Skřeti, uruci, zlobři, goblini, trollové, jakož i ostatní temné národy! Ale i vy, kteří jste si zamilovali kouzelný svět zrozený z fantazie britského spisovatele J.R.R. Tolkiena!

Legenda o Urzikovi, druhá kapitola

10. ledna 2017 v 18:19 | Melkora |  Tolkienovská fanfikce, slash

Máme tu další kapitolu. Kdo byla záhadná bytost zahalená temnotou, s níž se Urzik srazil v hlubokých jamách tajemného Utumna? A jaké má s mladým poslíčkem úmysly? Neublíží mu? Uvidíme!
Slash, Melkor/originální skřetí charakter, zatím jenom povídání, Rating G
 

Legenda o Urzikovi

6. ledna 2017 v 1:49 | Melkora |  Tolkienovská fanfikce, slash

Také vzpomínáte na řecké mýty? Záletný bůh Zeus se vždycky někde zapomněl a jeho žárlivá žena Héra pak řádila, jak uragán. Co myslíte, mohlo by se něco podobného stát i v hlubokých jamách Utumna?
Příběh se odehrává během prvního věku Ardy v pevnosti Utumno. Zbudoval si ji první Temný pán Melkor na dálném severu na úpatí pohoří Ered Engrin. Dle elfských pověsti byla zničena ostatními Valar v tzv. válce mocností. Skřeti považují dobu Utumna za jakýsi zlatý věk.
Slash, Melkor/originální skřetí charakter, zatím jenom povídání, Rating G

Ženy a transsexualita! Jak (ne)být dobrým spojencem

7. prosince 2016 v 21:43 | Melkora |  Feminismus a ženská práva




K sepsání tohoto článku mě, podobně, jako k sepsání mnoha dalších, inspirovala jistá debata na facebooku. Tato debata se vedla se v prostředí liberálně progresivního hnutí, které se o sobě domnívá, že podporuje toleranci a svými názory že slouží rozvoji občanské společnosti. Bohužel, jako mnohokrát před tím se mi potvrdilo, že liberální zastánci lidských práv, i přes své vzletné proklamace o rovnoprávnosti, vlastně příliš nechápou, za co bojují.
Tématem výše zmíněné debaty byl transsexualismus, či chcete-li, transgender. Konkrétně pak problematika trans žen. Přítomní liberálové - jistě velmi správně - argumentovali tím, že je třeba vytvořit prostředí, v němž se trans ženy budou cítit bezpečně. Protože bezpečné prostředí je známkou vyspělosti daného společenství. Potud si ještě své příručky nastudovali s dostatečnou pečlivostí. Když však došlo na konkrétní, byť zcela elementární, otázky, jako, jak má vypadat takové bezpečné prostředí, co přesně trans ženy ohrožuje, nebo aspoň co to vlastně trans žena je, byli v koncích. Výsledkem bylo, že jimi vytvořené "bezpečné prostředí" bylo pro trans ženy velmi nebezpečné. Nejširší prostor si v něm totiž zabrali "crossdresseři" a "drag queens" a skutečné trans ženy se pak prakticky nedostaly ke slovu.
Nuže, zdá se, že je na čase sáhnout po slovníku a vyjasnit si pojmy! Začneme tím, že si řekneme, co transgender není.
V první řadě, transgender není víkendová zábava pro divné chlapy. Nezačíná tím, že si na sebe osoba mužského pohlaví natáhne silonky, nalíčí si oči, nasadí si paruku a vyrazí do ulic dělat rotyku. Nemá co dělat s jiskrnou, bublavou, oslnivou ženskostí, jak ji známe ze stránek magazínu. Neprovozuje se pro zábavu a dobrodružství, ani pro pocit výlučnosti. Nedá se odložit do skříně, když vás to přestane bavit.
Transgender je trvalý hluboký a neměnný pocit pohlavní (či rodové, chcete-li) dysforie, který se poprvé projeví obvykle během dospívání, někdy však o sobě dá vědět už v raném dětství. Je to stav, který brání postiženým osobám vést plnohodnotný život, ať už společenský, milostný, nebo jiný a který si žádá léčbu. V nejhorším chirurgickou za podstoupení obtížných bolestivých, často mutilujících operací.
Polopatisticky! Transgender není něco, co máte na sobě. Transgender je něco, co máte hluboko v sobě, ať už chcete, nebo ne.
Trans žena je tedy trans ženou za všech okolností. I když v životě neobula boty na podpatku. I když nemá tušení, co je to make-up. Je trans ženou, i když se zajímá o motory, bojová umění a fotbal. Je trans ženou, ať už je heteračka, nebo lesba. Je trans ženou, přestože o sobě nikdy nemluvila v ženském rodě. Je trans ženou dokonce i tehdy, když spí!
Což se ani omylem nedá říct o mužích, kteří se rádi strojí do ženských šatů, vymýšlejí si roztomilé ženské přezdívky, kterými se titulují na FB a před svými přáteli, či při různých speciálních příležitostech předvádějí svou "ženskou stránku".
Samozřejmě, pokud se nějaký muž rád obléká do "ženských" šatů, vyžívá se v "ženském" způsobu zdobení a "ženském" způsobu chování, prosím. Má plné právo se svému koníčku věnovat. (Jakkoliv je takto pojatá ženskost poněkud diskutabilní. To by ale bylo na úplně jiný článek.) Nicméně, proti gustu žádný dišputát! Neměl by se ale v žádném případě vydávat za trans ženu a usurpovat si nárok na její prostor.
Toto není žádná xenofobie, ani žádný sexismus, nebo nic z toho, jak by to liberální bojovníci za lidská práva nejspíš nazvali.
Toto je bezpečné prostředí!
Ano, to bezpečné prostředí, které bylo zmíněno na začátku článku, a které je třeba vytvořit, aby se skutečné trans ženy nemusely bát.
Jde o to, že bezpečné prostředí jinak vytvořit nelze!
Vždy je nutné někoho vyloučit a čím je tato osoba nebezpečnější pro ohroženou minoritu, tím nekompromisněji má být odstřihnuta. To není otázka něčího nepříjemného pocitu, nebo raněného ega. Musíme mít neustále na mysli, že trans ženy patří že všech diskriminovaných a marginalizovaných minorit k těm nejzranitelnějším a pokud jim bude jejich nejhlubší a nejvnitřnější identita neustále upírána a degradována na úroveň jakéhosi vtipu, či kabaretního představení, přímo to ohrozí jejich zdraví, v některých částech světa i životy.
Nechci samozřejmě tvrdit, že muži v ženských šatech jsou přímo odpovědní za viktimizaci trans žen. Trans ženy jsou v první řadě viktimizovány úplně jinými kruhy, bez ohledu na pouhou existenci mužů v šatech. Dokonce je pravdou, že tytéž nenávistné kruhy jsou, stejně jako za viktimizaci trans žen, zodpovědny i za pronásledování mužů v šatech.
To ale nic nemění na tom, že muži v šatech jsou to stále muži s mužskými privilegii a s jistou odpovědností. A neměli by tudíž své pohodlí a obveselení klást před bezpečnost trans žen.
Stejně tak by se měli poučit i liberálové a zásadně změnit svůj přístup k tomu, co bývá nazýváno "lidskoprávní agendou". V jejich podání se to totiž mění v cosi líbivého, učesaného, co má především dodat lesku a zajímavosti jejich FB profilům a učinit je lepšími v očích jejich stejně privilegovaných kámošů. Něco, co má být bezbolestné, pohodlné, ba dokonce příjemné, asi jako natáhnout si silonky. Následky, jaké má tento přístup na skutečné příslušníky marginalizovaných skupin, však nebývají zrovna žádoucí.
 


Na lovu, kapitola desátá, Konečně erotika! Třetí část

3. prosince 2016 v 20:16 | Melkora |  Tolkienovská fanfikce, slash
Další erotická kapitola, tentokrát už trochu odvážnější. Co všecho Legolas vymyslí?
Slash, Legolas/Marghul, Lehká bondage, Rating M

O Černém rasismu (proč neexistuje, aneb chvála nenávisti)

30. listopadu 2016 v 23:55 | Melkora |  Politika, kultura aneb co se jinam nevešlo





Možná jste o tom taky slyšeli. Rasismus je špatný! Stejně tak jako sexismus, homofobie, či jiné formy nenávisti založené na rozdílech mezi lidmi. Protože my, lidé, jsme si všichni rovni bez ohledu na maličkosti, jako je rasa, pohlaví, či sexuální orientace. A vůbec nenávidět je špatné, protože nenávist plodí zlo a zlo je, no... zlé. Nejlíp uděláme, když se navzájem chytneme za ruce, budeme zpívat kumbaya a milovat se vespolek. Všechno bude rázem krásné, růžové a sluníčkové a tak to má být, protože všichni jsme v podstatě stejní.
Hezké, že? No vlastně ani ne! I když z úplně jiných důvodů, než se nám snaží nakukat Martin Konvička, Tomáš Ortel a podobné existence.
Výše zmiňovaný přístup je v kruzích liberálních bojovníků za lidská práva rozšířený široce, chtělo by se říct až masově. Samozřejmě, kdybychom u nás měli něco, jako masy liberálních bojovníků za lidská práva. Je tak častý, že se stal v podstatě axiomem, o kterém se nediskutuje, a který se nezpochybňuje. Asi jako že jedna a jedna jsou dvě. I přes svou prevalenci ale skrývá četná úskalí.
Fenomén tzv černého rasismu je jen jedním z nich.
Co to vlastně má být, ten černý rasismus? Pravidelný atendant demonstrací, na nichž se vychvaluje vlastenectví, Čechy slibují Čechům a příslušníci podřadných národů se posílají na různá místa, jistě už ví. Sociální úřady ovládly přičmoudlíci! Evropskou unii islamisté! Jedny musíme živit, druzí nám znásilní naše ženy. Árijci jsou diskriminovanou men... totiž vlastně většinou. (Chci říct, zatím většinou, muhehehe!)
To jsou proklamace, které většině lidskoprávních liberálů (nebo liberálních lidskoprávníků. chcete-li) vyloudí úsměv na tváři. A právem! Vždyť představa konspirujících menšin, toužících po jediném a to zotročit si ubohou bezbrannou většinu, vypadá opravdu dost komicky. Jenže mýtus černého rasismu se projevuje i jinak, mnohem subtilněji a snad i nebezpečněji, než je tomu na pochybných národoveckých akcích.
Jen se přiznejte, milí antirasisté! Kolikrát jste odmítavě nakrčili čelo, když se vaši romští přátelé rozohňovali nad rasovou diskriminací a byli u toho (dle vás) příliš vášniví? Kolikrát jste uraženě opustili queer společnost, když se bavila o problémech s registrovaným partnerstvím a odmítla brát váš heretosexuální názor se stejnou vážností jako ten svůj? Kolikrát jste se (pokud jste muž) pokoušeli vysvětlit nějaké ženě, jak se to má se sexismem a pohádali se s ní, když vám tvrdila, že tomu rozumí líp, než vy? A kolikrát jste se nechali od svých marginalizovaných známých ujistit, že ne všichni gadžové (muži, heteráci...) jsou stejní (s dovětkem, že vy jste jiný, lepší)? A to i přes to, že něco takového především nikdo netvrdil?
Možná jste se v této situaci cítili poškození, omezovaní a utiskovaní. Možná jste si pomysleli tak, tohle je ten černý rasismus (misandrie, heterofobie...) A pravděpodobně jste toto chování ostře odsoudili. Protože - jak jste přesvědčeni - rasismus je ve všech svých formách stejně špatný, dokonce i tehdy, když směřuje od menšiny k většině. (Vy neděláte rozdíly, vy jste pokrokoví, kumbaya).
Pak mám pro vás skvělou zprávu! Nic jako "černý rasismus" prostě neexistuje. Je to oxymóron, asi jako ohlušující ticho, nebo horký mráz.
Příčina je prostá!
Rasismus může existovat jen v systému mocenské nerovnosti. Kde není jednostranné proudění od silnějších ke slabším, nebude fungovat.
Váš diskomfort, milí privilegovaní, je jistě velmi reálný, nelze však zaměňovat pochopitelnou, nebo alespoň odůvodnitelnou nedůvěru a podezíravost marginalizovaných vůči vám, se systematizovaným útlakem, kterému čelí oni.
Privilegovaná skupina, do níž patříte, má k dispozici všechno! Veškerou moc, a to jak politickou a soudní, tak i výkonnou, dále finanční prostředky, média i veřejné mínění. Má za sebou léta, někdy staletí nezasloužené dominance, během nichž se upevnila ve svých pozicích. A přestože se časy do jisté míry změnily, stále je schopna kdykoliv zničit černý život, když si to umane. Byť ne s takovou lehkostí, jako před sto lety. Aby své jednání ospravedlnila, vytvořila si dokonce zvláštní ideologii, která mnohem později dostala jméno rasismus a jehož podstatou je nauka o přirozené nadřazenosti dominantní skupiny. A přestože byla tato nauka stokrát popřena a za použití velmi vědeckých argumentů vyvrácena, odmítá se odebrat na propadliště dějin. To, co bývá nazýváno černým rasismem se oproti tomu zakládá na naprosto reálné, měřitelné a statisticky prokazatelné nerovnosti a násilí.
Problém rasismu a xenofobie není pro marginalizované jakási akademická, či politická otázka, které se věnují, když mají zrovna chuť a čas. Je to jejich každodenní žitá zkušenost a oni si nemohou dovolit ten luxus přestat se jím zabývat, když je to začne nudit. Je sice hezké chtít po nich, aby byli "otevření a bez předsudků", je ale třeba vzít v potaz, že když se tímhle doporučením budou důsledně řídit, může je to taky stát život. Protože nebezpečí, kterému čelí oni, je bolestně skutečné. Nebezpečí, o kterém řeční bílí rasisté, je ryze imaginární.
Proto, pokud skutečně chcete být užiteční, měli byste se naučit jedné zásadní dovednosti a tou je respekt. Respekt k názorům a zkušenostem marginalizovaných, respekt k jejich emocím, respekt k jejich jinakosti.
Jak na to? Tady je několik typů:
Nečekejte, že vstoupíte-li do prostoru, dosud vyhrazeném marginalizovaným osobám, budete automaticky přijati s otevřenou náručí, ne-li dokonce s vděčností. A co víc, nedožadujte se takového přijetí, jakoby se jednalo o vaše samozřejmé právo. Pochopte, že napřed musíte prokázat své dobré úmysly. Vaše slovo nestačí! Oni už sliby a ujištění slyšeli mnohokrát. V čem si myslíte, že jsou ty vaše jiné, lepší?
Neusurpujte si prostor, kterého mají marginalizovaní už tak málo a který si museli tvrdě vybojovat. Pokuste se někdy mlčet a naslouchat. Možná se lecčemu přiučíte.
Netrvejte na tom, že rozumíte stejně dobře, ne-li lépe než oni, jejich každodennímu úsilí. Oni v tom žijí! Vy jste si o tom možná něco přečetli.
Pokuste se nebýt přecitlivělí. Já vím, je to poprvé, kdy v něčem nehrajete první housle. A v tomhle prostředí dokonce nehrajete ani ty druhé. Nezbývá, než se s tím smířit. Alespoň vidíte, jak se vaši marginalizovaní spoluobčani cítí 24 hodin denně.
Uvědomte si, že hněv a útočnost je naprosto přirozená reakce v situaci, kdy vás někdo utiskuje a ničí vám život. Nesnažte se tato duševní hnutí znevažovat. Netrvejte na tom, že marginalizovaní se musí napřed "uklidnit" a začít se chovat "kreativně", abyste s nimi mohli začít diskutovat o tom, zda také náhodou nejsou lidskými bytostmi. Přestaňte se holedbat, jak jste, na rozdíl od nich "racionálni". Víte, ono se vám to vykládá o míru a nenásilí, když vás netluče policajt, při čemž oba víte, že mu to nejspíš projde.
Je možné, ačkoliv ne příliš pravděpodobné, že se skutečně stanete obětí nějaké nespravedlnosti. Pak tomu ovšem neříkejte rasismus. Jediné, jak se to dá nazvat, je snad nepřiměřená sebeobrana.
A tady je moje závěrečná a nejdůležitější rada. Pokud jste dočetli až sem a stále trváte na tom, že váš neurčitý pocit raněného ega má stejnou relevanci, jako černé životy, odejděte z lidskoprávního hnutí. Nejste řešení! Jste součástí problému.

Na lovu, kapitola desátá, Konečně erotika! Druhá část

29. listopadu 2016 v 21:27 | Melkora |  Tolkienovská fanfikce, slash
I v této kapitole pokračujeme v erotické krasojízdě, i když stále ještě uměřené. Přes to jsme se alespoň už posunuli poněkud jižněji, takže je to jen pro dospělé.
Slash, Legolas/Marghul, Rating M

Na lovu, kapitola desátá, Konečně erotika! První část

29. listopadu 2016 v 0:12 | Melkora |  Tolkienovská fanfikce, slash
V tomto dílu Legolas zatáhne Marghula do lovecké chajdy. Co tam s ním asi bude provádět? Kapitola je poněkud delší, takže bude rozdělena na několik částí.
Slash, Legolas/Marghul, PG 13

Na lovu, kapitola devátá, Jak zabít mrtvolu

16. listopadu 2016 v 0:43 | Melkora |  Tolkienovská fanfikce, slash
Další kapitola se nese v podobném duchu, jako ta minulá. Jen o lehce hambatější
Slash, Legolas/Marghul, elfí smyslnost, PG 13

Jak předejít sexuálnímu násilí, zaručeně účinné rady z facebooku

4. listopadu 2016 v 22:13 | Melkora |  Feminismus a ženská práva






Milé dámy!

Tak jsem zase jednou udělala tu obrovskou chybu a přečetla jsem si diskusi pod článkem o sexuálním násilí. Kdyby vás to zajímalo, jednalo se o nejnovější hit internetu s názvem "Afgánec znásilnil zdravotní sestřičku". Nebojte, nechystám vás unavovat profláklými a stokrát propranými výlevy na téma "hnusní imigranti nám znásilní naše ženy". Přestože tichý dovětek obvykle znívá, "své ženy si znásilníme sami". Ostatně všechny už známe tyhle webové žumpy dost zevrubně a stěží nás překvapí i tou nejhrubší misogynií a sexismem.
Já jsem si v dobré víře přelouskala FB příspěvek, který byl tímto smutným případem (či hoaxem, počkáme si) inspirován. Jeho autorka, Pražská Kavárnice, v něm popisovala nejen své vlastní zkušenosti se sexuálním násilím, ale hlavně s tím, co následovalo, když se o svém zážitku, rozhodla nemlčet. Velmi sugestivně líčila například nedůvěru okolí, házení vinny na ni, jakožto oběť, nebo bagatelizaci celého incidentu, dokonce i právními autoritami. Přesněji bych měla napsat incidentů, protože jako každá žena na zeměkouli, zažila i ona více než jednu epizodu sexuálního násilí.
Potud to bylo ještě v pořádku. Ovšem, jen do té doby, než jako jeden muž, nastoupila obligátní parta vysvětlovačů.
Jak to probíhalo!?
Začlo se, jako obvykle tím, že znásilnění je zločin strašlivý, neodpustitelný, ba přímo fatální a jeho pachatelé si zaslouží být arestováni, vykastrováni, zavřeni, dokud nezmodrají a vůbec odstraněni z řad slušných lidí, pokud možno na věčné časy. Zkušené feministické frontové bojovnice jistě už netrpělivě očekávají, kdy se objeví obligátní, ALE. Nuž, nebudu je dlouho napínat, dostavilo se vzápětí.
Ale! Zaznělo! Ženy by se měli lépe bránit!
Nemá smysl vypisovat, jak bychom se podle těch chytráků měly lépe bránit. Ať už prý máme, v zájmu své bezpečnosti, navštěvovat lekce karate, koupit si pepřák, revolver, bazuku, nebo se po městě pohybovat přískoky, nosit na hlavě aluminiový kryt a prozpěvovat si při tom nahlas hymnu Mozambiku, mají tyto velkorysé rady jeden důležitý aspekt společný.
Vycházejí od člověka, který se v podobné situaci nikdy neocitl a než se uvolil oblažit nás svými moudry, přemýšlel o této problematice celé nezměrné tři minuty.
Na rozdíl od nás, které s hrozbou sexuálního násilí žijeme prakticky od dětství, počítáme s ní neustále a formujeme podle ní své životy. Přes to je takový vysvětlovač z hloubi duše přesvědčený, že nás právě spravil o něčem, na co jsme v této souvislosti zatím nikdy nepomyslely a bez jeho cenného vstupu by nás to ani nenapadlo. To, že se ho o radu nikdo neprosil, považuje snad jen za další důkaz, jak moc jsme bez něj zmatené a bezradné.
Jaktože tyhle výtečníky nikdy nenapadne, že už jsme všechny možnosti důkladně zvážily samy? Vždyť na tom, sakra, závisí naše zdraví a někdy i naše životy!! Vážně věří, že kdyby se dalo znásilnění předejít tak snadno, třeba tím, že bychom si, za zvuků mozambické hymny obalily hlavu aluminiem, dávno bychom to neudělaly? Nepřišlo jim na mysl, že ať už se budeme snažit jakkoliv, vždycky může přijít někdo, kdo nám třeba tu zatracenou čepici strhne a pusu zacpe?
Ne, my opravdu nepotřebujem další knížecí rady typu, "tak se, holky, nějak samy postarejte, aby na vás nebylo útočeno".
A víte proč?
My už se o to totiž staráme! Denně podstupujeme tolik preventivních opatření, že by se z toho vysvětlovačům protočily oči až do týla, kdyby se někdy uráčili nás vyslechnout. A útoky přicházejí dál!
Naštěstí ale dávno známe recept na nápravu.
Ne, rozhodně v něm nehrají prim další dobře míněné mužské rady. To, co potřebujeme, jsou úřady, které budou konečně na naší straně. Které nám vyjdou vstříc, když se na ně rozhodnem obrátit, které budou schopné nás ubránit, zajistit nám spravedlnost a alespoň elementární bezpečnost. Potřebujeme, aby sexuální násilí bylo odsuzováno široce a bezvýhradně, nejenom tehdy, dopustí-li se ho osoba tmavé pleti na bílé ženě. Dále potřebujeme, aby hanba a odsudek dopadl vždy jen na hlavu pachatele a nic z něj neulpělo na oběti. A ze všeho nejvíc potřebujeme, aby násilníci šli bručet. Alespoň v padesáti a ne ve dvou procentech případů, jako dnes.
Bohužel, k tomu všemu potřebujeme i spolupráci mužů. Jaká škoda, že ti se tak po hříchu často věnují udílení dobrých rad na facebooku.

Na lovu, kapitola osmá, Boj

1. listopadu 2016 v 23:41 | Melkora |  Tolkienovská fanfikce, slash
Přiznávám, že to z aktualizacemi teď trochu flákám. Snad mi to odpustíte :-) Další kapitola je podobná té minulé, jen z pohledu Legolase.
Slash, Marghul/Legolas, Marghul/Ulkúz, Dva originální skřetí charaktery spolu, ale obojí jen v náznaku, Rating PG 13, už se trochu rozjíždí i erotika

Další články


Kam dál