Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali kouzelný svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Kapitola dvacet šest, Legenda o tom, jak Marghul přišel o panictví, část první

22. srpna 2015 v 3:33 | Melkora |  Pohádka o krásce a skřetovi - LOTR FF
bTato povídka se odehrává v alternativním světě, v němž Válka o Prsten neskončila drtivým vítězstvím sil západu, ale nemastnou, neslanou plichtou.
Název kapitoly říká vše :-)
AU, Drama/Romance, Slash, Pairing Legolas/Originální skřetí charakter, Rating G





Nakonec se rozhodli, že vydat se oklikou, jak původně navrhoval Marghul, bude rozumnější, ačkoliv svou roli v tom jistě sehrál i Legolasův palčivý pocit vinny. Znova a znova se skřetovi omlouval, až mu to Marghul pouzeně zakázal s tím, že už se vážně nezlobí, ale znova začne, jestli okamžitě nedá pokoj.
Legolas tedy zaraženě ztichl a jeden z vysokých skalních hřebenů, který se před nimi zrovna tyčil překonali bez jediného slova. Pak se před nimi konečně otevřela širá, když už ne právě rovná, pak rozhodně aspoň povlovnější travnatá pláň tu a tam posázená bachratými keříky vřesu, plnými voňavých nachových kvítků.
Marghul letmo pohlédl na svého společníka, stále ještě celého zplihlého a zkroušeného a dobrácky zabručel.
"Tak mi řekni eště nějakou z těch vašich elfských povídaček."
A Legolas s úlevou spustil.

Tentokrát se rozhodl, že příběh královny Melian bude zdaleka tou nejlepší volbou. Vyprávěl Marghulovi o procitnutí prvních elfů na březích jezera Cuiviénenu o jejich setkání s duchy Valar o společné cestě na západ do říše Amanu.
Netrvalo dlouho a Marghul začal na nebohého vypravěče podrážděně vrčet, ať to zkrátí, když se mu pokoušel vysvětlit, kolik elfských kmenů se tehdy zformovalo a jak se na své dlouhé a klopotné pouti od sebe postupně oddělovaly.
"Beztak jste všichni stejný! Stejně vypadáte a stejně se i menujete."
Uzavřel nakonec a Legolas se lehce a téměř proti své vůli pousmál. Nerad si to přiznával, ale skřetovy hrubé uštěpačné připomínky ho čím dál tím míň urážely a čím dál tím víc bavily. Navíc, Marghul si dokázal všimnout mnoha neuvěřitelných souvislostí, které jemu samému pokaždé nějak unikly. Bylo to, jakoby jste kráčeli tisíckrát tou samou cestou a už ani nevnímali ošklivé blátivé kaluže pod svýma nohama.
Samozřejmě až na tu do nebe volající neúctu a okázalé pohrdání vším posvátným. Jako třeba, když se dostal k pasáži v níž vylíčil seznámení královny Melian a Elwëho, známého později pod jménem Elu Thingol, krále šedých elfů, z jejichž rodu pocházel také on sám.
Jako už tolikrát i nyní ho přerušil bujný Marghulův smích, který ho dříve nekonečně pohoršoval, nyní v něm však vzbuzoval zvláštní rozechvění, které, při nejlepší vůli nedokázal pochopit.
"Ty chceš říct," zalykal se skřet, jen tak, tak, že popadal dech, "že ten mamlas Thingol, držel za ruku tu slepici Melian rok, celej jeden rok a na nic se nezmoh?"
"Tak tohle by si žádná skřetice nenechala líbit. Hvězdy by se na nebi ani pohnout nestačily a kopla by toho bambulu do kulí. A šla by si najít ňákýho pořádnýho chlapa. A žádný šedý elfové by nikdy nevznikli."
"Elwë byl omámen kouzlem její krásy."
Odpověděl Legolas nakvašeně, ačkoliv po pravdě, musel se trochu hlídat, aby se taky nerozesmál.
"Omámen kouzlem krásy!"
Papouškoval po něm Marghul výsměšně.
"Tak teď už je my jasný, proč jste takový studený čumáky."
"Tak jak si tedy vybíráte družku, když netoužíte být okouzleni její krásou?"
"No přece podle toho," ušklíbl se skřet a jemně při tom nakrčil obočí, jako by se nemohl vzpamatovat z toho, že se někdo ptá na něco tak očividného, "aby uměla makat."
Odtušil lakonicky.
"Aby tě uživila".
Legolas na chvíli oněměl. Takovou odpověď opravdu nečekal. Pak si rozpačitě odkašlal, když si uvědomil, že jeho společník už byl ženatý.
"A tvoje žena? Ona byla...?"
Zeptal se opatrně, jakoby se pokoušel zjistit něco neslušného. Stále se ještě nedokázal vzpamatovat z toho, že podnětem ke skřetím sňatkům může být něco tak přízemního, jako pozemské statky, na místo vznešené a ušlechtilé krásy, kvůli níž se vstupovali do manželství elfové.
"Ushghul?"
Pronesl zatím Marghul a lehce při tom povytáhl obočí a svěsil koutky úst.
"Ale, jo!"
Mávl rukou a tiše si povzdechl.
"Vona byla dost bohatá. Víš, fakt to uměla s kůží. Pletla z ní různý řemeny, biče a tak. Prodávala to po celym středovýchodě."
Elfovi se rozsvítila tvář náhlým poznáním.
"Takže proto sis ji vybral?"
Uruk se znova pichlavě rozesmál.
"Ale kdepak!"
A pobaveně se na Legolase zašklebil.
"Tu mi vybrala moje máma."
Následoval další z elfových šokovaných pohledů, který ale dokonale lhostejný Marghul přešel bez nejmenšího zájmu.
Že prej, "jen se k ní Marghule přestěhuj! Budeš mít snadnej život a celá naše rodina stoupne na vážnosti."
"No, to jsem si dal, to ti povim."
Lamentoval nešťastně a rozhazoval rukaka, div, že jimi nezačal lomit.
Legolasovi sice šla ze všech těch nových ohromujících zjištění hlava kolem, přísahal si však, že už se nebude ničemu divit. Alespoň ne tak, aby to Marghulovi bylo zjevné na první pohled. Zatvářil se světácky, odkašlal si a odhodlaně se zeptal, cože bylo na Ushgul tak hrozného.
Marghul si pohrdlivě odfrkl.
"Byla bohatá, zkušená a navíc zatraceně dobrá v posteli."
Spiklenecky zamrkal na Legolase, který se ze všech sil snažil se nečervenat.
"Jenže si toho taky byla zatraceně vědomá. Dycky, dycky, to ti povim, muselo bejt po jejim. Na víc byla příšerně žárlivá."
Povzdechl si.
"A při tom, jednou odešla na trh k východním Numenorejcům a vrátila se těhotná."
Teď už se Legolas vážně zakuckal. Zoufale se snažil uvolnit ucpané hrdlo a znovu popadnout dech, zatímco Marghul nevzrušeně pokračoval.
"Copak vo to, mně by to nevadilo. Ať si užije trochu srandy. Ale proč musela tak vyvádět kvůli Ravashul? Vzpomínáš si eště, jak jsem ti vykládal, že jsem spal s její sestrou?"
Marghul se odmlčel a tvářil se útrpně. Možná očekával, že ho jeho elfí společník, stále ještě bezmocně lapající po dechu, polituje a vyjádří soustrast nad nespravedlnostmi jeho života. Elfovy myšlenky se však v tu chvíli toulaly někde úplně jinde. Uvědomoval totiž, celý rozrušený, že se znovu setkal s tím dráždivým a zakázaným skřetím čímsi, co bylo v jeho světě obestřeno hávem upejpavého pohoršlivého tajemna. A co bylo pro skřety podle všeho prosto veškerých zábran a tabu. S... tělesností!
Doma v Temném hvozdu, říkal si, by to jistě považovali za další z projevů skřetí živočišné přízemnosti a nezvratný důkaz o podřadnosti celé jejich rasy. Jenže... jeho ta představa tak rozechvívala! Že Marghul... Marghulovo tělo... dělalo všechny ty věci...
Z ničeho nic sykl bolestí. Celý překvapený se přistihl, jak se kouše to spodního rtu. Nevzpomínal si, že by to býval chtěl udělat. Jakoby jeho čelisti jednaly samy, zcela nezávisle na vůli svého majitele. Nesměle hodil očkem po skřetovi a jeho zrak chvatně zklouzl po Marghulově urostlé postavě a odhalených svalnatých pažích, zjizvených nejrůznějšími obrazci.
Legolas rychle na sucho polkl, v pokusu získat zpět ztracenou sebekontrolu.
Ale vždyť co je na tom?
Letělo mu hlavou, jako o závod.
Proč by se Marghula nemohl prostě otevřeně zeptat? Celý elfský starostolec je i se svou přísnou etiketou někde předaleko a tady jim naslouchá pouze širo širá pláň pokrytá zelenavou šumící travou, lehce se vzdouvající jarním vánkem. A Marghul jistě nebude nic namítat. Bez zdráhání mu odpoví, když je zvyklý o... těchhle věcech tak otevřeně mluvit. Nic na tom není! Vůbec nic to neznamená.
Odkašlal si, zhluboka se nadechl a...
"Ona... byla tvoje první?"
Marghul se po něm zaraženě ohlédl a překvapeně zamrkal. Chvíli na něj tiše civěl, a pak, jakoby mu začalo něco pomalu docházet, roztál jeho obličej z výrazu nechápavého ustrnutí do pobavené bujarosti.
"Elfíku! Ty chceš vědět, jak jsem přišel o panictví?"
Legolas se zarazil! Skřetův hlas zněl náhle jinak. Hladce a podbízivě, jakoby se s každým slovem mazlil.
"Na takový věci se slušně vychovaný princátko neptá."
Dodal ještě tím sametově hlubokým tónem a upřeně se na něj zadíval. Legolas si troufnul vzhlédnout k těm kouřově tmavým očím a zjistil že v nich znova tančí ty dva divoké nezbedné plamínky a že Margulova ústa, rozesmátá od ucha k uchu, hrají necudnou bujnou smyslností.
Bylo to jako blesk! Jako rána z nebe, která projela celým jeho tělem a začala ho spalovat nepředstavitelně palčivým, přesto však nečekaně příjemným žárem, jehož se napůl bál, na půl ho vítal.
Přes moc se donutil odtrhnout své zraky od těch Marghulových, mravenčení v jeho podbřišku ale neustalo.
"Tak řekneš mi to?"
Vyhrknul trochu ostřeji, než měl sám původně v úmyslu.
Skřet se omluvně zasmál.
"Ale, no jo!"
Odvětil už svým obvyklým hlasem.
"Co by ne!?"
"Jestli tě to zajímá, tak... s čarodějnicí.
Pokrčil rameny
"Jako každej!"
Elf nemohl být víc ohromený! Nezmohl se ani na odpověď, jen tupě zíral před sebe.
"Tak se to dělá!"
Vysvětloval uruk, kterému jeho užaslá odezva pochopitelně neunikla.
"Žádná by tě nechtěla, kdybys nevěděl, jak šáhnout na ženskou. Tak prostě jdeš za nějakou čarodějkou, která tě to naučí."
Legolas měl co dělat, aby se znovu nezakuckal, skřet ale plynně pokračoval dál.
"Akorát, že já jsem... teda, to co vidíš, pozvedl dlaň a přejel s ní od shora dolů před svou statnou postavou, jakoby se chtěl pochlubit, "to přišlo až pozdějc. Jako mladej jsem nebyl nic moc. Vytáhlej a hubenej. Nemoh jsem sehnat žádnou čarodějku, která by stála vo můj věnec."
A mírně se uchechtl.
"Máma musela přinýst vopravdu štědrou oběť bohyni Dha, aby si mě vůbec jedna byla ochotná vzít do parády. Takže jsem byl jeden s posledních v osadě, kterej vo to to přišel."
"Aha!"
Vypravil ze sebe Legolas a bylo to to nejchytřejší, co ho v tu chvíli napadlo.
"A kolik ti bylo?"
Zajímal se ještě.
"Pokud vim," zamyslel se Marghul, "tak šestnáct."
"Eh..."
Vyhrkl elf, přestože si před tím svato svatě slíbil, že už se nebude vůbec ničemu divit.
"Víš co, princátko?"
Ozvalo se vedle něj a on si všiml, že uruk se na něj znovu dívá. A zase tím veselým jiskrným pohledem co před pár okamžiky. Teď už nato však byl připravený a proto skřetovi odpověděl lehkým zdvižením koutku úst.
"Je to vopravdu zábava, jak pořád měníš barvu."
A skutečně, Legolas byl rudý až po kořínky vlasů.




 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ester ester | 22. srpna 2015 v 8:57 | Reagovat

Pekne ako hrdinsky a odhodlane sa nase princatko nevzdava na ceste za poznanim 😙

2 KATKA KATKA | 22. srpna 2015 v 20:01 | Reagovat

Marghul se opravdu z Legolasem nenudí ale přece jen je to Marghulové vyprávění zábavnější než to od Legolasé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama