Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali kouzelný svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Kapitola dvacet dva, Cesta pokračuje

27. července 2015 v 11:31 | Melkora |  Pohádka o krásce a skřetovi - LOTR FF
Tato povídka se odehrává v alternativním světě, v němž Válka o Prsten neskončila drtivým vítězstvím sil západu, ale nemastnou, neslanou plichtou.
Po dlouhé pauze dané částečně jinými aktivitami a z větší části autorčinou leností je tu další kapitola, tentokrát spíše povídavá. Snad si ji náležitě užijete, přestože je tentokrát i pro děti.
AU, Drama/Romance, Slash, Pairing Legolas/Originální skřetí charakter, Rating G




Následujících pár dní se oba cestovatelé na své pouti poněkud odchýlili od kurzu stanoveného mapou. Marghul velmi důsledně trval na tom, že se musejí držet těsně při hranicích teritoria oné vrrrčí smečky, s níž už měli čest té osudné noci, kdy je přepadl zvěd a že je to tak nejbezpečnější. Tahle prý, tvrdil, už po nich nepůjde, bude se držet buvolí stezky a na její výsostné území si žádní další vrrci proniknout netroufnou. V tomhle to jsou, přesvědčoval Legolase, velmi zásadové šelmy. Ten ale neměl sebemenší touhu se přítl. Pokyvoval hlavou, pozoroval Marghula, kterak se svým citlivým čichem pokouší co nejpřesněji vytyčit pomezí dvou vrrrčích distriktů a v duchu počítal, jak moc už sešli z cesty. Slunce a v noci i hvězdy mu v tom byly spolehlivými pomocníky. Zrovna tak se snažil co nejpečlivěji prostudovat Melianiny náčrtky, stejně jako zápisky, které k nim připojila a měl-li k tomu příležitost a Marghul neměl námitek, dlouze si je pročítal.
Taková příležitost se mu ale nenaskytla zdaleka tak často, jak by si sám býval přál. Skřet si totiž náramně žárlivě a krajně podezíravě střežil svou válečnou kořist a elfovým očím ji předkládal s neskrývanou nelibostí. Legolas si rovněž povšiml, že tenký svazek Melianina deníku se vždy zjeví vytažen ze zcela nové kapsy či záhybu jeho garderoby, nebo případně bagáže.
Schovává ho přede mnou! Nevěří mi!
Uvědomoval si s trpkostí, zatímco si prohlížel útlou cihlově červenou vazbu královnina rukopisu.
Někdy mu vrtalo hlavou, jak asi jeho uchvatitel k tomuto pokladu přišel. Před očima se mu v takových chvílích zjevoval obraz zkázy Železného Pasu a spolu s ním i čím dál tím častěji, také myšlenka a celé kopy vyděšených a znenadála naprosto bezprizorních černých těl motajících se bezradně po pláni okolo věže, pronásledovaných mohutnou neuchopitelnou neznámou silou čerstvě probuzených stromů, jež je bez milosti štvala až k smrti. Nikdy před tím ho ani nenapadlo, přemýšlet nad tím, co v té chvíli asi cítili. Vždy se prostě jen spolu se svými druhy radoval, když narazil na další znetvořenou skřetí mrtvolu a byl si tenkrát nevývratně jistý, že je to vše, co o nich potřebuje vědět. Že jsou mrtví! Nezdálo se mu důležité zjišťovat detaily o tom, jak zemřeli, nebo co při tom cítili. Teď se však ze všech svých sil snažil vžít do Marghulovy mysli v ten osudný moment, kdy došlo na lámání chleba a jemu nezbylo nic víc, než chvatně a ve strachu opustit svůj domov, toužil-li spasit alespoň holý život. Proč z hojnosti všech pokladů, které Sarumanovi komnaty nabízely, sáhl právě po tomhle titěrném a na první pohled naprosto bezcenném spisku, to bylo pro Legolase záhadou. Čím, tázal se sám sebe, mohl být pro skřeta tak vzácným, že pro něj riskoval naprostou zkázu?
Ta záhada mu nedávala pokoje, vracívala se k němu zas a znova a hlodala v něm s překvapivou vytrvalostí. Marghul byl však mimořádně nesdílný. Pokaždé, když se na to elf pokoušel, byť třeba zcela nenápadně, zavést řeč odbyl ho vzteklým zavrčením.
Krajina severu, jíž teď procházeli, pozvolna měnila svůj ráz. Dlužno dodat, že k elfově nelibosti, neb teď byla náhle o mnoho skalnatější a plná ostrých a špičatých kamených hrotů, stejně jako povlovných a mírně svažitých vršků. A přestože Marghul dělal, co jen mohl, pravidelně čistil ránu, poctivě přepíral obvazy a ulevoval mu, kde to jen šlo, jeho zranění se ještě stále bolestivě ozývalo a nejvíce o sobě dávalo vědět, právě během obzvlášť namáhavých výstupů.
"Je to zatrolená věc!"
Lamentoval pokaždé, když rozvazoval obvazy, aby poskytl elfově nešťastné noze náležitou péči.
"Měl by sis odpočinout."
Dodával k tomu.
"Ale teď se nemůžem zastavit."
A se vztyčenou hlavou zlověstně zavětřil, aby dodal svým slovům náležitou váhu.
Jeho nešťastný pacient, na to však neodpověděl ani pranepatrným slovíčkem. Vlastně to téměř vypadalo, že Marghulovu svědomitou péči ani nevnímá. Jeho mysl, ač se to pečlivě ukrývaná a bedlivě střežená mapa totiž nebyla jediným projevem nedůvěry, který musel přetrpět.
Od té doby - a netrvalo to od té události s vrrrkem dlouho - co z Marghulova kdysi pevného a bytelného lana zbyla jen žalostná hromádka cárů, takže už z něj při nejlepší vůli nemohl uplést spolehlivou smyčku, jíž by býval, jak měl ve zvyku, nemilosrdně přehodil přes Legolasovo hrdlo, přistoupil skřet na novou taktiku. Vyžadoval nyní, aby se jeho zajatec pohyboval vždy alespoň krok dva před ním a toho to nad míru uráželo. Jistě, z hlediska jeho cti nebyl zas až tak velký rozdíl v tom, zda je veden na provázku jako pes, či hnán před sebou jako ovce, ačkoliv to druhé bylo při nejmenším pohodlnější. Co mu ale stále nešlo na rozum, byl ten zjevný do očí bijící fakt, že mezi ním a jeho skřetím společníkem se stále ještě, jako ošklivý černý mrak, vznáší stín podezíravosti a nepřátelství.
Copak jsem mu k něčemu podobnému kdy zavdal příčinu?
Dumal rozhořčeně.
Copak nedodržuji naší dohodu dostatečně svědomitě? Copak nepředčítám mapu správně a bez vzpěčování? Copak jsem ho kdy ohrozil? Dokonce ani, když jsem měl v ruce luk...
A vrhl přes rameno směrem k nic netušícímu skřetovi jeden letmý o to však zlostnější pohled.
Muruwa!
Letělo mu hlavou zas a znova! Udělal to kvůli mně! Zachránil mě! Jistě, potřebuje mě. Kdo by mu ukazoval cestu a kdo by nabídl nalezený poklad králi Thranduilovi, když ne já, ale...
Ano, Legolas to nemohl popřít. Marghul riskoval život kvůli němu. Ne kvůli pokladu ani královské odměně, ale protože jsou kmen. A v kmeni platí přísný zákon muruwa, který znamená víc, než vlastní krev a nutí jeho příslušníky vystavovat se nebezpečí jeden pro druhého. A bez pochyby by to udělal by to znova, tím si byl elf jistý.
Tak proč všechna ta přepečlivá ostražitost, proč všechna ta ponižující opatření, která ho mají držet na uzdě?
Myslí si, že jsem zrádce!
Pomyslel si s hořkostí.
Že bych mu, i přes to přese všechno, co pro mě udělal, při první příležitosti vrazil nůž do zad.
Princ měl vysoké mínění o své počestnosti, teď v něm ale z ničeho nic začala hlodat myšlenka, o to dotěrnější oč nepříjemnější. Jistě, člověku a tím spíše elfovi by zachoval věrnost bez váhání. Ale skřeta, skřeta by...
Ale, co!
Okřikl se rázně.
Co mu vlastně záleží na míněné nějakého nízkého zplozence temnoty. A ten protivný sen taky nic neznamenal. To jen proto, že o tom, o té věci... před tím mluvili. Proto ho ten nesmysl strašil i ve spánku. Ten sen...
Prudce zavřel oči a několikrát na sucho polkl. Některé věci se o sobě prostě dozvědět nechtěl.

Onoho podvečera se utábořili pod jakýmsi povlovným svahem s oble klenutým hřebenem a několika pramínky, vyvěrajícími z jeho boků, vesele zurčícími okolní nízkou travou. Stráň, pod níž rozbili tábor byla plná syslích nor a Marghul vynašel podivuhodně důmyslný způsob, jak je z nich, za vydatné elfovy pomoci vystrnadit, aby pak následně jediným nelítostným škubnutím zpečetil jejich osud. Lov pokračoval skvěle a nejlepší na tom bylo, že Marghulova taktika od něj nevyžadovala víc, než aby se tu a tam přesunul od jednoho syslího doupěte k druhému, ztropil tam trochu hluku, zašťoural klackem, nebo vehnal dovnitř trochu kouře z očouzených dřevěných oharků, které si přinesl od ohniště. Legolas si po dlouhé době připadal opravdu užitečný a stále hojnější a bez ustání se rozrůstající kupa, na níž se hromadila jejich společná kořist, ho v tom jen utvrzovala. I skřetovo bujaré veselí nad vydařeným lovem bylo jako vždycky pořádně nakažlivé. Nakonec to dopadlo tak, že se navzájem rozpustile poplácávali po ramenou a gratulovali si, jako dva staří braši.
"Byli jsme skvělí! Jen se na to podívej! Máme zásoby na několik dní!"
Povykoval Marghul nadšeně a Legolas se z čista jasna, ke svému obrovskému překvapení přistihl, že se směje. Opravdově, upřímně a nenuceně, jakoby nebyl bídným vězněm vytrženým z domova a odvlečeným daleko od svého pána a svých povinností obránce Gondoru a že něco v těch tmavých uhrančivých očích patřících mordorskému pěšákovi mu brání, aby přestal. V jeho mysli se náhle z ničeho nic zjevil obrázek Gondoru. Pyšného, mocného a upjatého. Se vší svou povýšenou vznešeností a odměřenou škrobeností. A přes to přese všechno pokorně uctívajícího dědičného krále. Představil si, co by asi teď dělal, kdyby ho Marghul býval tak bezohledně neuchvátil a neodvlekl s sebou sem, do, jen Eru ví jaké, pekelné divočiny. Nejspíš by vedl jednu z některých příhraničních hlídek. Nebo by mašíroval po hradbách a spolu s ostatními lučištníky strážil obranné valy města.
Zvláštní! Mezi lidmi si vždy připadal tak nějak větší, urozenější než ostatní jeho druzi, patřící k oné rase, která ho obklopovala v jižní říši. A gondorští, dokonce i včetně těch nejváženějších velmožů, jakoby to bezděčně přijímali a neprojevovali mu nikdy nic jiného, než zdvořilý respekt.
Ale zde, zde v Marghulově společnosti, se mu jeho nadřazenost náhle nezdála tak přirozená a nezpochybnitelná, jako dřív a nejpodivnější na tom bylo, že mu to vůbec nevadilo. Najednou se mu ani trochu nechtělo vyměnit odpoledne strávené lovem hrabošů za směnu na Gondorských hradbách.
Zaraženě se odmlčel a pohlédl na Marghula, pobrukujícího si cosi, co zřejmě byla jedna z dalších skřetích podivně chraplavých písní a stahujícího z kůže jedno z ulovených zvířat. Opět, jako už tolikrát, během jejich společné cesty nevěděl, co si má myslet.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 28. července 2015 v 16:54 | Reagovat

super že jsi zpátky, mám teorii, Marghul okukuje Legolasovi zadek a tím pádem  spojil příjemné z užitečným , děkuji za skvělý díl těším se na další

2 Melkora Melkora | Web | 28. července 2015 v 19:44 | Reagovat

Zajímavá teorie! Vzhledem k tomu, že se Marghul v jedné z dalších kapitol chystá *spoiler alert* pochválit Legolasovi zadek *konec spoileru*, vypadí docela pravděpodobně.

3 KATKA KATKA | 29. července 2015 v 14:26 | Reagovat

bingo, doufám že si ji brzy přečtu

4 ester ester | 2. srpna 2015 v 16:17 | Reagovat

A nase elfiatko sa trapi, ze mu nikto neveri a nema ho rad😶

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama