Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali kouzelný svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Kapitola patnáctá, Kterak Legolasovo panictví zůstalo i přes veškerá protivenství uchráněno - dokončení

12. června 2015 v 1:35 | Melkora |  Pohádka o krásce a skřetovi - LOTR FF
Tato povídka se odehrává v alternativním světě, v němž Válka o prsten neskončila drtivým vítězstvím sil západu, ale nemastnou, neslanou plichtou.
Dozvíme se, co se doopravdy skrývá za Marghulovou podrážděností?

AU, Drama/Romance, Slash, Pairing Legolas/Originální skřetí charakter, Rating zatím PG 13, ale když vydržíte, začne to být i šťavnatější




"Nikdo nešuká s elfama! Nikdo! Ani ty největší zoufalci. Proč bych měl chtít zrovna já?"
Mumlal si spíš už pro sebe než ke svému zajatci, pouze tu a tam na něj úkosem pohlédl.
Legolas klopítal za ním a ani nedutal. Pokoušel se uklidnit své divoce tepající srdce soustředěným hlubokým dýcháním.
Marně a trochu překvapeně si pokoušel vybavit, kdy naposledy takhle zuřivě vybuchl. Jakoby se začínal stávat někým úplně jiným. Jakoby v něm tenhle uruk, tenhle Marghul, probouzel to nejhorší, co v něm kdy bylo.
A není divu, pomyslel si. Co jiného by v něm taky mohla vzbudit bytost tak podřadná? Odevzdaně se belhal za skřetem a po očku ho pozoroval. Usilovně se při tom snažil zaplašit vzpomínky na včerejší večer, vytanuvší mu na mysl při pohledu na urukova mohutná, široká záda.
Zároveň v něm ale začlo rašit zvláštní překvapivé uvědomění. Ne! Ozývalo se v něm stále hlasitěji. Tenhle skřet rozhodně není takový, jací ho učili, že skřeti jsou. Není krutý, nelítostný ani bezcitný. Snad divoký, neurvalý, opovážlivý. Ale nemá žádnou z oněch odpudivých vlastností, kterými se prý má vyznačovat celý jeho rod.
Možná, rozvažoval princ, je Marghul výjimka. Konečně, říká se, že skřeti jsou potomci elfů. Možná se někde hluboko v něm hlásí o slovo ono dávné dědictví. Jenže, nepřestával elf dumat, nikdy ještě nepoznal nikoho své krve, kdo by byl tak vášnivy. Tak nespoutaný!
V tom si, jako by se náhle probudil ze sna, připomněl tu lapálii s čarovnou bylinou a okamžitě si uvědomil, že by vlastně měl být pohoršený a znechucený skřetovým hulvátstvím a sprostotou a skutečně, něco jako pohoršení vážně pociťoval. Pravda, ne úplně přesně tohle, nicméně cosi dost podobného. Nedokázal ten pocit sice dokonale přesně pojmenovat, v žádném případě to ale nebylo zklamání! Byl zkrátka jen pobouřen Marghulovými urážkami, to je vše. A to, jak na něj ten hulvát vychrlil, že je pro něj příliš ošklivý... Jde toliko o to, že něco podobného slyšel úplně poprvé. Legolas si byl až příliš dobře vědom obdivných pohledů, věnovaných mu jeho bratry elfy, a posléze i mnohými druhorozenými po té, co mezi nimi začal žít. Pohledů, které uznale spočívali na jemných rysech jeho tváře, zlatavých vlasech i souměrné postavě pouze proto, aby vzdaly hold jeho vybranému půvabu...
Nebylo na nich zbla hříšné smyslnosti, tím si byl dokonale jistý. A že ho některé z nich rozechvívaly a naplňovaly pýchou, to je přeci pochopitelné. Vždyť každý i ten nejvýznačnější nejpříkladnější hrdina má snad právo na trochu té marnivosti. Protože to byla marnivost, ne touha, když na něj Gimli... Ne!
Ten ohava zkrátka nemá sebemenší smysl pro vznešenou krásu.
Usoudil nakonec!
A pokud si myslí, že pro něj Legolas není dost dobrý... tím líp! Ano, přesně tak! Vlastně je rád! Jen by chtěl vědět proč.... Konec konců, elfové byli vždy a všude považováni za nejsličnější a nejspanilejší rasu a nebylo ve Středozemi nikoho, kdo by si to troufl zpochybnit. Až na...
"Ty, Marghule!"
Osmělil se nakonec.
"Proč... proč, jak jsi říkal... s elfy nikdo nechce...ani zoufalci..."
Uruk se otočil a nepřítomně na něj pohlédl. Pak se jedovatě zašklebil.
"Kromě toho, že jsou pěkně odporný?"
Štítivě při tom nakrčil nos.
"Nemaj v sobě stín smyslnosti! Jsou totálně chladný. Nehybný! Ležej u toho, jak prkna. To už je lepší šoustat díru po suku."
A mávnul rukou, jakoby chtěl názorně demonstrovat, jak moc je marné, pokoušet se rozvášnit elfa.
"Někdy u toho dokonce i umřou."
Dodal po chvíli se zlomyslným pochechtáváním.
"Ne, že by pak jeden poznal nějakej rozdíl."
To byla věta, která Legolase probrala z letargie.
Cože?? Cože???? Vyslovil to tak hodnověrně! Pomyslel si. Znamená to snad že Marghul sám....
"Ty jsi... "
Vypravil ze sebe a ani to nedokázal doříct, jak jím ta představa otřásla. Ustrnul v půlce věty, stejně tak, jako v chůzi. Vzápětí na to znehybněl i uruk.
Prudce se na něj otočil a překvapený elf si povšiml v jeho tváři výrazu... bylo to zděšení? Mohou skřeti zblednout? Pokud ano, stalo se to právě teď.
Marghulovi stačil jeden jediný pohled na elfa, aby mu došlo že prozradil více, než chtěl a nezbude mu, než vyklopit i ten zbytek. Obrátil se zpátky a trochu prkenně se pokoušel pokračovat v chůzi.
"Nemůžu za to! Nemůžu, rozumíš?"
Vrčel tak tichounce, že to Legolas byl sotva schopen postřehnout a snad až příliš podrážděně.
"Neuďál bych jí nic špatnýho! Neuďál jsem jí nic špatnýho!! Sotva jsem na ni šáhnul! Chtěl jsem jenom... Nebyla to moje vinna! Nebyla!! Jen Temnota ví, co s tou děvkou bylo. Jestli někde cekneš...!"
Legolas se však už nedozvěděl, jaký osud by ho čekal, pokud by byl dostatečně bláhový a zmínil se někde o Marghulově prohřešku. Uruk se odmlčel. Místo toho jen vytrvale klopil hlavu k zemi a táhl elfa pryč mnohem kvapněji, než byl schopen postupovat.
Jakoby snad byl doufal, že špatnému svědomí se dá prostě utéct, budete-li ovšem dost rychlí.
Legolas ho následoval, ostatně co mu taky zbývalo, z ochromení se ale hned tak vzpamatovat nedokázal. V hlavě mu vířilo asi tisíc myšlenek, kloudná však nebyla ani jedna. Nezbylo než přiznat, že zkrátka netuší, jak se s touhle věcí srovnat! Jistě, říkal si, Marghul byl voják a bylo by bláhové věřit, že nikdy nikoho nezabil, ale nad osudem té nebohé ženy se mu přes to svíralo srdce.

A tak pochodovali dál v naprostém tichu, přerušovaném jen tu a tam prasknutím větvičky. Po poledni se zastavili a Marghul vyměnil elfovi obvazy. Kromě několika vět, které prohodili nad mapou, se ale v zápětí opět rozhostilo tíživé dusivé ticho. Zdálo se, že tam, kde byl včera oheň, je dnes chladný led. K večeru se skřet několikrát zastavil znepokojeně se rozhlížel a nabíral do nozder vzduch. Legolas se ale nezeptal proč.
Nakonec se z nedostatku ničeho vhodnějšího utábořili v malé prohlubni obklopené křovím. Pojedli něco ze včerejších zásob a Uruk při tom opět vykonal ten samý podivný rituál s odřezky masa, který prováděl už včera. Možná se to elfovi jen zdálo, ale působil při tom ještě divočeji, než si pamatoval. Oči ještě vytřeštěnější, výraz nepřítomnější.
Když pak konečně ulehl k němu na houni sevřel jednou svou rukou Legolasova svázaná zápěstí. Dělal to tak vždycky a Legolas chápal, že chce mít jistotu, že on zůstane klidně ležet a nepokusí se během noci o nic nepatřičného.
Tentokrát se však něco změnilo. Tentokrát si skřet dal úzkostně záležet, aby mezi jeho a elfovým tělem zůstala vždy alespoň drobná mezera. Nepřitiskl se k němu, jako to dělával dřív, nesklonil se aby nasál jeho vůni a Legolas by se býval nedokázal rozhodnout, zda je tomu rád, či nikoliv.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ester ester | 12. června 2015 v 6:04 | Reagovat

Super si ma rano potesila dalsou kapitolou. Namiesto toho aby sa vztahy medzi nimi vyjasnovali, vidim, ze napatie a chlad stupa...

2 Melkora Melkora | Web | 12. června 2015 v 14:48 | Reagovat

Děkuji za uznání, ale neboj. Sice jsem postavu Legolase nikdy neměla příliš v lásce - připadal mi příliš upjatý a škrobený - ale takovou averzi, abych ho nechala projít svou povídkou a zůstat panicem, k němu zas nechovám. :-)

3 ester ester | 12. června 2015 v 17:37 | Reagovat

[2]: marghul si ho vychova, aby nebol horenos a suchar😊

4 KATKA KATKA | 12. června 2015 v 18:15 | Reagovat

já mám legolase ráda a když se mu to bude líbit tak proč ne z obdivných pohledu mit kromě ega nic nebude

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama