Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali kouzelný svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Kapitola třináctá, Kterak Legolasovo panictví zůstalo i přes veškerá protivenství uchráněno

10. června 2015 v 9:03 | Melkora |  Pohádka o krásce a skřetovi - LOTR FF
Tato povídka se odehrává v alternativním světě, v němž Válka o prsten neskončila drtivým vítězstvím sil západu, ale nemastnou, neslanou plichtou. Název následující kapitoly je, pravda, poněkud spoileroidní, nicméně nemohla jsem si pomoct :-)

AU, Drama/Romance, Slash, Pairing Legolas/Originální skřetí charakter, Rating zatím PG 13, ale když vydržíte, začne to být i šťavnatější




Až první ranní paprsky, které ho nezbedně polechtaly na tváři, aby oznámily mu, že je tu nový den, přivedly nebohého prince zpátky k vědomí. On to však tvrdošíjně odmítal uznat. Pevněji k sobě stiskl oční víčka a pokusil se zavrtat hlouběji do deky, kterou byl přikryt. Celou minulou noc strávil převalováním sem tam neustále vyrušován podivnými neklidnými sny a stíhán nočními můrami. A teď mu v jeho zmučené hlavě třeštilo, jak o závod a celým tělem mu tepaly návaly bolesti. Po ničem právě teď netoužil víc, než se pořádně dospat. Až rozložitý hrudník, do nějž vrazil během své snahy udělat si větší pohodlí a paže nedbale přehozená přes jeho rameno ho navrátily zpátky na zem.V jeho, stále ještě mírně obluzeném vědomí, se v tu ránu, jakoby mu někdo odříkával dávno známý příběh, začaly odvíjet obrazy minulé noci.
Ta zvláštní neobyčejná bylina, kterou mu dal Marghul žvýkat! A ten podivný spalující žár, který se znenadání zmocnil jeho těla i mysli když učinil tak, jak mu jeho uchvatitel přikazoval, který jakoby vycházel přímo zevnitř něho. A který způsobil, že věci které se mu v bdělém stavu zdály zcela nepatřičné, najednou vypadaly jako lákavé a žádoucí. Chtěl-li být k sobě zcela upřímný, ten pocit, který dnešní noci zažil, nebyl až tak nový a tak neznámý, ale bylo to jako... jako kdyby chtěl srovnávat plamen svíčky s divokým lesním požárem. Ten první zhasnete jediným pohybem ruky, kdykoliv zahrozí vymknout se kontrole, ale ten druhý... Ten druhý je divoký všestravující a nepředstavitelně mohutný. A vy nemáte jinou možnost, než nechat ho, ať se vás zmocní, pohltí a spálí na popel v jediném výbuchu nespoutané vášně.
Elf se otřásl zděšením. Ne, takhle by neměl myslet! Dřív takový nebýval! Dřív věděl, jakými cestičkami směřovat své úvahy tak, aby bezpečně doputovaly k žádoucímu cíli a kterým se naopak úzkostlivě vyhýbat, jako zrádným skalním útesům, skrytým pod vodní hladinou.
Ale to všechno ten zatracený uruk a jeho nekalé čáry.
Běsnil v duchu.
To on ho přiměl, odhodit všechny zábrany, zapomenout na své dobré vychování a udělat to všechno...
Opatrně se zavrtěl aby ze sebe shodil Marghulovu těžkou paži.
Hlavou mu běžela vzpomínka na skřetovu pleť, tak horkou pod jeho rukama, na překvapivě hebké rty, které se tak náruživě vpíjely do jeho kůže i hrubé drsné tlapy, svírající skoro nesměle jeho útlé boky. Na to, jak skřetova kolena už, už podklesávala pod tíhou jeho těla, které se k němu vinulo k, jako jemný břečťan ke zvrásněné drsné kůře dubu.
Aby pak, jako blesk z čistého nebe, přišlo surové ponížení. Marghulovy ruce, na místo, aby ho, jak čekal, přitiskly k sobě, ho najednou bez varování bezohledně popadly a prudce s ním mrštily o zem s takovou silou, až překvapený elf zasténal bolestí. Zůstal nehybně ležet tam, kde dopadl, jen se poděšeně choulil a nechápavě třeštil oči směrem na skřeta. Sledoval, jak se jeho hruď prudce zvedá nahoru a dolu, zuby se hněvivě zatínají do rtů a zraky, kalné a podivně planoucí, se váhavě odvrací stranou, jakoby se strachovaly přímého pohledu.
"Nech toho!"
Vyštěkl nakonec tlumeně, když se přeci jenom odvážil úkosem pohlédnout do tváře svému zajatci.
"Nevim, sakra, co to zkoušíš, ale nebude to fungovat!"
Dodal, ještě hněvivěji, a sklonil se nad zmateným Legolasem. Jeho oči ještě stále tak zvláštně žhnuly a elf se od nich nedokázal odtrhnout, jakoby byl jimi uhranutý.
Netrvalo to však dlouho, než se skřet opět odvrátil a popadl provaz, který se povaloval nedaleko. Mezi tím bzukot v elfově hlavě zesílil a on začínal mít dojem, že pomalu ztrácí kontrolu nad svým tělem. Náhle si připadal jako hadrová panenka. Nebránil se, když mu uruk neobvykle surově a příliš těsně svázal zápěstí, velmi důsledně se při tom vyhýbaje elfovým tázavým vyplašeným pohledům. Nakonec do něj bezohledně strčil, aby si udělal místo na houni, která byla pro dva vždy příliš úzká. Okázale se na ní rozvalil, pranic nedbaje tichých, sotva slyšitelných protestů nebohého zajatce, který musel posbírat všechny síly, aby zůstal při vědomí.
Netrvalo však dlouho, než tlak pod jeho očními víčky zesílil natolik, že jen udržet je otevřené se stalo bolestivým. Nadnesenost a blaženost, kterou byl prosycen počátek večera byla dávno ta tam a pomalu ho začínal opouštět i pocit zklamání a ponížení. Zůstala jen obrovská bezbřehá malátnost a jemu nezbylo, než se jí bezvýhradně poddat. Nakonec ani nevěděl, jak usnul.

Teď se však krčil na okraji houně, aby byl od svého věznitele tak daleko, jak jen to šlo a neměl tušení, co ho spaluje víc. Zda první paprsky vycházejícího slunce, nemilosrdně se mu zabodávající přímo do očí, nebo obrovský nesmírný pocit studu, který ho začal sžírat prakticky ihned po té, co si plně vybavil události předchozího večera.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ester ester | 10. června 2015 v 16:14 | Reagovat

Hura, dalsi vytuzeny diel. Mna si nesklamala. Nemam rada ked sa 2 na seba hned vrhnu. Paci sa mi pomale, tryznive, az zufale spoznavanie a  rodiace sa city😊. Takze nas kludne mozes natahovat ako gumu v gatiach:-)

2 ester ester | 11. června 2015 v 14:30 | Reagovat

Pacilo sa mi aj prirovnanie: jemny brectan okolo vraskavej kory dubu😶

3 KATKA KATKA | 11. června 2015 v 14:52 | Reagovat

děkuji tak to vypadá že Legolas není jeho typ nebo je to naopak a milý uruk neví co s tím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama