Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali kouzelný svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Kapitola druhá

15. května 2015 v 0:21 | Melkora |  Mytologie Kachního lidu
Když jsou ve Středozemi Angličané a Finové (svým způsobem), proč by tam nemohli být i Židé? Toto je velkolepá historie židogoblinů z Kachního kmene, jak ji zaznamenal slovutný Kachní prorok Mouchýš na útěku z elfského zajetí, cestou do Bažiny Zaslíbené
Parodie/Humor, Silmarillion/Starý Zákon crossover, Rating G




Zatímco takhle bloumal po táboře, hluboce zabrán do svých vlastních úvah, přistoupil k němu jeho bratr Kaloň.
"Buď zdráv, Mouchýši!"
Oslovil proroka a zlehka se při to uklonil, jak to byl dříve zvyklý vídat u elfů. Vyznělo to sice trochu prkenně, konečně obřadnost, nikdy nebyla Kaloňovou nejsilnější stránkou, jenže prachsprosté "čaues", provázené plácnutím přes rameno, začalo dokonce i jemu po té příhodě s rozestoupením vod připadat trochu fádní.
Mouchýš lehce pokynul v odpověď, aniž se nechal vytrhnout ze svého pobožného zahloubání. Považoval to za adekvátní reakci hodnou vznešeného proroka a taky malinko doufal, že si ho Kaloň tentokrát nedovolí s ničím otravovat. Jak hluboce se mýlil poznal vzápětí, když jeho bratr odvětil slovy:
"Máme problém!"
Mouchýš protočil oči a hluboce si povzdechl.
"A, je to tady!"
Zamumlal si pro sebe, samozřejmě dost potichu na to, aby si mohl být jistý, že to Kaloň nezaslechne. Ve skutečnosti něco podobného očekával už nějaký čas, konec konců, znal své lidi natolik dobře, aby tušil, že onen klid a pohoda, jež se rozhostily po jejich záchraně, bezpochyby nebudou mít dlouhého trvání.
"No, tak co je, povídej!"
Pravil rezignovaně směrem ke Kaloňovi. Ten se najednou začal ošívat, jakoby si to s celou suplikou chtěl ještě honem rozmyslet.
"Ehm,víš...", lezlo z něj, jak z chlupaté deky, "jde o to, že... ehm.."
Nervózně odkašlával, přešlapoval, kroutil bulvami a přemýšlel, jak dál. Pak mu to najednou došlo!
"Lid reptá, proroku!"
Vyhrkl spěšně a v duchu se za tu spásnou myšlenku pochválil.
"Jasně, že lid! Kdo jiný? Prostě lid! Proč být hned zbytečně konkrétní?"
V Mouchýšovi to ale v tu ránu začlo vřít.
"Jak, reptá??"
Vyštěkl na Kaloně podrážděně.
"Co má lid co reptat?! Copak jsem ho ve své nekonečné dobrotě... ehm, totiž copak ho Velká Temnota ve své nekonečné dobrotě nezachránila před jistou smrtí z rukou elfské armády? Což nám Temnota neseslala ty křepelky onehdá, když jsme kdesi ztratili zbytek proviantu a málem pochcípali hlady? Já vím, byly vyzáblé tuhé a samá kost, ale bylo to jídlo. Tak mi, Kaloni, vysvětli, co těm kverulantům, u všech valar, zase vadí?"
"No, Mouch... totiž proroku, to máš tak!"
Spustil Kaloň opatrně!
"To víš, už jsme na cestě čtyřicet týdnů. Lidé jsou unavení, sešlí, a dohromady ani nevíme, kam vlastně putujem. A ty nám taky pořádně nic neřekneš... já, teda... vlastně lidi vědí, že máš plán. Ale ono to skoro vypadá, jako že se jen tak plácáme."
A to už se Mouchýš opravdu neovládl.
"Cože?!?! Plácáme??"
Rozeřval se na Kaloně tak zprudka, až ho celého poprskal.
"Jak to můžeš vyslovit?? Takové rouhání!"
A celý se otřásl odporem, kterým ho naplnilo jen to pouhé pomyšlení.
"Copak nevíš, že nás Velká Temnota sama vede? Ty jí snad nedůvěřuješ?"
Obořil se na svého bratra a podezíravě do něj při tom zabodl svůj ostříží zrak. Kaloň jenom poděšeně nadskočil. Doba byla těžká a to poslední, po čem toužil bylo, zapsat se u svého bratra, vůdce a proroka, jako kacíř.
"No, tak, jen klid!"
Pozvedl ruce v konejšivém gestu.
"Já jsem přece Temnotě hluboce oddaný. Já jen... totiž lidi jen, že už se dlouho nezjevila. No, řekni sám, kdy jsme před sebou naposledy viděli Tmu? Určitě už to bude pár týdnů. Tak se nediv, že někdo tu a tam začíná být nervózní."
Na tohle Mouchýš při nejlepší vůli neměl co odpovědět. Že se Temnota už tak dlouho nezjevila, to byl fakt, který se nedal popřít a jeho samého to nezneklidňovalo o nic míň než zbytek goblinů, ať už se před nimi tvářil jakkoliv suverénně. Byly dokonce dny, ale to už by vůbec nepřiznal, kdy se budil hrůzou při pomyšlení, že si to u Temnoty nějak podělal a přišel tak o Její nekonečnou milost.
"Hele!"
Vedl si Kaloň dál svou, nemaje sebemenší tušení, jaké
že trýznivé vnitřní pochybnosti to sžírají jeho nebohého bratra.
"Ty jsi s Ní přece v kontaktu, že jo."
"Eh...", opáčil Mouchýš trochu neochotně.
"Jasně, že jo. Totiž... jsem! Jsem s Ní v kontaktu. Proč bych nebyl?"
Dodal rychle a podezíravě se na Kaloně zahleděl.
Ten ale k jeho úlevě naprosto bezelstně pokračoval dál.
"No, tak s ní promluv! Ať se třeba zjeví.Stačí na chvilku.Nebo ať nám vyjeví, jaké s námi má dál plány. Já vím, že nám nemůže dávat nic zadarmo, že si Její dobrodiní napřed musíme zasloužit, ale tohle by Jí přeci nic neudělalo, no ne? Vždyť je všemocná!"
Ehm... samozřejmě, že je všemocná!"
Odvětil Mouchýš zaraženě.
"No, tak vidíš!"
Zaradoval se Kaloň.
"Tak s ní promluv!"
Dodal nakonec a spokojeně odkráčel aniž by měl sebemenší tušení, že právě uvrhl svého bratra do stavu bezbřehé paniky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama