Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali kouzelný svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Kapitola desátá, Kořist

29. května 2015 v 1:00 | Melkora |  Pohádka o krásce a skřetovi - LOTR FF
Tato povídka se odehrává v alternativním světě, v němž Válka o prsten neskončila drtivým vítězstvím sil západu, ale nemastnou, neslanou plichtou. Krátká kapitolka o tom co skřet Marghul ulovil.

AU, Drama/Romance, Slash, Pairing Legolas/Originální skřetí charakter, Rating zatím PG 13, ale když vydržíte, začne to být i šťavnatější




Když opět procitl, byl už uruk zpátky. Motal se okolo ohniště a snažil se probudit skomírající plameny k životu. Elfovi nevěnoval sebemenší pozornost. Legolas se nadzvedl na loktech a pohlédl jeho směrem. Všiml si že poblíž ohně se povaluje v jakési podivné změti kupka zvířecích těl, z níž tu a tam vyčuhuje nějaká končetina. Když se na ni důkladněji zadíval, rozpoznal dva zajíce, pár hrabošů, a ještě nějaké další podivné zvíře, které ani bližším prozkoumání nedokázal nikam zařadit. Došlo mu, že je to Marghulova kořist.
Chvíli seděl a tiše skřeta pozoroval. Ten po chvíli vzhlédl od práce, a když si všiml, že jeho zajatec je vzhůru, vydal se mu rozvázat pouta. Legolasův tázavý pohled mu zjevně neušel a spiklenecky na elfa zamrkal.
"Nadívaný křepelky došly, princátko! Bude ti muset stačit tohle."
Povídá a hlavou při tom máchl směrem ke svému úlovku.
"Noha dobrý?"
Na elfovo nesmělé pokývání však ani nečekal a vrátil se zpět k ohništi, kde se začal věnovat jejich budoucí večeři. Legolas protahoval zdřevěnělé údy a ke své obrovské úlevě shledal, že jeho zranění už je opravdu podstatně méně bolestivé. Že by skřetí léčitelství opravdu fungovalo?
Prolétlo mu užasle hlavou. Neměl ale čas se nad tím hlouběji zamyslet, protože Marghul, jak už bylo jeho zvykem, začal opět vykládat.
"Uvaříme si plíčky. A ledvinky! Srdce bude tuhý a žaludek jakbysmet. Ale tak je tam prostě necháme dýl, no! Jedny játra pro tebe, druhý pro mě, mozečky zrovna tak. Vlastně bych ti měl dát voba, když seš teď ten kripl, ale já jsem zas lovil. Za normálních okolností bych je zblajznul sám. Tak já ti třebas nechám vobě míchy. Maso upečem v popelu, aspoň dýl vydrží. A tyhle mrňousy," podíval se na hraboše, "ty tam asi vrazíme celý, ne? Kdo by se s nima piplal?!"
Legolas ho sledoval, jak zručně stahuje jednoho z králíků a poslouchal ten podivný proslov, při němž se jeho žaludek opět začal bouřit. Skřetovo nadšení ovšem bylo jaksi podivně nakažlivé a on ke svému nezměrnému překvapení náhle ucítil, jak mu to neposedně pocukává koutky úst. Najednou ho, jako blesk z čistého nebe udeřilo poznání. Ve skutečnosti, říkal si, by měl teď sedět v té nejhonosnější gondorské hodovní síni a pochutnávat si na některé z vybraných místních lahůdek. Místo toho je ztracen kdesi v pustině a vězněn uruckým vojákem, který mu velkomyslně nabízí, že se kvůli němu vzdá syrové králičí míchy. Mohlo ho vůbec potkat něco nesmyslnějšího?
A začal se smát tak upřímně a opravdově, jako snad ještě nikdy dříve. A pokud přece, nebyl si s to vybavit kdy. Doma to bylo jiné. Doma si musel hlídat způsoby a udržovat důstojnost odpovídající jeho postavení. Tady však bylo všechno jiné. Tady mu naslouchalo jen husté křoví a jeden skřet. Tady byl svobodný.
"Co je?"
Ozvalo se náhle od ohně. Když tam Legolas otočil hlavu spatřil Marghula zírajícího s otevřenou pusou a tvářícího se víc, než nechápavě. Zarazil se! Přepadl ho strach, aby uruk jeho náhlý výbuch veselí nepovažoval za výsměch. Nebo za urážku! Jenže potíž byla v tom, že ani on sám ho dobře nechápal. Horečně přemýšlel, co odpovědět.
"Já..." zajíkal se, "já... chtěl jsem... děkuju!"
Vypadlo z něj náhle, sám ani netušil proč.
"Já jen... děkuju za tu míchu..."
A žaludek se mu znova obrátil, jen to dořekl. Nedokázal si pomoct a znovu se začal smát.
"No...," vyravil ze sebe skřet, stále ještě trochu zmatený, protože si přece jen nedokázal v hlavě srovnat, co může být tak vtipného na králičí míše.
"Tak... já ti můžu klidně dát i kus toho mozečku."
Pravil dobrácky a přistoupil k elfovi. Ten se pořád ještě svíjel na houni v záchvatu smíchu.
"Nebo celej!"
Dodal!
"Vem to ďas! Chytim si novýho králíka, ne?"
A pevně sevřel Legolasovu paži. Ten se na chvíli přestal smát a pohlédl na skřeta překvapeně skoro až dojatě.
"To bys vážně... to nebude nutné."
Vypravil ze sebe podivně zjihle. Najednou neměl ani tušení, jestli je mu spíš do smíchu, nebo do pláče. Bezděčně se posunul tak, aby ležel o něco blíž k popletenému Marghulovi
"Afar Vadokanuk!"
Vyrazil ze sebe ten a ustaraně položil elfovi dlaň na čelo.
"Nevrazilo se ti to do hlavy? Nemáš ty ještě pořád otřes mozku?"
"Tím by se to vysvětlilo."
Odvětil rozesmátý Legolas. Napadlo ho, že už dlouho se necítil tak uvolněně.
Skřet si jen smutně povzdychl, mávl rukou a vrátil se k přípravě večeře.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama