listopadového vydání. Už v editorialu je zmíněno, že větší část fanfikce, především pak to jeho odnož zvanou slash, stvoří ženy, které jsou také jejími vděčnými čtenářkami. Teoretik médií Henry Jenkins dokonce vnímá fanouškovskou tvorbu jako "odpověď na pocity odcizení a osamění, které charakterizují modernitu".
Inu, zajímavá myšlenka!
(Marně si snažím vybavit, co slovutní páni literární kritici nevnímají jako odpověď na pocity odcizení a osamění, které charakterizují modernitu.)
Pokud redakce nehledala jen exotickou raritku k upoutání pozornosti čtenářů, ale skutečně si položila vážně míněnou otázku, proč ženy píší fanfikci, pak bych ji ráda informovala, že odpověď zní takhle:
Protože jim prostě nic jiného nezbývá!
V oficiální literární a filmové tvorbě zkrátka nejsou postavy, o nichž by si chtěli číst, ani se neřeší témata, která by je zajímala, pokud se tedy s obojím chtějí nějak setkávat, musí příslušnou literaturu stvořit samy.
Muži, obzvláště pak ti bílí a heterosexuální, už svůj slash i fanfikci mají, bez ohledu na to, že se tomu říká jinak. Pokud totiž oni zatouží seznámit se s novými neotřelými bílými heterosexuálními dobrodružstvími svých oblíbených bílých heterosexuálních hrdinů, ochotně a na požádání jim je (za peníze) naservírují oficiální autoři. Dokonce, dostanou-li zálusk na špetku toho erotična, mají i své vlastní pornoverze, natočené profesionálními herci a režiséry, kvalitně upravené, sestříhané a dostupné (opět za peníze) na specializovaných kanálech. Nejsou nucení být namáhavě kreativní! Stačí jim sednout k počítači a kliknout a pak už mohou jen konzumovat a konzumovat, co hrdlo ráčí.
Pozoruhodné je, že po těchto autorech, ani po jejich fanoušcích nepožaduje nikdo žádné vysvětlování a tím méně ospravedlňování se, ani když dojde na mnohem podivnější a absurdnější výmysly, než je Mpreg, neboli mužské těhotenství. Dokonce včetně velmi explicitního sexuálního násilí na ženách v mainstreemové, tedy nikoliv erotické, tvorbě!
Pokud se někdo osmělí a upozorní je na zjevně jednostranné zaměření, či nedostatek diverzity v mužské fikci, nemají problém odvolávat se na svobodu projevu a uměleckého vyjádření, jakoby jednostranné pochlebování vkusu úzké skupince (relativně) bohatých a vlivných jedinců, mělo co dělat s uměním!
Mají snad tvůrci vydání dojem, že slasherky těší, být chudou a přehlíženou periferií literatury? Domnívají se, že by do formálního světa literární tvorby nechtěly být uvedeny středem a se všemi poctami? Že nestojí o to být vydávány v oficiálních nakladatelstvích a uváděny v almanaších, protože komorní zastrčené prostředí soukromých blogů a čtenářských deníčků je přesně to, co jim vyhovuje? Zamysleli se ctihodní novináři, proč mají autorky slash fikce potřebu skrývat se za přezdívkami a nevzdalovat se z předem daného a jasně ohraničeného prostoru, v němž jediném se cítí bezpečně? Vědí, co hrozí autorkám, jež si ve světě placené dobrodružné literatury dovolí psát o ženách a pro ženy?
Netuším ale například v tomto rozhovoru, jež je jako jeden z mála článků veřejně přístupný, padaly otázky jako, zda slash připomíná heterosexuální milostné příběhy, jak si ženy dovolují číst o znásilnění a zda se to tím nelegitimuje, když se o tom píše. Což mě naplňuje hlubokým pesimismem. Abychom literárnímu měsíčníku a jeho zaměstnancům nekřivdili, existuje jistá vysoce nepravděpodobná možnost, že tento rozhovor byl jakýmsi katastrofickým selháním, které editorovi prostě uniklo, ať se na mě ale redakce nehněvá, nebudu nic riskovat a zbytek čísla si nekoupím.

Malá editace následující po přečtení dalšího veřejně přístupného článku (přece jen jsem se odhodlala), věnovaného hlavnímu tématu.

V první části své úvahy, jsem se zamýšlela nad tím, do jaké míry pojala redakce fenomén fanfikce a slashe vážně, když už z něj učinila hlavní téma vydání. Zdá se, že mé nejhlubší obavy se byly naplněny a odpověď na všechny mé otázky zní, ne! Jinak by totiž nemohli pohlížet na celý tento žánr jako na jednolitou masu, jakýsi podivný úkaz, jež je třeba vědecky prozkoumat a následně předložit čtenářům k pochopení. Museli by ho nutně vnímat jako fenomén značně rozmanitý, dynamický, vytvářený celou řadou rozdílných autorek, jenž jsou jako z udělání také lidskými bytostmi. Tudíž jejich přístupy k tvorbě, motivace k psaní, stejně tak jako míra literárního talentu se mohou a taky do značné míry liší. Takže jednou nám může vzniknout pubertální banalitka, jindy zas klenot, který se svou uměleckou hodnotou originálu nejenom blíží, ba ho po hříchu často i převyšuje. Někdy se autorka nechá inspirovat svým vlastním životem, aby pak jeho část přenesla do svého oblíbeného imaginárního světa, jindy prostě jenom dále rozvíjí myšlenky původního díla, či se pokouší vyplnit díry v zápletce. Nebo se pokouší obohatit původní dílo něčím zbrusu novým, nabídnout alternativní pohledy
A hlavně, všechny to baví, všechny chtějí být tvůrčí, dělit se se svými čtenáři o své nápady, přinášet jim zábavu a odreagování.
Ať se na to dívám z jakékoliv strany, nevypadá to, že by se tím nějak výrazněji lišili od svých mužských kolegů. Pouze tím, že jsou ženy.
Takže se nemohu zbavit dojmu, že přes rozmáchlost z jakou bylo toto téma pojato, přes záplavu vznešených slov a přehršel článků se zase jedná o staré známé: "Ženy něco dělají. A samy od sebe! To je nějaké podezřelé. Pojďme to prozkoumat."

Na domácí frontě, třetí kapitola

16. listopadu 2015 v 0:43 | Melkora |  Na domácí frontě
Jednoho krásného dne se Marghul rozhodl, že je na čase, představit svého nového ghumtug rodině. Věci se bohužel nehýbaly zrovna přesně tím směrem, kterým možná doufal.
Na druhou stranu jsme se díky tomu dozvěděli něco o jeho erotických fantaziích, které jsou, upřímně řečeno, pěkně perverzní. Podaří se mu přesvědčit Legolase aby je proměnil v realitu?

AU, nebo chcete-li skok časem, Legolas/OSC, Romance/erotika, GangBang (náznak), Rating M

Na domácí frontě, druhá kapitola

13. listopadu 2015 v 0:20 | Melkora |  Na domácí frontě
Jednoho krásného dne se Marghul rozhodl, že je na čase, představit svého nového ghumtug rodině. Věci se bohužel nehýbaly zrovna přesně tím směrem, kterým možná doufal.
Na druhou stranu jsme se díky tomu dozvěděli něco o jeho erotických fantaziích, které jsou, upřímně řečeno, pěkně perverzní. Podaří se mu přesvědčit Legolase aby je proměnil v realitu?

AU, nebo chcete-li skok časem, Legolas/OSC, Romance/erotika, GangBang (náznak), Rating M

Na domácí frontě, první kapitola

11. listopadu 2015 v 18:22 | Melkora |  Na domácí frontě
Jednoho krásného dne se Marghul rozhodl, že je na čase, představit svého nového ghumtug rodině. Věci se bohužel nehýbaly zrovna přesně tím směrem, kterým možná doufal.
Na druhou stranu jsme se díky tomu dozvěděli něco o jeho erotických fantaziích, které jsou, upřímně řečeno, pěkně perverzní. Podaří se mu přesvědčit Legolase aby je proměnil v realitu?

AU, nebo chcete-li skok časem, Legolas/OSC, Romance/erotika, GangBang (náznak), Rating M

Na domácí frontě, prolog

10. listopadu 2015 v 15:04 | Melkora |  Na domácí frontě
Jednoho krásného dne se Marghul rozhodl, že je na čase, představit svého nového ghumtug rodině. Věci se bohužel nehýbaly zrovna přesně tím směrem, kterým možná doufal.
Na druhou stranu jsme se díky tomu dozvěděli něco o jeho erotických fantaziích, které jsou, upřímně řečeno, pěkně perverzní. Podaří se mu přesvědčit Legolase aby je proměnil v realitu?

AU, nebo chcete-li skok časem, Legolas/OSC, Romance/erotika, GangBang (náznak), Rating M

Dopis pro fanoušky Karla Schwarzenberga

10. listopadu 2015 v 14:22 | Melkora |  Uprchlická krize v Evropě
Milá prouprchlická Karlátka!

Možná bych měla držet hubu a být ráda, že zoufalým lidem utíkajícím ze středovýchodních válečných zón pomáhá alespoň někdo...
Eh... kašlu na to, držet hubu a být ráda, je proti mé přirozenosti. Ráda bych proto připomněla vám, i vašemu idolu a vzoru, které se teď tak dojemně rozplývá nad osudem nebohých uprchlíků, zatímco se jedním dechem ofrňuje nad primitivními masami "prostých" lidí, jež je nevítají podle vašich představ, že byl ministrem té nejasociálnější vlády a předsedou (byť jen loutkovým) té nejasociálnější strany v dějinách samostatné České republiky.
Byl to on a jeho apologeti, kteří od pádu totality až dodnes učili "prostý lid", že nejsou sociální třídou, ale směskou na sobě nezávislých jedinců, kterým nezbývá nic jiného, než poprat se mezi sebou o neustále se tenčící zdroje na "trhu práce". A že pokud zůstali chudí, nezaměstnaní a naprosto zoufalí, je to pravděpodobně jejich chyba, protože nebyli dost "draví".
Byl to on, kdo jim celé čtvrt století hustil do hlav, že vzájemnost, soucit a životní jistoty jsou komunistický přežitek, za to "konkurenceschopnost" to je to pravé.
Byl to on, kdo zapříčinil, že "chudí a prostí" "obyčejní" lidé vnímají dnes válečné uprchlíky ne, jako své potřebné bližní, dokonce ani ne, jako nepřátele, ale jako to nejhorší zlo, které v kapitalismu vůbec může existovat. Jako konkurenci!
Ano! Oni nebudou, jako on, sestupovat k nově příchozím ze své slonovinové věže v pozici dobrého anděla držícího v náručí roh hojnosti, aby se s nimi milostivě podělil o něco z toho, co stejně nepotřebuje a co by býval neutratil, ani kdyby žil třikrát déle, než je normálně zvykem.
Oni se s nimi budou potkávat denně. Na ulicích, ve frontě na pracáku, na pohovorech, kde s nimi budou soupeřit o nudné ubíjející a mizerně placené pracovní pozice.
A konec konců. i díky " panu knížeti" jsou tito lidé přesvědčeni, že přistěhovalci nejsou a nikdy nebudou jejich potenciálními spojenci v boji za vlastní lepší životy, ale nebezpečné "socky", které jim budou zároveň krást práci i zneužívat sociální systém.
To se mu to povyšuje, nad "primitivní masy", když se tak důsledně postaral o to, aby "chudí" a "prostí" lidé uvěřili, že požadovat po boháčích cokoliv je amorální, tudíž libovolná péče o potřebné musí jít nutně na jejich účet. Že budou ochuzeni o každou korunu, která kdy bude vynaložena na pomoc uprchlíkům, ať už ze státního, nebo soukromého. Že pak naprosto samozřejmě zbude méně na jejich vlastní sociální dávky, na jejich platy, na školství, zdravotnictví, veřejnou správu a co já vím, na co všechno ještě.
On se s klidem může pobaveně ušklíbat, neboť to, co je pro něj pár šupů, z toho by průměrná česká rodina spokojeně vyžila nejmíň rok.
To se to "knížeti" dneska páchá dobro, když si může v klidu užívat zděděného majetku. (K němuž si jeho předkové pomohli dost pochybným způsobem) To se mu to provozuje charita, když si může být tak skálopevně jistý, že jeho společenské postavení, ani pozice na politickém žebříčku nebudou už nikdy ohroženy.
Charita, vážená karlátka, je totiž luxus, který si drtivá většina průměrných Čechů a Češek nemůže dovolit. Je to jednostranné proudění od těch "vznešenějších" k těm prostším, kdy si "vznešenější" sami určují komu, v jaké míře a jak dlouho poplyne jejich pomoc.
Jo, solidarita, to je jiná!
Jenže to by vás, milánci, nesměl napřed váš pánbůh přesvědčit, že solidarita je sprosté slovo.

S pozdravem, vaše Melkora