Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali kouzelný svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Kapitola jedenáctá, Příjemně strávený večer

29. května 2015 v 1:05 | Melkora |  Pohádka o krásce a skřetovi - LOTR FF
Tato povídka se odehrává v alternativním světě, v němž Válka o prsten neskončila drtivým vítězstvím sil západu, ale nemastnou, neslanou plichtou. Po večeři dostane Legolas na ochutnání zvláštní rostlinu. Co to s ním provede?

AU, Drama/Romance, Slash, Pairing Legolas/Originální skřetí charakter, Rating zatím PG 13, ale když vydržíte, začne to být i šťavnatější




Nakonec musel Legolas uznat, že syrová játra a lehce osmažený mozeček nejsou zas až tak odporné, jak se obával. Pouze vysát míchu z vnitřku páteře mu dělalo trochu problémy. K Marglulovu nemalému pobavení. Do vývaru, který zbyl z přípravy králičích vnitřností, naházel uruk ještě něco málo bylin, které natrhal cestou, takže získali, ne sice přímo lahodnou, ale rozhodně aspoň poživatelnou králičí polévku. Když byla večeře u konce, měl elf po dlouhé době pocit, že se opravdu vydatně najedl, urputně se tudíž snažil přesvědčit sám sebe, že vlastně ani tak moc nezáleží na tom, co vlastně pozřel.

Marghul si během jídla přisedl k ohni a vydržel tam po celou dobu večeře nezvykle tiše a zadumaně dřepět. Legolas si ke svému překvapení povšiml, že co chvíli ukrojí malý kousek ze své porce masa a odhodí ho do ohně. Navíc si při tom cosi tiše a nesrozumitelně mumlá. Už, už nadechoval, že se optá, co to má znamenat. Skřetův nepřítomný odtažitý výraz ho však odrazoval a podivné chrčení vycházející z jeho hrdla ho téměř děsilo. Znovu si připomněl, že se potýká s divou bytostí vzešlou z opovržení nad Eruovým zázrakem stvoření a výsměchu jeho dílu. A že s její podivnou černou magií je proto lepší nemít vůbec nic společného. Opatrně si odsedl dále od ohně a hleděl si svého. Jen tu a tam, když mu to přeci jen nedalo, pátravě a ostražitě pomrkával směrem k ohni.
Když dojedli, vytáhl Marghul s kapsy jakýsi tuhý široký list s baňatou šišticí na konci a natáhl se k němu.
"Na!"
Povídá.
"Tohle žvejkej. Ale řikám, žvejkej!"
Dodal ostře.
"Ne, abys to polknul."
Když si všiml Legolasova nechápavého pohledu, dal se do vysvětlování: "Budeš mít sice furt díru ve stehně, ale bude ti to míň vadit."
Prohodil mnohoznačně a uličnicky se při tom na elfa zašklebil. Ten se raději na nic dalšího nevyptával a poslušně si nacpal celou tu věc do úst. Chutnalo to odporně hořce, ale on se spořádaně držel skřetových rozkazů a nepřestával žvýkat.
Nějakou dobu bylo ticho. Legolas si náhle vybavil ten zvláštní příběh, který mu Marghul vyprávěl dopoledne a napadlo ho, že by mu mohl zkusit povědět mýtus o stvoření, který sám znal a který jako dítě tak často slýchával. Chvíli si dodával odvahu a pak spustil.
Skřet poslouchal překvapivě pozorně a když se pak Legolas odmlčel, napjatě očekávaje jeho verdikt, naprosto neomaleně vyprskl smíchy.
"Elfíku, teda větší kravinu jsem v životě neslyšel. Prej hudba ainur! Svět, jak ho známe byl stvořenej pomocí nějakýho kníkání!"
Zajíkal se chechtavě.
Legolas se zatvářil uraženě. Vždyť hudba ainur bylo to nejvznešenější a nejušlechtilejší co kdy nad Ardou znělo, nebýt samozřejmě nesouladu, který do ní svou zpupností vnesl Morgoth Bauglir.
"Jo a ten váš... Morgoth!"
Povídá uruk, jakoby mu četl myšlenky.
"Podle tebe začal jen tak, sám jen tak, pro nic za nic zpívat něco jinýho, než zbytek těch ainur! Ale ani slovo o tom, proč to, krucinál, vlastně udělal?!"
A vyzývavě, ale zároveň i trochu výsměšně se na elfa podíval. Ten se zarazil! Najednou mu došlo, že to neví. Žádná z bájí, které znal se o tom nikde nezmiňovala a jeho samotného nikdy ani nenapadlo se zeptat. Najednou vůbec nechápal proč! Uvědomil si, že ať se mu to líbí, nebo ne, na tohle nedokáže skřetovi odpovědět, zároveň měl ale pocit, že by měl před tím tvorem svou verzi původu světa nějak hájit. Bohužel však netušil jak.
"No...", koktal, "protože byl odbojný a pyšný a... svéhlavý... a..."
"Ale já vím, elfíku, že byl prohnilej až do morku kostí."
Přerušil ho Marghul takovým tónem, který nezanechával žádné pochyby o tom, že Bauhglira vlastně považuje za docela fajn chlápka.
"Mně jde o to, proč udělal zrovna tuhle jednu konkrétní věc?"
A opět na elfa pohlédl tentokrát ovšem spíš tázavě. Tomu však nezbylo nic víc, než potupně mlčet.
"A další věc!"
Pokračoval po chvíli, když pochopil, že odpovědi se mu nedostane.
"Jak mohlo něco vzniknout ze zpěvu? Ze zpěvu, u Temnoty! Už jsi někdy zpíval? A vzniklo z toho něco? Navíc, voni ty tvý ainur sami ani nic nestvořili. Svět stvořil ten... Eru. Proč je teda nechal zpívat, když to nakonec všechno vytvořil sám?"
Elf byl rázem šťastný, že uslyšel něco, na co zná správnou odpověď.
"Ale to byla hudba ainur!"
Zvolal dotčeně.
"Hudba, jejíž zjevenou podobou je sám svět a kterou stvořili duchové ainur pod vedením Jednoho! Otce všech!
Chystal se říct ještě něco, stejně rozhořčeného, ale skřet ho náhle přerušil.
"Jednoho, říkáš? Jednoho? Jakýho jednoho?"
Výraz pobaveného nezájmu byl rázem pryč a z celé jeho postavy náhle vyzařovala napjaté očekávání.
"No... "
Hlesl Legolas překvapeně a čelo se mu nechápavě nakrčilo.
"Eru, to je v quenja. Totiž v jazyce quenyjských elfů."
Vysvětloval.
"Do obecné řeči se to překládá jako Jediný."
"To je... zvláštní"
Vypravil ze sebe skřet a chvíli při tom váhal, jakoby hledal vhodné slovo. Bez své obvyklé přidrzlosti vypadal skoro cize.
"U nás se taky řiká, že než se Dha nadechla, všechno bylo v Jednom. Jmenuje se to Ashu a měla to bejt jednota všeho. Nehejbala se, ale uvnitř byla plná napětí a neklidu. Ale ta bytost už neexistuje. Zanikla, když se Dha poprvé nadechla. Byla to jednota Nuna a Dha."
Chvíli zamyšleně hleděl do dáli, pak mu ale v očích opět zaplály rošťácké ohníčky.
"Hele, princátko, třeba ta tvoje povídačka není zas až tak úplnej blábol. Třeba jste to jen trochu pomotali."
A s těmito slovy poplácal Legalase po zádech až se z toho chudák elf celý zakymácel. Napadlo ho, že by na nejnovější skřetovu nehoráznost měl něco namítnout, v tom však ucítil, jak mu hlava podivně třeští. Jako by měl závrať! A navíc a to bylo obzvlášť podivné, z ničeho nic si nedokázal vybavit, co vlastně chtěl. Párkrát se zhluboka nadechl v naději, že ten zvláštní stav snad sám zmizí, jenže místo toho to ještě zesílilo. Něco chtěl. Ujišťoval se v duchu. Něco měl ještě před chvilinkou na jazyku.
"Hudba ainur"!
Zašeptal.
"Nebyla dokonalá! Morgoth způsobil... dysharmonii! Ale přijde druhá. Po jeho smrti. Ta už bude..."
"Pche!"
Zaslechl jakoby odněkud z velké dálky, jak si Marghul pohrdlivě odfrkl.
"Dokonalost! Jste tím jak posedlí! Já ti řeknu, elfe, co je dokonalý. Smrt je dokonalá! Protože když jsi mrtvej, tak je dokonale jistý, že už neožiješ."
Nepřestával skřet lamentovat.
"S tý tvý disharmonie, jak jí řikáš, se zrodilo všechno, co kolem sebe vidíš, protože nebejt jí, Dha by se vrátila k Nunovi. A tak je to i s životem. Je divokej, chaotickej a plnej chyb. A tančí kolem nás pořád stejně chaoticky, jako tančil, když se poprvé nadechla Dha. Nedá se spoutat ani naplánovat. A s každou jeho chybou, s každou katastrofou se někde na druhý straně bytí rodí něco novýho, úžasnýho.
Poslouchej!"
Přešel Marghul do horečného šepotu.
"To není můj výmysl, rozumíš? Viděl jsem to. V Orthanku! Šarkanovi to nedalo spát a tak si sezval stařeny. Zkušený čarodějnice! A ty mu pomohly sestavit takovej model. Jako světa, víš? Viděl jsem jak se to všechno hejbe... tančí..."
Chtěl ještě něco dodat, když si ale všiml elfova nepřítomného a trochu vyjeveného výrazu, zaváhal.
"Vidim", prohodil pobaveně, "že Raghaz začíná působit. Už to můžeš vyplivnout, elfíku."
Namísto odpovědi se Legolas jen šťastně usmál. Všechno mu náhle začlo připadat růžové a veselé. V uších mu bzučelo a cítil se příjemně ospalý. Nechápal, proč se Marghul najednou tak ustaraně zakabonil.
"Asi jsem ti toho neměl dávat tolik."
Nepřestával se na něj mračit.
"Přeci jenom, nejseš zvyklej."
"Je... je mi skvěle..."
Vysoukal se sebe povznesený Legolas, nebyl si ale dokonale jistý zda mu všechna slova vyšla z úst přesně v tom správném pořadí.
"Jasně veličenstvo!"
Pokýval Marghul zkušeně hlavou.
"Čas jít na kutě!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama