Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali kouzelný svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Kapitola dvacet osm, Díl, v němž Legolas konečně přijde o panictví, část první

4. září 2015 v 21:26 | Melkora |  Pohádka o krásce a skřetovi - LOTR FF
Tato povídka se odehrává v alternativním světě, v němž Válka o Prsten neskončila drtivým vítězstvím sil západu, ale nemastnou, neslanou plichtou.
Název je sice poněkud spoileroidní, ale snad to příliš nevadí. Zatím je to stále ještě přístupné :-)

AU, Drama/Romance, Slash, Pairing Legolas/Originální skřetí charakter, Rating G





Onoho rána se Legolas probudil sám. Slunce už se vznášelo vysoko nad obzorem a Marghul nebyl nikde v dohledu. Elf se upomněl na jejich tenčící se zásoby a pomyslel si, že se nejspíš vydal na lov. A tak jen klidně polehával na houni a čekal. Uruk jistě nebude daleko! A protože se jeho mordorský uchvatitel se stále neodmítal vzdát jistých bezpečnostních opatření, byla jeho zápěstí i toto ráno svázána k sobě zbytky skřetova provazu, ačkoliv se, pravda jednalo o zbytky veskrze žalostné a někoho tak zručného a mrštného, jako byl on, by to bývalo nestálo velkou námahu, se z nich vysvobodit.
Nakonec se ale rozhodl tak neučinit!
Marghulovy důvěry si přece jen cenil víc než své vlastní chvilkové volnosti.
Netrvalo dlouho a za jedním z okolních mírných, oble se vlnících hřebenů se skutečně vynořil tmavý obrys skřetovy mohutné postavy.
Legolas si ihned povšiml, že přes rameno se mu pohupuje zkrvácené tělo jakéhosi zvířete, snad drobného stepního jelínka, kterého jednou rukou přidržuje. Druhou měl volně svěšenu podél těla a třímal v ní cosi, co elf nedokázal na tu dálku rozpoznat, jisté však bylo, že ta věc vyhrávala podobnou barvou, jakou měly zlatavé paprsky ranního slunce nad obzorem.
Jen co se skřet trochu přiblížil, kývl mu na pozdrav a lehce se při tom pousmál. On se však na něj ani nepodíval, dokonce ani nezvedl oči od země, pouze cosi zabručel a napochodoval přímo k dávno vyhaslému ohništi, kde s tupým žuchnutím shodil z ramene svou kořist.
Elf na něj vyjeveně zíral a dumal nad tím, co to protentokrát vězí za skřetovým nejčerstvějším záchvatem podrážděností a zda ji nezapřičinil on sám dalším ze svých obvykle poněkud nejasných, za to však vždy naprosto fatálních provinění.
Navíc, v záhadném zlatistém předmětu v urukově pravici, rozpoznal zmatený elf, nyní už zcela nepochybně... kytici. Skládající se z tenkých větviček bohatě obsypaných drobounkými kvítky zářivě žluté barvy, velmi jemně žíhaných červenými proužky. Napadlo ho, že Marghul zřejmě olámal nějaký čerstvě rozkvetlý keř, na mysl mu však vůbec nešlo, proč tak učinil.
To už však zakaboněný skřet zamířil bez okolků přímo k němu, zraky neustále zabodnuty do hlíny a aniž by se na něj jedinkrát podíval, mrštil tou zlatou záplavou čím dál tím užaslejšímu Legolasovi k nohám. Hned na to udělal čelem vzad a štrádoval si to zpátky k ohništi. V půli cesty se však otočil, jakoby mu teprve teď došlo, že jeho vězeň je stále spoutaný. Vrátil se tedy k němu a se stejným brunátným výrazem uvolnil provazy kolem jeho zápěstí. Pak se, beze slova vysvětlení, vrátil k ohništi, popadl nůž a dal se to stahování zvířecí mršiny.
Elf, jakoby si ani nevšiml, že už se konečně může volně pohybovat, stál jako solný sloup a s otevřenými ústy civěl střídavě tu na Marghula, tu na květy obalené větévky povalující se opuštěně u jeho nohou a nic nechápal.
"Co to... co to je?"
Vykoktal a kývnul hlavou směrem dolů ke žlutavým květům.
Marghul zvedl hlavu, mírně ji pootočil směrem k němu a nakrčil obočí, jakoby mu bylo divné, o čem to ten zatrolený elf vlastně plácá.
"Jo, tohle!"
Pravil po chvíli.
"To je... navázal nevrle, "řiká se tomu grascha. Je to... někdy to pomáhá na střevní problémy. Na plynatost a tak! Ale až, když to má bobule. A plynatostí stejně nikdo netrpíme... Nebo..." A podezíravě si elfa přeměřil.
Ten ale jakoby v tu ránu oněměl. Snad měl i vůli skřetovi nějak odpovědět, z hrdla se mu však nevydralo nic víc než šokované, "eh...?"
Marghul si jen povzdechl a znovu se vrátil ke své práci na ukořistěném mase. Legolase náhle přepadlo podezření, že se schválně natočil tak, aby mu nešlo ani úkosem nahlédnout do tváře.
"Je to kytka!"
Zavrčel stále stejně zdráhavě a neochotně, skláněje se nad jelením tělem.
"No, vy elfové máte rádi kytky, ne?"
Vyštěkl ještě, neméně popuzeně, když pochopil, že odezvy se mu hned tak nedostane.
Legolasovi najednou podklesla ramena a v hrudi se mu začalo rozlévat zvláštní teplo. Znovu stočil hlavu dolů, aby se podíval, teď už úplně jinýma očima, na to zlatorudé nadělení ležící stále tak smutně na zemi u jeho nohou. Konečně mu začlo docházet, o co tady vlastně běží.
"Marghule!"
Vydechl dojatě.
"Je to... dárek!"
"Hm..." ozvalo se od ohniště a na chvíli to vypadalo to, že skřeta, až překvapivě urputně bojujícího s jelení kůží, nic nezajímá méně, než jeho elfský zajatec dojímající se nad darovanou kyticí. Legolasovi ale neušlo, že ho po očku pozoruje a že okamžitě uhnul pohledem po té, co byl při tom přistižen.
"Já... jsou krásné. Děkuju!"

A usmál se Marghulovým směrem. Zdálo se mu to, nebo se skřet viditelně rozzářil?


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ester ester | 4. září 2015 v 22:49 | Reagovat

Jeej oplatilo sa mi tu nakukat....
BOLO UZASNE. Ako zmetene a rozpacite a trochu zahanbene skret prejavuje emocie a pozornost. A ako to pomaly elfovi doslo🌹🌸🌷

2 ester ester | 4. září 2015 v 22:53 | Reagovat

Spomenula som si na scenu zo Shreka 1, ked Fione niesol kvet, tiez sa vtedy Shrek hanbil  😉 s tym rozdielom, ze jej tie kvety nestihol odovzdat, ak by ich dal, urcite by nieco vtipne tiez povedal.

3 katka katka | 5. září 2015 v 19:22 | Reagovat

musela jsem se smát jaké Marghul podal vysvětlení a přímo recept na použití jo i náš milý skřet dokáže být tak trochu stydlínek nádherný díl těším se a to moc na pokračování děkuji

4 Melkora Melkora | 6. září 2015 v 23:39 | Reagovat

Děkuji! To s tím Shrekem je dobrý postřeh.

5 ester ester | 7. září 2015 v 6:19 | Reagovat

Shrek je moj najoblubenejsi animak😉 uzasne vtipny....

6 ester ester | 7. září 2015 v 16:58 | Reagovat

Ked tak nad tym rozmyslam, nas skret mi Shreka pripomina. Tiez sa ho ludia bali a nemali ho radi, ked ho nepoznali😈

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama